Četnické humoresky

(Jarý kupuje pití na oslavu zásnub Toníčka a Andělky.)
Prodavač: Mám pro Vás něco speciálního. Mok, jemuž holdovali už staří Slované.
Jarý: A co je ten zázračný mok, kterému, jak Vy říkáte, naši předkové holdovali a jak říkám já, čím se ožírali?

(Menšíková a její báby hledají na půdě pekaře Kotrby včely.)
Kebrlová: Vlítly mi pod sukni!
Menšíková: Aspoň něco ti tam vlítlo! Kvůli tomu nemusíš tak vyvádět.

(Béďa s Klaudií se baví o miminku, které čeká Ludmila.)
Béďa: A jak víš, že to bude malý Arazím a ne malý Američánek?
Klaudie: Ludmila přece ví, koho to je.
Béďa: Doufám, že to bude chlapeček. Protože holka, která by vypadala jako Arazím (paroduje jeho nos), ta by to měla v životě hodně, ale hodně těžký!

(Ludmilu odváží na porodní sál.)
Ludmila: Když to bude holčička, mohla by se jmenovat Bětuška...po mojí babičce.
Arazím: Bětuška? Nikdy! Co když bude mít nos po mě, to se holka nevdá!
Ludmila: Tak když to bude chlapeček, tak si ho pojmenuj jak chceš!
Arazím: Tak mohl by se jmenovat Květoslav a kamarádi by mu říkali Květák!
Ludmila: Ježiši jakej Květoslav!
Arazím: No po dědečkovi!
Ludmila: Karle slib mi, že se o to miminko postaráš, kdybych umřela.
Arazím: Ale ty neumřeš, takovou radost mi přece neuděláš!
Ludmila: Sestřičko, odveďte ho někam, nebo já ho zabiju, ještě před porodem!

(Arazím přišel s pátračkou k porodnici a ptá se Ludmily, jak se jejich dvojčata jmenují.)
Arazím: Květuška a Bětoslav...Teda Bětuška a Květoslav?
Ludmila: To ne.
Arazím: Béďa a Klaudie?
Ludmila: Ani Béďa a Klaudie.
Arazím: A jak teda? Jako otec mám právo vědět, jak jsme se těm dětem pro život pomstili.
Ludmila: Víš, my bychom se na jménech nikdy nedohodli, tak jsem vybrala jména, proti kterým se nedá protestovat. Tohle to je Ludmilka a tohle Karlíček.

(Béďa je v převlečení za ženu u velitele, aby si s Arazímem zkusili, že ho jako ženu nepoznají.)
Turko: Máme telefon, týká se toho loupežného přepadení v květinářství.
Velitel Šiktanc: No a?
Turko: Má to na starosti strážmistr Jarý a my ho nikde nemůžeme najít.
Arazím: Já to vezmu!
Béďa: Ne, já si to vezmu sám! Promiňte pane veliteli, já mám práci.

(McGregor a Ludmila jsou v hostinci a na McGregorovo auto začne močit parta opilých mužů.)
McGregor: Vám dám do držky a hezky po česku, vy hajzlové!

Arazím: (do telefonu) Četnická pátrací stanice Brno... U telefonu... Počkejte, já když jsem tam včera byl tak se narodil kluk, jeden! A pak ještě holka? A stejnýmu otci? Jak dotazy?! Normální dotazy mám, ne? Halo... Chlapi já mám dvojčata...

(Ráno na snídani, když se vrátila Kikina zpět na stanici z celonoční procházky)
Arazím: A co Kikina? Vyvenčils jí?
Béďa (pije čaj): Hmhm, no vyvenčil.
Arazím: No proběhla se trochu?
Béďa: Hh, Kikina? Trošku jo.
Arazím: Hm, tě znám. Jenom tak tři minuty, aby se neřeklo, viď?
Béďa: Nee, dýl tentokrát.(Odkašle si, Čenda se směje)

(Ráno poté, co Kikina utekla na procházce s Jarým; Béďa s Čendou u pumpy)
Čenda: Hele, Kikina se vrátila.
Béďa: Kikino, ty děvko. Kde jsi byla celou noc? Ty jsi taková nevěrnice, to je hrůza.
Čenda: Ty máš ale kliku, Béďo.
Béďa: Prosím tě, jsme byly domluvený, viď. Že si tak vyrazíš.

