Facebook Twitter E-mail
18. února 2016

10 epizod je nových 22

V současnosti stále více vídáme zkrácené série. Šest, osm, deset nebo třináct epizod není žádnou výjimkou. Proč tomu tak je a jaké jsou výhody a nevýhody? Dočtete se uvnitř!

Za časů, když televiznímu světu ještě vládly veřejnoprávní televize, televizní seriály – minimálně ty úspěšné – téměř vždy mívaly nejméně 22 epizod v každé sérii. Prostě to byl způsob, jak svět fungoval. Stanice potřebovaly co nejvíce epizod, aby si zajistily dostatečné množství obsahu, který by zaplnil období devíti měsíců, od září do května. Stejně jako spousta dalších věcí v televizním průmyslu, i tyto dny jsou již za námi. Již nějaký ten pátek nás kabelovky učí, že je možné žít s pouhými třinácti epizodami našich oblíbených seriálů ročně. Jak kabelovky, tak i veřejnoprávní televize se v poslední době snaží na tento trend adaptovat a někdy dokonce posouvají objednávku ještě níže.

Největší hity minulé sezóny – How to Get Away with Murder (2014) a Empire (2015) – debutovaly s pouhými patnácti a dvanácti epizodami. HBO již tradičně nasazuje své hvězdy v čele s Game of Thrones, Veep, Silicon Valley do programu na pouhých deset týdnů. Je to docela paradoxní: Vzniká stále více kvalitních a populárních seriálů, ale jejich fanoušci mají šanci si jich užívat stále méně a méně.

Do jisté míry je ubývající počet epizod jen pokračováním dekády stávajícího televizního trendu. Čím více se kvalita programové skladby zvyšuje, tím jsou sezóny kratší. Během prvních televizních let v 50. a 60. letech minulého století bylo běžné, že seriály produkovaly 30 epizod ročně. I Love Lucy, první skutečný sitcomový hit, natočil úctyhodných 35 půlhodinových dílů ve své sezóně; nová epizoda byla vysílána každý týden mezi polovinou října 1951 a polovinou června 1952, premiérové díly se dokonce vysílaly i o Vánocích a na Nový rok. V 70. letech se televize začala rozrůstat a stanice se postupně začaly soustředit na mladší a bystré diváky. V této době počet epizod v jedné sérii klesl na 22–24, ovšem s výjimkou velmi úspěšných seriálů, především soap oper typu Dallas, které stále natáčely 30 a více epizod ročně.

Největší změna přišla na konci 90. let, když se kabelové stanice naplno ponořily do vlastní seriálové tvorby. Stanice jako HBO, USA Network a TNT se nemusely zabývat nějakou imaginární hlavní televizní sezónou. Zkrácené série prostě jen zdárněji soupeřily s konkurencí v podobě velkých stanic. Počet 13 epizod dává smysl také na ještě základnější rovině. Je to počet týdnů v kalendářním čtvrtletí. Tím pádem se stanicím lépe plánuje programové schéma a kabelovky si podle něj můžou lépe zorganizovat marketingové kampaně.

Jak se ale ze třinácti epizod stalo najednou 10? Snižování počtu epizod na deset a méně je trendem posledních let. Uznání (nebo někdy vinu) za to často nese Game of Thrones. Nyní se razí heslo, že méně je někdy více. HBO ale tento trend nezačala. Breaking Bad na AMC měl v první sérii jen sedm epizod (ačkoliv v další řadě číslo vyskočilo na 13). Stanice Starz začala experimentovat s formátem 8–10 epizod v roce 2010, kdy se ředitelem stal Chris Albrecht. Takto krátkých sérií se dočkala např. dramata Boss nebo Magic City. Nyní v tomto pokračují i další stanice. Na Showtime má Penny Dreadful deset dílů, Fargo na FX taktéž…

Produkování menšího počtu epizod umožňuje stanicím rozšířit počet seriálů ve své nabídce.

Stejně jako u většiny jiných průmyslových odvětví, i zde je finanční stránka velkou součástí rovnice, když přijde řeč na to, proč se počet epizod snižuje. Přitom nejde o to, že by se stanice snažily udržet rozpočet pod kontrolou, nebo že by se seriály stávaly moc drahé pro klasický formát 13 nebo 22 epizod v sérii. „Nejde o ušetření peněz,“ uvedl Albrecht. “Když točíte jen deset epizod, máte šanci do vysílání dostat víc seriálů.“ Jinak řečeno, objednávkou čtyř seriálů po šesti epizodách je lepší než objednání dvou po dvanácti epizodách, protože stanice má potenciálně šanci nalákat k obrazovkám čtyři rozdílné typy publika namísto pouhých dvou typů.

