Dům z karet
(House of Cards)
Síla moci
Peníze. Moc. Moc a peníze. A politika je prostředek k tomu jak JI a JE získat. Fincher jako vždy přesný, Spacey si svou roli zase jednou pořádně vychutná. Zatím to vidím hodně optimisticky. Naivně jsem si myslela, že to bude uzavřenější, ale to bych asi chtěla trochu moc. Fincher stanovil tón, Schumacher ladně posouvá, ale všichni režií zainteresovaní lidé odvádí výbornou práci. V tomhle krásném až ukázkovém náhledu na hru vysoké politiky. Spaceymu fandíte, Kate Mara se konečně projevuje v roli malé karieristické mrchy, ale přijde mi celkem otravná. Jen mě tedy překvapila jedna věc, z pilotu to vypadalo, že Frank a Claire jsou si naprosto oddaní a věrní, ale možná jsem to jen viděla tak, jak jsem to vidět chtěla, ale to bych si politickou scénu zase moc idalizovala :)
Po 1 séria + 1 časť
Pôvodne som plánovala napísať názor, až keď dopozerám celý seriál. Avšak pár myšlienok mi už teraz tak víri v hlave, že mám pocit, že kým ten názor nedám dokopy, na nič iné nebudem dokázať myslieť.
Je mi zle. Akože úplne fyzicky zle z tohto seriálu. Mám stiahnutý žalúdok a tak. Nie je to preto, že by bol seriál zlý, nekvalitný, že by ma nebavilo sa naň pozerať. Ale nie je to také to príjemné bavenie, zabíjajúce mozgové bunky po ťažkom dni v práci - skôr závislosť, ako keď do seba lejete pohárik za pohárikom i keď viete, že ráno bude s každým ďalším len horšie. Lenže neviete prestať.
Seriál tak realisticky vykresľuje politiku, aké je to vlastne všetko malicherné, manipulatívne, ako je niekto žralokom a väčšina len tými naivnými ovečkami. Jasné, že niektoré veci sú zatiahnuté do extrémov, ale i tak.
Neviem, či som vôbec niekedy videla seriál, kde by som hlavné dve postavy tak nenávidela, mala z nich strach. Vždy keď na mňa Frank prevraví, cuknem sa a som fakt rada, že je medzi nami obrazovka. On i Claire sú úžasne napísaní, no nenávidím ich, neznášam ich, bojím sa ich.
A tak hoci seriál je nesmierne inteligentný - aspoň prvá séria - a každý by mal aspoň raz za život vidieť takýto kúsok (aspoň, nech si je vedomí svojej manipulatívnosti), celkom sa teším, keď pozriem poslednú časť, táto závislosť pominie a budem si môcť pustiť niečo nevinné, vtipné, čo ma odbremení od môjho života a nie mi doň privedie ďalší smútok, strach a frustráciu.
Aneb záchod
1. série - 80% - Kevin Spacey si pro rázný comeback vybral vděčné místo. Jako mocný a morálně nesvázaný politik může velkolepě hrát ve strhujících dialozích, šibalsky pomrkávat do kamery, dávat divákovi pocit sounáležitosti a díky svému charizmatu také přesvědčovat, že udělat někdy pěknou špatnost může být ku prospěchu (vlastní) věci. Celý domek z karet má pak nejsilnější základy v rámci Frankova pnutí se Zoe (a vůbec jakéhokoli působení těchto dvou postav), zatímco někdo nedokáže kvůli až příliš poklidné lince tak úplně zaujmout (Claire), nebo svými rozhodnutími a jednáním až irituje (Peter). Právě díky atmosféře a náladě, která se nebojí sáhnout po dávce nadhledu je seriál svým způsobem jedinečný. Určitě ale ne díky scénáři. Ten totiž svou domnělou rafinovanost prohraje ve chvíli prvního odhaleného zvratu. Tehdy kouzlo šokovaného diváka odpadá a za každou dějovou zákrutou už tuším nějaký větší plán. Díky konkrétním postavám a příjemně nejednoznačné gradaci to ale zatím nevadí.
2. série - 60% - Překvapivě frustrující zážitek. Postupné vykrajování nejzajímavějších postav a linií totiž nechává cestičku umetenou pro regulérní politiku se všemi jejími rutinními špinavostmi a v tu chvíli se vytratí i kouzelná satira, která dokázala přikovat k obrazovce nejsilněji. Nejhorší ale je, že žádná z odstavených vedlejších linek není uzavřena uspokojivým způsobem a většina ze zakončovacích scén jsou jen zkratky nebo nevěrohodné nárazy. Do popředí se potom nepochopitelně tlačí charaktery, které nemají co nového nabídnout a jsou jen lacinějšími verzemi těch, kteří už jednou Kongres, Bílý dům i další lokace opustili. Prostor tak primárně ovládá mistr Underwood, ale dělá mi to podstatně menší radost než o sezonu nazpět. Proč bych po všech úskocích a sobectví měl fandit právě Frankovi? Jen protože je v centru všeho dění, které sledujeme jeho pohledem? Abych přál vítězství záporákovi, potřebuji víc než to. Tím spíš, že Raymond Tusk není regulérní nepřítel, jen do sebe zahleděný pracháč. Nemůžu samozřejmě jenom nadávat, protože i přes dialogy, které v čistě politických kruzích občas šustí papírem, se příjemně zneklidňující atmosféra nikdy úplně nevytratí a Spacey dokáže zamrazit každým zvýšením hlasu. To je ale u seriálu, který by rád byl neopakovatelnou událostí, najednou dost málo.
