Etiketa

Etiketa (Etiketa)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter E-mail

Nehody

Jak to udělat, aby drobné nehody, které se nám ve společnosti stanou, nevyústily v katastrofu.

L. Špaček: „Dobrý den. Dnes se budeme věnovat nehodám, katastrofám, karambolům. Či spíše radám, jak to udělat, aby v katastrofu nevyústily drobné nehody, které se ve společnosti dříve či později stanou každému z nás.“
Petr: „Ano, já jsem vám jednou zažil muže, kterému upadla sklenice s vínem, a představte si, ona se nejen nerozbila, ale ona se ani nevylila. Takový malý zázrak.“
Tomáš: „Já znám lepší historku. Nějací lidé přišli na návštěvu. Na návštěvě, jak známo, se nepřezouváme a oni měli boty od bahna, ale nejenom trochu, hodně.“
L. Špaček: „Já jsem mnohokrát zažil, že i při různých společenských příležitostech i zkušený číšník rozlil pivo.“
Petr: „Ano, mohu potvrdit, bývá to velmi úsměvné.“



Jak taktně upozornit
Petr: „Tomáši, promiň, ale ty jíš polévku pomocí svých vousů.“
Tomáš: „To jsem celý já, před chvílí jsem to měl na kalhotách.“
L. Špaček: „Na cizí ani vlastní nehody nikdy neupozorňujeme nahlas.“
Tomáš: „A jak je to správně?“
L. Špaček: „Hlavní je zachovat klid a tvářit se nenápadně tak, aby si nehody všimlo co nejméně lidí.“
Petr: „Knedlíček!“
L. Špaček: „Petře, co jsme si říkali, na cizí ani vlastní nehody neupozorňujeme nahlas.“
Petr: „A co mám dělat?“
L. Špaček: „Tvářit se nenápadně, nikdo si ničeho nevšiml. Naštěstí máš na klíně látkový ubrousek. Manipulovat teď s knedlíčkem před spolustolovníky by nebylo estetické. Zabal ho do papírového ubrousku a ponech ho v klíně, až ostatní dojedí. Potom ho položíš na podšálek a číšník ho nenápadně odnese.“


Taktně se snažíme zakrýt chybu nebo se vzdálit tam, kde ji dokážeme napravit. Ať už jde o rozepnutý zip, roztržené punčochy či skvrny na kravatě.

Zita: „Petře prosím tě jak máš zapnutý to sako? No nekoukej tak na mně, to si ve svým věku neumíš zapnout sako?“
L. Špaček: „Na chybu musíme partnera upozornit, ale ne tak, aby si toho všiml celý sál.“
Zita: „Petře.“
L. Špaček: „Ano, taktně a nenápadně, to bylo správně. Například tato dáma, má rozepnuté šaty a zjevně o tom neví. Dříve či později na to přijde sama, v nejhorším případě až doma. Celou noc pak bude přemýšlet, kdo ji v této trapné situaci spatřil. Proto je správné jí taktně a nezištně pomoct. Ale nemůžeš zapínat šaty neznámé ženě. Ne, musíš ji taktně upozornit.“
Tomáš: „Promiňte, na slovíčko. Máte rozepnutý šaty, vypadá to děsně.“
L. Špaček: „Samozřejmě, že ženě je příjemnější, když ji na podobnou nehodu upozorní také žena. Ostatně, pro muže to platí stejně. Proto využijeme situace, kdy jsme ve společnosti se svým partnerem, choulostivou záležitost pak lépe vyřídí on. A jak vidíme, stačila maličkost a pán se opět může spokojeně účastnit společenské akce. Někdy si způsobíme nepříjemnost vinou vlastní nepozornosti, jindy se můžeme stát obětí nehody bez vlastního přičinění.“



