Novinka pod lupou: American Gods

Projekt, který jsem letos očekával pravděpodobně nejvíc a bedlivě jsem sledoval všechny novinky už od fáze oznámení, že se seriál uskuteční.

Měl jsem tu čest s knihou a když jsem poprvé slyšel, že by se na tom měl podílel Bryan Fuller, tak jsem byl nadšený. Protože on je pravděpodobně jediný tvůrce, který tuhle zvláštní záležitost měl možnost zajímavě zpracovat. A to se hned od první scény pilotní epizody potvrzuje.

Fullerův rukopis je vidět v celém pilotu (a bude vidět celý seriál) a hned na začátek nám naservíruje scénu, kde se nešetří krví, aby to o chvíli později přerazil poměrně kontroverzní (podle ohlasů) sexuální scénou.

Co se týče hlavního příběhu, tak podle mě se jedná o povedené zpracování. Možná i proto, že si na to Gaiman dohlíží. Každopádně obsazení hlavních postav je podle mě podařené a baví mě sledovat. Celým pilotem prostupuje taková zvláštní atmosféra a už se nemůžu dočkat, až uvidím víc.

Zatím mě nenapadá nic, co by se dalo vypsat jako negativum.

Hodně zajímavé. Nejsem si úplně jistá, jaké pocity ve mně tento pilot vyvolává. Jako kolovrátek: předlohu neznám, ale věděla jsem, že je kolem ní hodně velký hype, takže jsem byla zvědavá, co z toho nakonec vyleze. Musím říct, že i několik dnů po zhlédnutí pilotu jsem si myšlenky stále ještě neucelila.

V první řadě se asi musím vyjádřit k vizuální stránce. Jako bych se vrátila zpět ke starým dobrým časům, kdy jsme se nemohli vynadívat na Hannibala. Fullerova ruka je zde opravdu hodně znatelná. Na druhou stranu tím, že Hannibal pro mě znamenal ten wow nečekaný moment, tak American Gods mi v tomto ohledu přišel trošku jako taková kopie. To ale neznamená, že se na to dobře nekouká, to rozhodně ne. Snové sekvence byly výborné a ani realita se nenechala zahanbit. Ta malinová limonáda na začátku a především na konci epizody, to bylo hodně hodně červené.

Co se týče postav, pilot toho mnoho neprozradil. Já jako neznalec předlohy zatím úplně nevím, o co vlastně jde. Jasně, četla jsem obsah, boj nových proti starým, bla bla, ale pilot se soustředil jen na Moon Shinea a případně Mr. Wednesdaye, ale vše zahalil do takové tajemnosti, ze které se mně osobně nepodařilo zatím vymotat. Každopádně se mi líbil ten klouček na konci, bůh technologií nebo co to je, dokázal asi nejlépe navnadit na další díly.

No a pak je tu ta sex scéna. Velké wtf. Viděla jsem ji už asi třikrát a pořád mě nepřestává fascinovat. Vůbec nevím, co si o ní mám myslet a jestli jich podobných bude v příběhu víc. Nebudu to nijak hodnotit, jen myslím, že by se jí mělo dostat jednoho nepodstatného vlastního odstavečku, toť vše.

• koncept
• vizuální stránka
• Mr. Wednesday a jeho představitel
• spousta krve
• uhrančivost
• nevím, proč tam byl ten začátek
• Shadow Moon není ta nejlepší postava, nepotřebuju ho jako hlavního
• víceméně vůbec nevím, co bude dál

Čas není, a tak je American Gods od The Handmaid's Tale mojí první novinkou. A no… proboha, co se to točí?

Nevím, jestli jsem nějak znormálněla či co, ale tohle je prostě šílené. S The Handmaid's Tale, které bylo taky šílené, se to sice porovnávat nedá, protože každé je šílené jiným způsobem, ale jak říkám, šílenství to tomu neubírá. Ano, už jsem donucena rozlišovat úrovně šílenosti. Zkrátka, na začátku řežba, potom prostředek se spoustou neskutečně divných postav a potom zase řežba, samé ruce, samé nohy, však to znáte.