3. série - 70% - I přes čím dál vyšší politické kruhy se překvapivě hraje na osobnější notu, ale na vítězství to nestačí. Hraje se totiž pomocí figurek, jejichž úloha v celém velkém soukolí je nezpochybnitelná (Jackie, Remy, Seth), ale pokud nejsou v přímém kontaktu s Frankem, nemám sebemenší potřebu je vidět. Jejich vedlejší linie jsou stejně jako loni pouhou vatou, nehledě na Douga, jehož hnací motor v podobě obsese jistou zrzkou se měl dořešit už dávno a místo toho se pořád opakuje v ubíjejících smyčkách. Naštěstí je stále přítomen ústřední antihrdina, který získal rovnocenného soupeře jak v Heather, tak v Petrovovi, a co je nejlepší - v Claire. Právě opatrně gradující dialogy Spaceyho s Robin Wright jsou tím, co mě k Mr. and Mrs. FU pokaždé připoutá, i kdyby byly ostatní linky sebezbytečnější. U třetí sezóny jsem původně s hodnocením mířil trochu výš, protože politika tentokrát cílila příjemně aktuálním směrem, ale samotné finále ucuklo. Právě v něm se bohužel ukazuje, že showrunner Beau Willimon chce působit velmi rafinovaně, ale zároveň si nechává uniknout drtivou většinu možností, kdy by mohl s vedlejšímu charaktery začít opravdu pracovat a ne je jen nahodile tahat tam, kam se mu to zrovna pro nejbližší epizodu hodí.
4. série - 80% - Chvíli už to vypadalo, že se i zbylá rafinovanost překlopí do čisté politiky, což by pro původní premisu byla čirá katastrofa. Z naznačeného směru se ale ve čtvrté epizodě razantně uhýbá stranou a celý Domek konečně dýchá lehce, do hry vrací k mojí velké potěše snad všechny výraznější vedlejší postavy minulých let a Spaceymu dává šanci na dosud nepoznané herecké výrazy. V osobě spisovatele Toma se ukazuje, jak nápaditě se mohou do hry vracet zdánlivě dohrané charaktery, v osobě Douga se naopak již několikátým rokem ukazuje, že Michael Kelly asi na Netflix něco šeredného ví, jinak nechápu, proč ho za každou cenu drží v hlavním obsazení. Díky neočekávanému a odvážnému vývoji bych ale celému projektu zase hrozně rád věřil, brzdí mě v tom jediná věc, odchod Beaua Willimona z pozice hlavního tvůrce. Ani tahle sezóna zdaleka nebyla bez chyby, ale pokračovat za každou cenu bez něj mi přijde vysoce riskantní.
5. série - 70% - V prvních dvou třetinách se podvratným Frankovým činům rád usmívám a až do vyvrcholení linie s volbami se i náramně bavím. Vše, co přijde potom, ale funguje o stupeň hůře, zejména proto, že se hlavní pár obklopuje čím dál nezajímavějšími charaktery. Mark, Cathy, Alex Romero, Seth a bohužel i Jane Davis v podání neselhávající Patricie Clarkson mi jsou bohužel zoufale jedno a většinu času fungují jen jako reklama na to, jak dokonale díky onomu kontrastu umí hrát Kevin Spacey a Robin Wright. Seriálu bych i v tuhle chvíli pořád věřil, že ví, kam míří, kdyby nebylo událostí, které seriál nechaly bez jeho největšího tahouna.
6. série - 40% - Po Spaceyho vyhazovu jsem věřil, že tvůrci vědí, co dělají. Že labutí píseň nebude jen slabým pokusem o předání žezla, že zkrátka bude o co hrát. Teď je mi naopak líto, že seriál nebyl zrušen, protože tahle loď se potopila ve chvíli, kdy se začaly přepisovat scénáře. Robin Wright mám rád, ale bez svého věčného protipólu v podobě Franka je v obraze smutně navíc, jakkoli si průběžná ženská vítězství uhraje do posledního slova. Dokonce po dlouhé době ocením i Douga, aby vůbec existoval důstojný protihráč a pokus o vyrovnanou dynamiku. Jinak si totiž obrovské množství prostoru kradou sourozenci Shepherdovi. Dosud nikdy neviděné postavy se staví do pozice šedých eminencí celého Washingtonu, bez jejichž dozoru se snad celý kabinet ani neotočí. Když se přidají další nevýrazní protihráči typu Marka, je definitivně jasné, kam až se kdysi ambiciózní počin propadl. Dlouholeté vedlejší charaktery narychlo odchází ze scény, aby vůbec nějaké rozhřešení dostaly, finále nepřinese žádnou logickou pointu dosavadního dění a odhalení, na která se celých osm epizod čeká, působí jako parodie, nemluvě o celkovém směřování, až příliš jdoucím na ruku událostem v zákulisí. Politováníhodná koncovka, kterou od ostudy zachraňuje jen to, jak kvalitní herce se povedlo sehnat i do těch nejmenších rolí.