Toto je důležité především pro prémiové kabelovky a streamovací služby jako HBO, Starz a Amazon. Na rozdíl od základních kabelovek nebo Velké pětky tyto stanice čerpají peníze za předplatné. Jejich cílem tudíž není navýšení reklamního inventáře u svých oblíbených pořadů, jelikož žádné reklamy nevysílají. Když je u těchto stanic seriál hit, ony z toho nemají tak výrazný zisk, jako když se hitem stane seriál na komerční stanici. Na druhou stranu, čím více seriálů stanice nabízí, tím více má možností zaujmout publikum z různých sfér a s různými zájmy a preferencemi, kteří si stanici můžou předplatit.

Zásadní finanční rozdíly mezi základními a prémiovými kabelovkami vždy existovaly, teprve nedávno tyto začaly mít větší vliv na počtu objednaných epizod. Změnilo se především to, že stanice HBO, která v 90. letech a na počátku nového tisíciletí téměř bezvýhradně dominovala prémiovému světu, má nyní o dost více konkurence v podobě Netflixu, Showtime nebo Starz. HBO se snaží dostat o krok dopředu přibližně od roku 2008. Tehdy se rozhodla přestat kupovat tolik velkorozpočtových filmů, a místo nich začala investovat do vlastní televizní tvorby. Zvyšující se konkurence doslova zapálila HBO pod kotlem. Stanice má za posledních sedm let téměř dvě desítky nových seriálů. Pro porovnání: Za stejné sedmileté období od startu Oze v roce 1997 až do 2004 (Entourage), HBO začala vysílat asi poloviční množství nových seriálů. I když má stanice velké prostředky, její finance nejsou neomezené. Je jasné, že HBO objednává méně epizod, aby mohla vytvářet více seriálů, ačkoliv to tiskový mluvčí opakovaně odmítl komentovat.

Po mnoho dekád znamenalo větší množství natočených epizod zvyšující se šanci výdělku. Ten představuje syndikace, která počítá s nejméně 90–100 epizodami seriálu. Tento počet zaručuje místním stanicím každodenní vysílání seriálu minimálně tři až čtyři měsíce. Kabelovkové třináctiepizodní série tento model trošku upravily, jelikož kabelovkovým seriálům trvá až sedm let, než se k tomuto počtu dostanou (vs. 4 roky u seriálů s 22 epizodami). Tento vzorec ale změnily streamovací služby a online sledování. Hulu nebo Netflix nemají žádné programové schéma, které by musely zaplnit. Nemají žádný minimálně stanovený počet epizod, který by seriálům zaručoval streamování. Pro nové seriály všech stanic to znamená, že se můžou dostat do „syndikace“ na Netflixu již několik dnů po své premiéře v televizi. I když je tedy pravda, že stanice dostávají za své seriály peníze podle počtu epizod, můžou se nyní tyto spolehnout na téměř jistou online syndikaci nehledě na to, kolika epizod se seriál celkově dočká. „V současnosti se syndikace odehrává převážně v knihovnách na streamovacích službách,“ uvádí Charlie Collier, ředitel AMC. “Takže nezáleží na tom, jestli seriál trvá dvě hodiny nebo 22 hodin – je k dispozici vcelku. Streamovací služby nemusí naplnit žádné hodiny, jde jim spíše o co nejširší nabídku titulů.“ I nadále se samozřejmě stanice snaží najít velké hity, které přesáhnou hranici 100 epizod. Ale streamovací ekonomika přináší možnost výdělku i na seriálech s menším počtem celkových dílů. Tato flexibilita je velkým důvodem toho, proč kabelovky bez problémů zkracují sezóny svých seriálů.