Němec: Kde mám ten stojan?
Béďa: No, ten byl přece za ty tři piva.
Němec: To myslíš vážně, nebo je to sranda?
Béďa: Ne, to myslím vážně.
Němec: No proto. Protože to by byla hodně blbá sranda.

Menšíková: A taky mu řeknu, že se před Vámi každá bojí ohnout, vy jeden... všechno mu řeknu!
Arazím: Paní Menšíková, vy se klidně ohněte, protože Vás bych nejradši s rozběhem...
Menšíková: Kam?!
Arazím: Jděte na vyšší místa!

(O násilníkovi.)
Bedřich: To chcete abych dělal návnadu? Co když se mu to povede?
Arazím: Béďo! S tebou se mu to povede si těžko ...

Němec: Jdeš dneska do práce nebo co, ty ožralo?
Arazím: Nemluv takhle před mým psem!

(po propité noci)
Arazím: To je zajímavý, vždycky když jdu spát večer v botách, tak mě ráno bolí hlava.

Arazím: Jo ještě něco. Hledá se jistý člověk
Jarý: Jaký člověk?
Arazím: No člověk, defraudant. Výška 172, věk 47, váha 75.
Jarý: No moment, to je všechno? Fotografie, jméno nic?
Arazím: Modrý z nebe bys nechtěl?

(Po přečtení anonymního dopisu ohledně nevěry Ludmily.)
Arazím: Dej sem klíče!
Jarý: Nedám.
Arazím: Dej mi klíče od auta, povídám!
Jarý: Nedám.
Arazím: Proč?
Jarý: Máte je vy.

Šiktanc: Pokračujte. A dejte si záležet, ať se o tom drbe až v Praze.
Jarý: To říkala paní Uhlířová taky. Jenomže místo slangového "drbe" použila literárnějšího mluví a místo Prahy zůstala lokální patriotkou.
Arazím: Béďo, nejsi náhodou z dvojčat?
Jarý: Ne, proč?
Arazím: Protože jeden není tak blbej.

Jarý: A co Zahálka? Určitě se nudí na místní stanici.
Arazím: To není tak špatnej nápad. Nakonec je místní, může se něco dovědět.
Jiroušek: Volá strážmistr Zahálka.
Jarý: No, tak my o vlku a vlk v telefonu.

Arazím: Jenomže my máme na starosti jiný věci a ne ty vaše posraný úly!
Menšíková: Posraný, jo? Co jste to řekl?
Jarý: Ale paní Menšíková, on to tak pan praporčík nemyslel.
Menšíková: Ale myslel.
Arazím: Zamozřejmě, že jsem to tak myslel! Podivejte se na nás, jak vypadáme. My se vracíme z vejletu. My jsme si tam hráli bll na čertíčky. Ona hořela stodola a my jsme - jenom tak mimochodem - hasili. Já jsem mokrej, mám hlad a žízeň, mám mokrý i spodky. A já nemám vůbec chuť se s vámi vybavovat.

Arazím: Stalo se vám něco?!
Šiktanc: Já jsem sem spadl!
Jarý: Spadnul tam.
Arazím: Jak jste hluboko?!
Šiktanc: Asi 10 metrů!
Jarý: Asi 500 metů.

Jarý: Já jsem v pořádku, já to zvládnu.
Arazím: Jo? Máš takovou zdravou lesní barvu.

Arazím: Skrčílek jeden skrčenej Leopold.

Zahálka: Jistě pane veliteli Ptáku.

Karabela: Ale ten dvorek už někdo prohledával, ne?
Jarý: No, asi špatně.
Arazím: To jsem byl já.
Jarý: Tak to dobře.