Zhroutí se nakonec ten domek z karet?
Naprosto luxusní seriál. Tohle hodnocení bude vlastně jen takové vyjmenování všeho, co je na House of Cards skvělé - herci, a postavy, kde největším tahounem celého seriálu je samozřejmě Frank, což je jedna z nejcharismatičtějších postav, které jsem kdy viděl. Stejně tak celý děj, zápletky, twisty. Všechno, co se tam stalo, tahy, které jednotlivé postavy dělaly, měly smysl, logiku, bez zbytečností. A nakonec dialogy - člověk může mít dojem, že dialogy jsou v seriálech nudné, nebo tak něco. V House of Cards je to přesně naopak - dialogy mají hloubku a sílu.
Bohužel to, co jsem dosud psal se týká pouze prvních pěti sérií. To, že odešel Frank se na seriálu podepsalo snad nejvíc - aby ne, když zmizí hlavní tvář celého díla. Na hlavní místo nastoupila Claire a i když v předchozích sériích byla super taktéž, tak tohle prostě nebyla role pro ni. To jsou asi věci, které režiséři ovlivnit příliš nemohli, nicméně to mohli zachránit scénářem. To se bohužel nestalo - občas jsem nechápal, o co tam vůbec jde a kdo chce čeho dosáhnout a proč a navíc konec se nepodařilo úplně uzavřít. Prostě domek z karet se sice zhroutil, ale na straně scénáristů.
Zlosyn
Konečně seriál, kde máme v hlavní roli záporáka! Už jen když jsem četl, že Frank je proslulý politický zlosyn, který se nebojí zněužít čehokoli k tomu, aby dosáhl svého a posunul se v politickém potravním řetězci o příčku výš, jsem si říkal, že to musí stát za to (a nutno podotknout, že jsem se nemýlil!). V seriálech přímo zbožňuju záporáky s jejich rafinovaným plánem, který se postupně stává skutečností, House of Cards tomu ještě dodává úžasnou dramatičnost tím, že ne vždycky plán vychází. Pořád tu je ale je někdo, kdo se nechá zneužít k tomu, aby se plánu pomohlo (přeci jen jde o Underwoodovo místo na slunci). Postava krásné, inteligentní a o nic méně manipulativní Claire je už jen pomyslnou třešinkou na dortu. Dům z karet se u mě rozhodně zařadil do kategorie, kdo neviděl, jako by nežil a proto se na něj rozhodně koukněte! Nebudete litovat ani minuty.
Nic pro slabé žaludky
Půjdu proti proudu, ale tenhle seriál mi prostě nesedl, přestože je chytrý, skvěle napsaný, natočený a zahraný (a moc se mi líbí záběry na město ve znělce). Nebo možná právě proto. Je na mě zkrátka moc. Moc temný, moc cynický, s prakticky žádnou sympatickou postavou.
Koukala jsem na něj rozjitřená po porodu a výsledkem bylo, že jsem se nedodívala ani do konce první série. Když už si najdu čas na sledování, čekám od seriálu něco jiného než znepokojení, tísnivé pocity a lehký pocit nevolnosti.
House of Cards
Ani nevím co říct a to je asi to nejlepší hodnocení, protože obsazení být asi lepší ani nemohlo a celý seriál je opravdu velmi kvalitni podívaná do zákulisí politických intrik. Jen jsem občas měla takový pocit že koukám na GoT když každého koho jsem si oblíbila Frank tak hladce a s klidem odstranil. A ještě jedna výborná za angličtinu.
Teď je na řadě Claire tak sem s ní...
jeleni se klidně pasou
Na začátek hodnocení bych si dovolil citovat mistra: "Jak vlastně připravujeme naše děti na život ? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou."
Tenhle seriál nám téměř se Shakespearovskou kvalitou předkládá politiku jako špinavou záležitost v už tak dost špinavém světě, kde nevítězí pravda a láska, ale lež, moc a osobní ambice.
Skutečně mimořádné drama, s vynikajícím obsazením, kde exceluje pro mě jinak nezajímavý Kevin Spacey, doplněný o skvělou režii, hudbu, kameru a scénář, který má hodně co nabídnout.