Kratší série lákají herecké hvězdy

Dramatický nárůst kvalitního původního obsahu znamená, že stanice hledají jakékoliv možnosti, které by jim zaručily vykročit z řady, nějak se zviditelnit. Jedna úspěšná strategie je lákat do seriálů velká slavná filmová jména. Získat takové herce však není nic jednoduchého, obzvlášť pokud chtějí i nadále natáčet filmy. Stanice tedy často souhlasí s menší epizodní objednávkou s tím, že tyto krátké série budou hercům stát za to a jejich časová investice se vyplatí, když se ze seriálu stane hit. To je důvod, proč se fanoušci How to Get Away with Murder museli loni spokojit s 15 epizodami. Viola Davis se vydala ve stopách Kevina Bacona (The Following) a několika dalších hvězd. Tento trend se dá aplikovat i na prémiové kabelovky, kde zkrácené série a minisérie přilákaly např. hvězdy do prvních dvou sérií True Detective.

Změna strategie stanice Starz vedla také ke snížení počtu epizod. Když došlo ke změně vedení, přišla také změna ve vývoji stanice. Ta se rozhodla vyhodit z koloběhu pilotové objednávky a přejít přímo k objednávkám celých sérií. „Když začínáte od úplného začátku a bez pilotu, nemáte čas si štáb rozmazlovat a stát u něj každým krokem během produkce,“ uvedl Albrecht. “Přemýšleli jsme o objednávce deseti epizod, pak jsme se ale vrátili k osmi, protože jsme si uvědomili, že tvůrci by nebyli schopni napsat všechny epizody. Tím pádem si nikdy nevytvoříte rezervu během psaní scénářů, a když navíc začne natáčení, scenáristické týmy jsou už extra zpomalené. Takže bez pilotu je číslo osm výhodný počet pro první sérii.“

Starz a další stanice nemají počet epizod přísně stanovený. Například Outlander se v první sérii dočkal 16 epizod, ačkoliv ty byly divákům doručeny ve dvou částech po osmi dílech. „Nebyla možnost, abychom těchto 16 dílů dodali vcelku, protože to prostě není možné,“ řekl Albrecht. “Chtěli jsme tvůrcům dát dostatek času k tomu, aby se s knihou vypořádávali se ctí a potěšili fanoušky. Ale 16 epizod tak masivního seriálu? Nešlo je dodat najednou.“ Albrecht připustil, že někdy je počet objednaných epizod ve výsledku nedostačující. Survivor's Re­morse se dočkal v prvním roce pouze šesti dílů. I když kritiky byly oslnivé, zájem diváků nepřišel a ředitel za to viní právě malý počet epizod. Druhá řada jich měla již deset a vedla si o dost lépe než jeho kolega Blunt Talk. "Snažíme se ujistit, že máme dostatek seriálů a dostatek epizod těchto seriálů, abychom uspokojili naše publikum. Každému seriálu individuálně se však zároveň snažíme dopřát správný počet dílů, aby se tyto vyvíjeli kreativně co nejlépe.“

I když si fanoušci občas stěžují na malé počty epizod v sérii, lidé v televizním průmyslu se ve většině případů shodují na tom, že zkrácené řady jsou dobré pro kontrolu kvality. „Už nemáte, co bylo v 80. a 90. letech, ale i dnes na některých stanicích chtějí 24 epizod, protože prý potřebují zaplnit program,“ uvedl jeden z kabelovkových veteránů. “Seriál s velkým potenciálem selže, protože jste nechtěli prozradit mnoho v jedné epizodě, nebo jste příliš brzy nechtěli odhalit mnoho o nějaké postavě. Když nemáte přísný časový rámec nebo rozmezí, nemusíte zpomalovat nebo zrychlovat. Jen musíte odvyprávět příběh. Je to velmi osvobozující, když se nemusíte vejít do nějaké jedné škatulky.“

Líbilo se? Tak dej palec. Nebo plusko!
ragelly
Autorka se dá charakterizovat jako stoprocentní seriálový maniak a skoro stejně závislá je i na SerialZone. Když nedejbože nekouká na seriály, vezme do ruky digitální zrcadlovku nebo se začte do amerického Elle.

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

Locke
před 41 týdny
Mám radši kratší série kolem 12 dílů, ale záleží taky na seriálu. Třeba...
zip
před 41 týdny
Jsem i pro krátké série, ale rozhodnutí o prodloužení by mělo být co...
kutikk
před 41 týdny
Já mám jednoznačně kratší série radši. Netáhne se to tolik a stihnu se kouknout...

DALŠÍ ČLÁNKY K TÉMATU

AKTUÁLNÍ ČLÁNKY

Preacher