Naštěstí je sledování docela zábava, i když se sice nedá zapřít pár slabších scén, většinou je to tak hrozně moc divné, až je to zábava a člověka začne zajímat, co za magořinu přijde dál. Pardon za výrazy, ale bohužel to opravdu odpovídá.

Každopádně natočené je to solidně, obraz vypadá velmi slušně, temná atmosféra funguje. Člověk se pobaví i u tipovačky, jestli krev vypadá jako malinovka nebo jako víno; létající ruce, nohy a další části těl pobaví… Postavy jsou napsané dobře, člověka občas až mrazí.

• atmosféra
• postavy
• je to tak divné, až je to zábava
• neměl by autor vyhledat nějakou pomoc?
• „létající části těl pobaví“: nepotřebuji pomoc já?
• pár slabších scén

Pravděpodobně jsem jediný člověk v České republice, který Neila Gaimana nemusí, takže tento názor berte trochu s rezervou. Od Gaimana jsem četl několik děl, osobně jeho sílu vidím v kratších povídkách, protože v delších příbězích… se velmi rád opakuje. Z Amerických bohů jsem zvládl prvních sto stran, než jsem knihu odložil s tím, že se v ní naprosto, ale naprosto nic neděje a totálně mě nudí. A to se mi stává málokdy, třeba Tolkienův Silmarillion, který v podstatě jen popisuje historii Středozemě, je jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Oni totiž Američtí bohové jsou opravdu materiál spíše pro plátno a televizi než pro knihu. A pokud se k nim dostane Bryan Fuller, který s Gaimanem sdílí stejné vizuální choutky, je jasné, že půjde o dílo s velkým D. Ale jako by tam z Fullera zas až tolik nezůstalo. Kdo viděl Hannibala, ví, že vizuálně Fuller umí mnohem víc, než tady předvádí. Tady se dočkáte maximálně slow-motion záběrů červené kapaliny a na konci plánovitě umělého CGI futuristického pokoje. Ono pokud znáte předešlou Fullerovu práci, tak si sice tyhle vizuální orgie vychutnáte, ale něco vám zde bude chybět. Fuller se totiž skoro až úzkostlivě drží Gaimanovy předlohy a jen tu a tam přihodí něco svého. Jistě, podobně obludnou volnost jako v Hannibalovi asi nedostal, ale přeci bych jen byl rád, kdyby se prezentoval trochu víc.

Po herecké stránce nelze nic moc vytknout. Ian McShane se do své role neskutečně hodí. Ricky Wittle oproti tomu je hodně nevýrazný. Jistě, na začátku knihy Shadow Moon není zrovna upovídaný, takže před hercem stál úkol, jak předvést Moonovu přemýšlivou a přitom vlastně jednoduchou povahu. Nemyslím si, že úplně obstál. Zbytek je ale skvělý, hlavně Pabla Schreibera si zamilujete, a to byl v pilotu asi jen tři minuty.

• Ian McShane
• vizuál
• více Gaimana než Fullera

Hnedle zkraje. Knihu jsem četl asi před dvěma roky, takže jsem k seriálu nejspíš přistupoval jinak než nečtenáři. A musím říct, že adaptace to je víc než věrná. Což je ale nejspíš pro nečtenáře docela na škodu. Ani kniha nemá nijak extra vysoké tempo a u seriálu, kde se počítá se třemi sériemi, to je setsakra poznat. Vždyť jen úvodní část, skoro by to svádělo napsat předmluvu, ale je to spíš takový ten úvodní citát kurzívou, tvůrci rozplizli na 10 minut. A i když to je vizuálně úchvatné (zdravíme Bryana), tak je to prostě dlouhé.

Když už jsem nakousl vizuálno. Kniha je plná halucinogenních scén na pomezí reality a snu a musím uznat, že tohle se povedlo možná i líp než v mých představách při čtení knihy. Fuller, který s podobnými legráckami má zkušenosti z Hannibala, se opravdu vyzná. Problém je, že Hannibala ke konci už sledovalo jen pár nadšených věrných fanoušků a rozhodně to není nic pro mainstream. Pokud chcete rychlý test, do jaké skupiny patříte, tak by vám měla stačit znělka. Ta je dostatečně vypovídající o tom, co můžete čekat.