Osobně jsem viděl jen dvě série, protože mi přišlo, že trochu ztrácí tempo a času je málo, ale rozhodně se časem k seriálu vrátím a dokoukám ho
House of Cards: Nástup nového kultu a krvavé politiky
Myslíte si, že politika je plná špíny? Seriál Dům z karet vám ukáže, že je to ještě mnohem horší, než jste si dovedli představit.
Už dávno jsou pryč časy, kdy se herci dělili na filmové a televizní. I malá obrazovka dnes láká velké hvězdy a čas od času si sem najdou cestu i ti nejslavnější hollywoodští režiséři. Výsledek pak obvykle stojí za to, což dokazuje i fenomenální Dům z karet, seriál, který se pravidelně objevuje na špičce žebříčků nejlepších televizních děl posledních let. A rozhodně právem.
Vítejte v Bílém domě
Francis Underwood je profík a člověk na svém místě. Tím místem je Washington a Francis je profesí politik. I s jeho pomocí se teď jeho strana dostala do Bílého domu a on se těší na to, že usedne do křesla ministra zahraničí, které měl za své schopnosti a věrnost slíbené, čeká ho však nepříjemné překvapení.
Nový prezident se rozhodl dát přednost někomu jinému, Frankovi slušně poděkoval a hodlal se postupně a elegantně zbavit. Na tom, co se bude dít, ale nic elegantního není. Sice to vypadá, že Frank se se svým osudem smíří, ovšem ve skutečnosti je to přesně naopak. Ambiciózní, zkušený a chladně kalkulující profesionál se naštval. A to hodně a s pomocí své manželky a věrných kolegů hodlá v Bílém domě provést takové věci, že se z toho bude celá Amerika vzpamatovávat hodně těžko. Frank chce pomstu. A je ochotný jít přes mrtvoly.
Hlavní tváře jsou Francis Undewood, profesionál, který ví, jak to v politice chodí, a nebojí se dělat rozhodnutí, na něž by většina lidí neměla žaludek. A teď se navíc naštval, což znamená jediné. Ve Washingtonu se budou dít hodně divoké věci. Postavu ztvárnil oscarový matador Kevin Spacey.
Další postavou je Peter Russo (Corey Stoll), kongresman, který má problémy s alkoholem. Ve Frankově cestě za pomstou sehraje důležitou roli.
Zoe Barnes (Kate Mara), mladá ambiciózní novinářka získává od Franka exkluzivní informace z Bílého domu. Nic ale není zadarmo a nedochází jí, že ji Underwood zneužívá.
Robin Wright, která ztvárňuje postavu Claire Underwood tvoří s manželem skvělý tým. I ona umí být pořádně drsná, a když to situace vyžaduje, nebojí se jít také přes mrtvoly. Když něco chce, obvykle to dostane.
Jít si tvrdě za svým
Pokud vás znejistilo téma politiky a máte strach, že Dům z karet bude podobně zábavný jako záznamy z hlasování našeho parlamentu, můžu vás uklidnit. Seriál se sice odehrává v prostředí, kde se vymýšlejí zákony a točí velké peníze, ale rozhodně není třeba k jeho pochopení vystudovat politologii, Frank vám totiž všechno vysvětlí. A to bez přehánění, hlavní hrdina se totiž čas od času podívá přímo na diváky a řekne, kdo je kdo, co zrovna dělá, o co mu jde a proč ho musí zlikvidovat. Rozhodně se nemusíte bát, že se mezi všemi těmi ministry, asistenty, šéfy výborů a podvýborů budete ztrácet. A navíc ono to vlastně není moc o politice.
Dům z karet má překvapivě blízko k mafiánským thrillerům a Frank se při své cestě za pomstou neštítí ničeho. Ví, jak v tom všem chodit a jak si poradit s konkurencí. Na někoho fungují úplatky, někomu dalšímu lze slíbit teplé místečko v kongresu a jinde zase zabere poctivé vydírání. A když jde do tuhého, tak Francisovi nevadí ani ušpinit si ruce krví. Tohle je zkrátka chlap, kterého nechcete za nepřítele. A teď se naštval.
Plno slavných jmen
Dům z karet byl po zásluze oceněný dvěma Zlatými glóby a právem se z něj stal seriálový fenomén. Může za to především jeho hlavní hvězda Kevin Spacey. Tenhle držitel Oscarů za detektivku Obvyklí podezřelí a slavnou Americkou krásu totiž nejen že hraje hlavní roli, ale postaral se i o produkci, na tu však nebyl sám.
Projekt do výroby dotlačil David Fincher, kultovní režisér a autor filmů Klub rváčů, Sedm nebo Zmizelá, jenž se v roce 2008 dostal k původní britské verzi seriálu, která ho naprosto nadchla. Navíc sám tvrdí, nejlepší scénáře jsou v posledních letech ne u filmu, ale v televizi, takže neváhal a rozhodl se zkusit to s předělávkou.
Pochvaly od kritiků a nadšení diváků ukázalo, že to bylo hodně dobré rozhodnutí. Kvality dramatu, které se už stačilo zapsat mezi televizní klasiku, teď můžete posoudit i vy.
