(Fiona se setkává s čarodějnickou Radou.) Myrtle Snow: Fiono, to už je ale let. Fiona: Myrtle Snowová. Podívejme. Vyvinout si smysl pro styl, když to nikoho nezajímá. (na Quentina Fleminga) Quentine, ty stará bukvice! Co musí děvče udělat, abys jí zavolal zpátky? Quentin Fleming: Oh! Můj život jsou pravá muka! Jedna autogramiáda za druhou. Cestuju, cestuju, cestuju. Musela by mě dostat pryč ze žebříčku bestsellerů.
žena: Na těch příbězích jsem vyrostla. Na příbězích o zlomených srdcích a krvi zaplavující ulice. Marie Laveau: Ano, jejich krvi! Vymalovala jsem s ní společenskou místnost na červeno.
Fiona: Ta holka byla napadena a skoro zabita, když jsi spala. Cordelia: Ale kým? Fiona: Ne kým. Ale čím. Nějakým pekelným splozencem. Cordelia: A kdo ho vyvolal? Nějaké naše děvče? Fiona: Kriste, ty nedokážou ani tahat králíky z klobouku.
Fiona:(o Madisonně matce) Váš vztah tedy nebyl z nejlepších? Madison: Když jsem jí viděla naposledy, sfoukla půlku mýho koksu a nechala fízli, ať zavřou mě. Je to sobecká mrcha! Fiona: Jako já.
(Madame LaLauriová musí dělat služku. Ale nedokáže obsoužit Queenie, protože nesnáší černochy.) Fion: Co se to tu děje?! Madison: Paní Árijská fašounka stojí mezi Queenie a jejím jídlem.
Nan: Ten novej soused mi nejde z hlavy. Je hezkej, na někoho čeká. Queenie: Třeba by si dal trochu čokolády. Madison: Fakt legrační, jak se nám dvě panny dokážou rozrajcovat. Nan: Já nejsem panna. Nejsem. Mám to každou chvilku. A klukům se líbím! Madison: Kdo by řekl, že máme tolik společnýho?
Fiona: To už zase fňukáš? Můžeš žít věčně a dokážeš se mi tu akorát cpát a brečet. Madame Delphine LaLaurie:(Sleduje v televizi projev prezidenta Obami.) Ta čarovná skříň lže! Někdo... někdo uvnitř právě říkal, že tenhle negr je prezidentem Spojených států! Fiona: Já ho volila. Dvakrát. Měli jsme také černé minstry, soudce nevyššího soudu a básníka s Nobelovou cenou. Madame Delphine LaLaurie: Lžiiii!!!
Anna Lee Leighton: A já upřu veskeré své úsilí, abys právě ty na můj trůn nikdy neusedla. To už se raději smaž v pekle! mladá Fiona: Fajn, drž mi tam místo. (Podřízne jí hrdlo.)
Madame Delphine LaLaurie: Svoje děvčata jsem zbožňovala. I když po svém. I tu ošklivou. Už když mi tenkrát vylezla z břicha, byla mi jen hanbou. Svou tvář ukradla hrochovi. Ale i tak jsem ji milovala.
Madame Delphine LaLaurie: Byla jsem jen ženou své doby. Fiona: Tak to je pěkná kravina. Buď budeš mít v sobě ještě víc zloby než tuku, nebo jsi duševně chorá.
(Zoe a Madison čarují.) Madison: Azazeli, odevzdáváme se ti tělem i duší. Pane podsvětí, slibujeme ti poslušnost a věčnou oddanost, dokud smrt neposvětí toto nesvaté spojení. Zoe: To jsme se právě vdali za ďábla? Protože to by mi vadilo.
(Jsou v márnici, mezi kousky těl.) Madison: Rozhlédni se, co vidíš? Zoe: Tragédii? Madison: A já vidím příležitosti. Hele, to jsou pěkný nohy. Úžasnej pár bicáků. A jestli pak by tenhle ještě vyrost? Zoe: Co chceš dělat Madison? Madison: Vybereme ty nejlepší kousky, přiděláme je ke Kaylově hlavě a sestavíme ti dokonalýho přítele.
Queenie: Ale pak se ukázalo, že jsem dědička Quituby. To byla otrokyně v Salemu. Jako první ji obvinili z čarodějnictví. Takže technicky, patřím k vašemu kmeni. Madison: Máme začít zpívat kumbaya? Queenie: Mrcho, já tě sejmu!
Madison: Hele, nechci dělat mezi holkama dusno. Takže promiň, že jsem ti zabla miláčka. Ale tobě kluci stejně umíraj. Takže to jenom přišlo dřív, že ano?
(Madison převrátila autobus s vysokoškolskými studenty.) Fiona: Zlato, máš moje uznání. Autobus? Těžký hod. Ale taky nápadný, ty jedna kravko. Madison: Vrať se do hrobu babizno.
Fiona: Co tady probíráte? Ty studenty? Chudáci, zesnuli na vrcholu sil, taková škoda. Člověk by skoro brečel, že ano? Ale co, svět se bez bandy kreténu v tričkách od Eda Hardyho obejde.
Kyle: Pořád máme podmínku za tu poněkud přehnanou předváděčku pozadí. A ty svině ze školský rady by nám už moc rády ufikli koule. Takže, proto obětuju jednu noc opileckýho štěstí, aby pařba mejch bratrů nikdo neskončila!