A nyní k obsazení. Padám na zadek. Fakt. Je prostě špicové. Středa je absolutně úžasný, ale ani zbytek se neztrácí. Pokud by člověk chtěl za něco seriálu nadávat, tak rozhodně ne za casting, protože tady všichni pověření odvedli skvělou práci a fakt není nic komu vytýkat. Tleskám.

• kam se hrabe 300 v masakr scénách
• komu se líbily vizuální orgie v Hannibalovi, tak nejsíš nebude zklamán
• znělka halucinogenní podobně jako kniha
• obsazení
• slepenec scén, zdánlivě spolu nefungujících
• moc halucinogenních scén, že není místo pro děj

No wow, máme tu solidní pecku, která opět dokazuje, že kabelovky (společně s internetovými televizemi), jsou prostě na úplně jiném levelu, co se kvality týče. A nemyslím jen to, že tu máme explicitní scény, bez cenzury, bez ostychu, ale co kousek, to je jednoduše majstrštyk. A American Gods jím jsou od začátku pilotu až do jeho úplného konce.

Zprvu musím říct, že mě naprosto fascinoval smysl pro detail. Dámy a pánové, máme tu nejlépe zpracované namočení pera do inkoustu v dějinách kinematografie (OK, nevím, jestli to vůbec někdy před AG bylo natočeno, ale… páni). Detailní zpomalené záběry jsou neskutečně uhrančivé a v kontrastu s další spoustou zrychlených akčních scén, působí jako vítané vytržení. Akční scény, kterých tu je sice pomálu, ale pokud nějaké vidíme (například bitka v baru nebo úvodní scéna), jsou natočeny přehledně a chytře, všechno zapadá do sebe. V tomto případě mi tedy lezla krkem ta divná konzistence krve, nevím, jestli to bylo jen kvůli efektu, ale tohle byla snad jen Mattonka s červeným barvivem.

No, dále tu máme fantastický příběh (který se věrně drží předlohy, což dnes, v době, kdy se každý tvůrce snaží od předlohy nějak odtrhnout, to působí velmi sympaticky a jen to vítám) a výtvarná stránka. Ty psychedelické scény, jsou zpracovány tak originálně, až to bere dech. Člověk, který se o to postaral, musel mít neskutečnou fantazii, že dokázal věci, které si člověk při čtení dokáže jen velmi těžko představit, transformovat na obrazovku tak zajímavě a originálně.

Práce se zvukem je fascinující, mnohdy z ní až mrazí. Syntetické zvuky jsou sice již docela běžné, ale tady jsou využity chytře a netradičně. Z hudby nejsem tak nadšený, mnohdy byla docela překombinovaná, přesto musím ocenit ten famózní cover In the Pines, který tu scénu kompletně došperkoval (scéna měsíce ftw).

Kvalitně napsané dialogy baví, bohužel to místy působí jako poměrně nevýrazná a nudná konverzačka, kdy některé pasáže jsou napsány až příliš nevěrohodně. Je jich ale pomálu a jde asi o jedinou chybu promyšleného scénáře.

Herecký koncert tu předvádí Ricky Whittle, kterému jsem po The 100 tady konečně přišel na chuť. Pan Středa v podání Iana McShanea je typově obsazen dobře, přesto mě herecky nijak neuchvátil (to mě spíš ke konci zaujal Bruce Langley. Charaktery se taktéž drží předlohy (off topic: ze scény Bilquis budu mít snad noční můry :-D).

• scéna In the Pines
• detaily (úvodní záběr na pero v inkoustě ftw)
• práce se zvukem
• Ricky Whittle
• výtvarná stránka
• úctyhodné mindfucky
• zbytečná explicitnost některých scén
• konzistence krve
• místy hudební mišmaš