Z šatníku Franka Underwooda
Dům z karet je sice seriál skrznaskrz americký, nicméně ho nelze považovat za původní. Byť volně, vycházel totiž David Fincher při jeho tvorbě ze stejnojmenné a u nás nevysílané čtyřdílné série, kterou v roce 1990 uvedla britská BBC. Tvůrci tohoto seriálu, považovaného Britským filmovým institutem za jeden ze sta nejlepších britských pořadů vůbec, přitom tvrdí, že při psaní původního House of Cards částečně vycházeli také ze Shakespeareových her Macbeth a Richard III. Stejně tak je ale pravdou, že hlavní hrdina americké verze si v sobě nese i něco málo z dějin vlastní země.
Frank Underwood v sobě také odráží osobnost 36. prezidenta Spojených států Lyndona B. Johnsona, který proslul svou nestálou letorou a značnou nezdrženlivostí jak při prosazování vlastních názorů, tak třeba i v otázce pití či žen.
Zákaz hýbat kamerou
Jednou ze zvláštností tohoto seriálu je, že značný počet záběrů byl natočen na statickou kameru. A může za to samozřejmě David Fincher, hlavní producent, který zároveň natočil první dvě epizody a nad podobou každé další má právo veta. Vydal přímý rozkaz, že kamera se nesmí hýbat, a všichni ho poslechli. Zajímavé to je i z toho důvodu, že tvorba jednotlivých epizod často spadala pod velení velmi zvučných režisérských jmen, například Joela Schumachera anebo "naší" Agnieszky Holland. Jeden díl režírovala dokonce herečka Jodie Foster.
Rozpočet milionový
Asi není třeba naznačovat, že tvorba natolik pohledného seriálu stála nemalý peníz. Respektive rozpočet na jednu sezónu se pohybuje kolem sta milionů dolarů, což jen dokazuje, jak moc to producenti s televizními seriály nyní myslí vážně. Stanici Netflix se však investice do jejího prvního vlastního seriálu vyplatila. Vlajkový pořad jí hned v první roce vysílání přinesl tři ceny Emmy a Zlatý glóbus.
Sázka na karetní třináctku
Každá sezóna má třináct epizod a není to číslo vytažené z kouzelnického klobouku. Dokonce i David Fincher nevybral třináctku pro její schopnost přivolávat štěstí, či naopak smůlu, jak tvrdí ta či ona kultura. Důvod je jiný. Počet epizod je stejný, jako je počet hracích karet od jedné barvy v jednom balíčku.
Láska z vysokého postu
Možná se Vám bude zdát, že seriáloví představitelé prezidenta Walkera a ministryně zahraničí Durantové po sobě před kamerou pokukují. Inu, láska kvete na každém pracovišti. Po pravdě jsou ale herečtí představitelé těchto dvou rolí, Michel Gill a Jayne Atkinson, od roku 1998 manželé a mají spolu dítě.
Milují ho v Číně
Říše středu je obecně velkým konzumentem západních produktů, byť k nim tamější diváci mají jen omezený přístup. Seriál House of Cards ovšem v Číně uspěl doslova fenomenálně. Skrze tamní období Netflixu, streamovací službu Sohu, jej sledovalo až 24,5 milion lidí! A mezi velké fanoušky série prý patří i Wang Qišan, bývalý vicepremiér Čínské lidové republiky.
Jelikož v roce 2014 odstoupil, znamená to, že si z Franka Underwooda nevzal dobrý příklad.
A co Vy, jak moc dobře znáte Dům z karet? Vybudoval si u Vás místo ve watchlistu? Jaká série se Vám zdá nejlepší a která naopak propadla?
Další luxusní Netflix
Tenhle seriál mi hrozně dlouhou dobu unikal a já musím říct, že to byla skutečně veliká chyba. Další Netflixovský klenot a další jejich seriál, který se chystám pravidelně sledovat, ale zatím jsem jen u první série. Netflix točí nejlepší seriály, které prostě nemají jedinou chybu - a i House of Cards má perfektní zápletku, atmosféru, hudbu a geniální herce - Kevin Spacey je ďábel a podává asi nejlepší seriálový výkon jaká jsem kdy viděl. A radost to sledovat je to i díky jeho naprosto luxusní chemii s Robin Wright. Prostě strhující drama, které je také zatraceně dobře vedeno režijně, pořád se tam něco děje a Frank Underwood je natolik parádní charakter, že mu porstě budete držet palce, ať je jakýkoliv. Tohle je moje nová seriálová láska a já jsem velmi zvědavý na další vývoj. A Kate Mara mi zase dokázal, že je stejně zatraceně pěkná: 100% po první sérii.
Bad, for the greater good
Politika je ako domček z kariet. Ak nemá pevné základy, ľahko sa môže stať, že sa zosype. Alebo ak nestojíte v ceste Frankovi Underwoodovi.
House of Cards je perfektnou politickou drámou po všetkých stránkach. Politika je vysoká hrá veľkých hráčov, ak nie ste ochotní čo to obetovať, ísť za svojím cieľom aj cez mŕtvoly, môžete sa zbaliť a ísť domov. Stačí malá krivda aby bol odštartovaný reťazec možno spočiatku nesúvisiacich udalosti, ktorých cieľom je len jedno- zničiť ich a dosiahnuť svojich cieľov a je jedno za akú cenu. Občas je síce pre postup v mocenskom rebríčku priniesť aj obete. Nezáleží na tom či budú z vlastných radov alebo sa rozhodnete obetovať niekoho neznámeho a možno nevinného. Dôležité je, že obete budú položené a ciele sa budú pomaly ale isto napĺňať.
House of cards je napínavým, miestami až mrazivým pohľad do zákulisia tohto všetkého. Už od prvej časti je cítiteľná hustá až mrazivá atmosféra, ktorá nadobúda silnejšie alebo slabšie obrysy podľa toho ako je to potrebné na vykreslenie danej situácie. Intrigy, zákulisné ťahanice, podfuky či manipulácia sú všadeprítomnými prvkami v tomto seriály. A spolu fungujú dokonale. Všetko sa dá využiť a ak raz poslúži niečo/ niekto svojmu cieľu, stáva sa nepotrebným a jeho odstránenie je otázkou času. V strede toho všetkého stojí Frank Underwood, politik s charizmou a jasnou predstavou čo chce dosiahnuť. Nenechá aby ho niečo len tak rozhodilo a postupne rozohráva až nečistú hru, v ktorej neváha obetovať všetkých a všetko. V jeho hre má všetko svoje miesto a svoj čas na to aby sa odohralo a poslúžilo tak jeho zámeru.
V oboch sériach ide seriál rýchlym tempom, v jednej chvíli sledujeme niečo čo sa o časť, dve môže razantne zmeniť a znamenať tak pokrok v ceste nahor. Druhá séria mala oproti tej prvej rozohraných o niečo viacej vedľajších zápletok, z čoho niektoré pôsobili trochu zbytočne a nemuseli byť. Priestor by tak dostali ostatné, ktoré boli zaujímavé a ich rozvinutie by bolo seriálu nijak neuškodilo.
Réžia, scenár, dialógy sú zvládnuté na jednotku. Zároveň chcete vedieť ako to dopadne, no máte z toho aj obavy. Kto všetko ešte padne za obeť, čo je potrebné udiať sa. Veľkým plusom je úvodné intro, z ktorého ide pocit, že to všetko čo sa odohráva je veľké a vy maličký.
Herecké obsadenie je vybrané úplne perfektne a nemohlo byť ani lepšie. Každá z postáv podáva bravúrne výkony, nik nie je ukrátený o priestor. A všetkým im kraľuje Kevin Spacey ako Frank Underwood. Chladný, tvrdý, cieľavedomý politik, ktorého buď chcete mať na svojej strane alebo mu radšej nestáť v ceste.
House of Cards je dielom, ktoré je dokonalé po každej stránke. Kde všetko má svoje miesto a čas. Kde z každá z postáv exceluje rovnako ako tá druhá. A ktoré stojí za zhliadnutie.
Frank Underwood a cesta do oválné pracovny
Krásné nakouknutí do velké politiky, kde se mocní přetahují o ještě větší moc. Jsem spokojen s tím, co příběh nabízí, hlavně protože politické thrillery nejsou úplně mým šálkem kávy. První díly fungujou úžasně a nutí koukat stále dál a dál a chtít vědět stále víc a víc. Ke konci série mi trošku přišlo, že to polevilo, ale i tak jsem spokojen s tím, co jsem dostal a těším se na druhou sérii. Kevin Spacey je v roli Franka Underwooda neuvěřitelně cynický a jeho průpovídky mě neskutečně baví. Jen krůček k dokonalosti a pokud si někdo myslí, že to takhle nefunguje... 90 %
Z první série jsem div nebyl nadšený, to ta druhá mé nadšení docela dost musela přibrzdit. Příběh postupně přichází o většinu zajímavých postav a i ta politika je nějaká zamotanější. Vlastně se mi ke konci zamlouvala asi jen dvojice postav, když pominu Franka (a i ten polevil, protože ubyl jeho proslov k lidu) u kterého se to tak nějak předpokládá. To je taky jeden z problémů, ono automatické předpokládání a absence velkého protivníka, ve kterém bychom mohli najít alternativu. Boháč Tusk rozhodně nestačil, protože si ho nelze oblíbit a prezident je vykreslen jako úplný hlupák, který sebou pouze nechává manipulovat. Což opět nechápu, protože přece taky musí mít ostrý lokty, když byl zvolen. Zadarmo to určitě nebylo. Nejhorší ale je, že spoustu prostoru dostává Claire a její nezajímavá linka, u té jsem se opravdu nudil. Naopak mnohem víc byl rozvinul tu hackerskou, s pánem co má v kleci morče jménem Kešu. 70 %
House of Cards je seriál, který mě při svém sledování dokáže úplně pohltit. Dokonalý hudební podkres, perfektně vychytaný vizuál a samozřejmě jen ty nejfajnovější herecké výkony z něj dělají něco jedinečného. Ze druhé série jsem byl trochu zklamaný, ale třetí mi to vynahradila. Frank už konečně usedl do žhavého křesla, ale tato série je jiná. Je jiná, protože Francis tentokrát rány musí hlavně přijímat než aby je na všechny strany rozdával. Ať už mu je uděluje ruský prezident, jeho protikandidátka nebo vlastní žena. Navíc úplný závěr naznačuje, že je rozhodně se na co těšit i v následující čtvrté řadě. Teď už jen vydržet to čekání... 80 %
Čtvrtá série je pro mě opět o něco slabší. První polovina mě nebavila vůbec a pak přišlo Frankovo blouznění v nemocnici a já myslel, že to vzdám úplně. Naštěstí se na scéně objevil Conway a svitla naděje na vytvoření zajímavého protivníka, jen aby na konci série byla zase uhašena. Podle mě je na čase, aby se House of Cards rozloučil. Ano, věci jako kamera, hudba a herecké výkony jsou bez debat pořád na nejvyšší úrovni, ale příběh opravdu ztratil na zajímavosti a nerad bych, aby to dopadlo ještě hůř. 70 %
Pátá série je v mých očích taková malá cesta zpět k vrcholu. Frank Underwood a jeho čachry s politikou USA totiž nemají obdoby a opírání do současné politické scény snad nemohlo být povedenější. Tolik skvělých momentů, co série nabídla, se pokaždé nevidí. Navíc hlavně první polovina (souboj s Conwayem a volby) měla opravdu skvělou gradaci. Loni jsem psal o tom, že je na čase se rozloučit, po letošku tvrdím, že House of Cards má pořád co nabídnout. A tak jsem zvědav, jaký bude střet Claire a Franka za rok.
Zajímavé, jak šesté (a závěrečné) sérii zlomila vaz realita. A nemluvím jen o tom, že se tvůrci museli zbavit Kevina Spaceyho kvůli jeho skandálu. Bohužel Robin Wright byla kvalitní spoluhráčkou, ale jako lídr to utáhnout nezvládla, možná i kvůli tomu, že neměla s kým hrát. Ještě hůř se však na situaci podepsala současná politická situace v USA. Když seriál začínal, tak jeho hlavním kladem byl šok a údiv z toho, co si dovolí. Jenže nyní je u kormidla Trump a tak věci, které představuje jsou tak nějak na běžném pořádku. Navíc podle mě nebylo zrovna šťastné rozhodnutí přidat ještě těhotenství. Tvůrci tak stáli před přetěžkým úkolem a bylo víceméně jasné, že fanoušci nebudou spokojeni. Otázkou zůstane, byli by naštvaní víc, kdyby seriál odpískali hned po skandálu a šestá série nevznikla?
Ehm
Kevin Spacey vo vlnách politickej nevraživosti a v hre plnej intríg a úskokov, kde sa snaží použiť všetky dostupné, i nedostupné prostriedky nato aby dosiahol svoj cieľ. Seriál je to pútavý, skvelo natočený, niekedy až šokujúci a mňa si hneď po prvej sérii získal a tá druhá toto postavenie len vylepšila. Politika je špinavá hra elity a korporácii, čo potvrdzuje aj House of Cards a pre mňa je to jeden z najlepších seriálov aký som mal možnosť vidieť, dajte mi už tretiu sériu!!
Everything in its right place
Tento seriál rozhodně není pro každého - ale z mého hlediska to není relevantní. Mně se totiž líbí jako žádný jiný. Proč?
Námět a scénář. Indeed, není to námět původní, nýbrž "remake" starší britské minisérie. Uvozovky jsou zde však zcela namístě, neboť zpracování i příběh jsou už úplně o něčem jiném. Navíc pro politický thriller (drama mi přijde jako příliš slabý výraz) je prostředí nejvyšších amerických politických kruhů jako dělané - zápletky jsou naprosto uvěřitelné, věrohodně zpracované, postavy se nechovají jako banda ignorantů.
Vizuál. House of Cards je jeden z mála seriálů, u nějž nepřeskakuji úvodní titulky. Dokonalý obraz, zajímavé nápady a zároveň vysoce precizní (až technicistní) zpracování, které se svou odtažitostí naprosto hodí k ledovému srdci Franka Underwooda.
Režie a herci. Nevím, je-li to dílem režiséra, nebo geniálního scénáře, ale výběr herců nemohl být lepší a jejich výkony naprosto odpovídají tomu nejlepšímu, co se na obrazovky může dostat. Ale kdo by taky čekal od Finchera cokoli méně dokonalého?
Hudba. Tady se nebudu rozepisovat víc, mně osobně hudební podkres sedl jako prdel na hrnec :)
Kvalita. Po první sérii jsem samozřejmě měl obavy, zda tvůrci dokážou další sérií úspěšně navázat na svou předešlou vynikající práci. Povedlo se bezezbytku. Po této zkušenosti už věřím, že mně třetí série určitě nezklame :)
WOW
Co díl to pecka! Jeden z nejlepších seriálů současnosti. Naprosto dokonalý příběh, většinou americké filmy nestojí za nic ale toto je jiná pohádka, v takřka každém dílu mě něco vždy dostane. Musím pochválit i hudební provedení vždy mě to naprosto vtáhne a podtrhne to můj divácký zážitek. Obsazení o tom snad ani nemusím psát a hlavní postavy to je skvost! Fandím ti Francisi ;)
Kdyby to nebyla politika
Perfektní kamera, perfektní herci, prefektní vedení herců, perfektní výprava a perfektní hudba. Spaceymu to žeru i s navijákem.
Dávám 80% jen pro to, že je to politika, kterou totálně nemusím, ještě k tomu USA vládní systém, kterému nerozumím a rozumět nechci (podobně tomu bylo u britské verze) a 40% děje tak vůbec netuším, co se vlastně děje :) Stejně se ale nehorázně bavím.
Kdyby zítra Spacey oznámil, že bude v ČR prezidentem, jdu ho zítra volit a je mi šumák, jaké má pozadí :)
EDIT: Po 2. sérii - Ano, chci Spaceyho za prezidenta. Buch, buch!
Mělčí kopie britské minisérie
Seriál, který oproti svému vzoru nabyl na objemu, ale nepřidal na hloubce. Lehce pozměněné charaktery jsou tam, kde se přibližují svým anglickým předlohám, sympaticky otevřené, v odlišnostech jsou mohem méně zajímavé (manželka - tady jako povrchní snobka) a nijak fascinujícící (vztah Underwood-Zoe). Rozpačitost u mě vzbuzuje délka seriálu také proto, že Underwood (skvělý Spacey) zde nemá až do závěru rovnocenného protivníka (Tusker).
...
Jeden z případů, kdy se mi těžko rozhoduje, jak hodnotit. Je škoda, že to trpí současným hollywoodským neduhem - přílišnou roztahaností. Začátek je skoro stejně dobrý jako jeho anglický předchůdce, ale pak se děj bohužel rozmělní do spousty zbytečných odboček, jen aby se v závěru ještě zbytečněji spěchalo. Ty odbočky jsou sice taky dobře napsané i zahrané, ale přesto by to fungovalo i bez nich. Když jsem při sledování omylem přeskočila 8. díl, na kontinuitě příběhu to vůbec nebylo poznat. Mít to tak 8 epizod, asi bych byla spokojená podstatně víc. Moje dojmy navíc ovlivňuje i to, že Zoe (postava i herečka) mi od začátku lezla na nervy. (Škoda promarněné příležitosti v závěru.) Kevin Spacey naopak vládne celou dobu. Po chvíli váhání hodnocení zvedám nahoru a doufám, že druhá série mi to vynahradí.
"Já věřím, že ta lednička má uhnout mně."
Během 3 dní nebylo co řešit, zhltnul jsem to jak malinu. Kde začít ? Především asi od začátku - Fincher, Schumacher, Spacey - tahle trojice udělala z Underwooda neskutečnej stroj na demolici.
Roli, kterou hraje Kate Mara něják moc nemusím, je to asi taková nevděčná role - naivní mladá reportérka bla bla bla ... ale tváří se při tom roztomile, ta role mi hrozně připomíná malou želvičku kterou někdo převalil na bok :-)
Politická lahůdka (nejen této) sezóny
Tahákem tohoto seriálu je jistě dvojice David Fincher & Kevin Spacey. Už jen kvůli vynikajícímu obsazení přitáhne pozornost mnoha diváků. Kevin se své role ujal znamenitě. Jeho postava není žádný hloupý politik, které jsme zvyklí vídat jinde. Má všechno promyšlené chladnou hlavou do nejmenšího detailu. A takový je (a doufám bude) celý seriál. Doplňuje ho monumentální hudba, která vás vtáhne do děje a i během pilotní znělky se díky ní nenudíte a jen by se dalo krájet to napětí, na které netrpělivě čekáte. Tento seriál mi svým dojmem, který na mě jeho pilotní díl zanechal, do velké míry připomíná seriál Homeland. Další díly taktéž drží laťku velmi vysoko. Hlavní postava Frank Underwood je sociopat, který si k sobě vybral stejně chladnou ženu, kterou miluje víc, než žralok miluje krev. Tuto dvojici velmi vhodně doplňuje naopak velmi emocionální mladá reportérka Zoe Barnesová. A taktéž mě velmi potěšilo obsazení postavy kongresmanova poradce hercem Michaelem Kellym, který se občasně objevuje v seriálu Person of Interest jako agent Snow.