Nápravy nehod
Tomáš: „Ježiš pardon, promiňte.“
L. Špaček: „I když nás taková nehoda vyvede z míry, nenecháme na sobě nic znát a nikomu nic nevyčítáme. Při společenských akcích po sobě nic neuklízíme, a to ani tehdy ne, jestliže jsme nehodu způsobili vlastní nešikovností.“
Tomáš: „Jé, ahoj Láďo, ty tady máš službu?“
L. Špaček: „Já tady čekám, až vy tady způsobíte nějakou nehodu. A co vy dva tady děláte?“
Petr a Tomáš: „Nám to spadlo, chceme to zvednout.“
L. Špaček: „A co s tím řízečkem budete dělat, až ho zvednete? Dáte si ho na talíř? Nebo ho necháte na stole? Nebo s ním budete chodit po sále a hledat servírku?“
Petr a Tomáš: „No ale co s tím?“
L. Špaček: „Nenápadně zakopnout sem pod stůl.“
Petr: „Sem pod stůl? A co ty s tím tady budeš dělat?“
L. Špaček: „Pod stolem spadlé předměty nikomu nepřekážejí. Až recepce skončí, personál je najde a uklidí.“
Petr: „Aha. No kopni to pod stůl. Jé, Láďo, to je bramborový salát, do něj se přece nedá kopat.“
L. Špaček: „To máš pravdu. Tohle už je práce pro číšníka.“
Zita: „Tak jdem.“
L. Špaček: „Ale počkejte, co kdyby do toho někdo šlápl? Musíte čekat, až se číšník objeví. Máte štěstí, právě přichází.“
Petr: „Promiňte, prosím vás, tady něco spadlo. Ted můžeme jít.“
L. Špaček: „Teprve až se vrátí s přineseným náčiním, můžete místo nehody opustit.“
Tomáš: „Po čokoládě já jsem naposled otekl, tak jsem zvědav, co se stane dneska.“
L. Špaček: „To je pravá pařížská.“
Tomáš: „Hm.“
A vzápětí převrhává sklenku s vínem, v úleku vyskakuje od stolu a vyráží okoloprocházejícímu číšníkovi tácek s nápoji.
L. Špaček: „Stane-li se nehoda, nemusíme nijak vyskakovat, aby se všichni lekli, včetně personálu. Podívejme se, jak by se taková situace měla řešit.“
Tomáš: „Prosím.“
L. Špaček: „U stolu bývá číšník vždy nablízku, a ten ví, jak si poradit. Tak jako u všech nehod, třeba dopravních, i u společenských je veledůležitá prevence. Jedna důležitá rada: před odchodem z domova si navzájem důkladně zkontrolujme oblečení. Před odchodem z toalety dvakrát zkontrolujme, zda je vše, jak má být.“


Jako je říhnutí u stolu v některých kulturách považováno za projev dobrého zažití, u nás je to naprostá nepřístojnost. Smrkat u stolu nemůžeme nikdy směrem ke spolustolovníkům, vždy se musíme odvrátit, dokonce v některých zemích, třeba ve východní Asii, je smrkání na veřejnosti naprosto vyloučené. Podobné je to s kašláním, pokud se nemůžeme udržet, musíme se odvrátit stranou. Kýchání je nejenom nespolečenské, ale i nehygienické. Vždy se odvrátíme a použijeme při něm kapesník. Mimochodem, nikdy nemůžeme smrkat například do ubrousku na stole, vždy použijeme vlastní kapesník a naopak, pokud nám třeba dejme tomu kape káva ze šálku, musíme ho utřít ubrouskem, nikoliv vlastním kapesníkem.


Alkohol
A ještě o jedné kategorii nehod bychom se měli zmínit, a to je…

L. Špaček: „Jdeš jako na zavolanou: alkohol.“

Jakkoliv je při společenských akcích nabídka alkoholu samozřejmostí, musíme být velmi obezřetní při jeho konzumaci. Míra spotřeby alkoholu je samozřejmě individuální, ale pozor, je-li na nás vidět, že jsme přebrali, dopouštíme se faux-pas, a to je nehoda. Doma nás nikdo nevidí, v hospodě Na růžku nám to asi prominou, ale třeba na podnikovém večírku by naše pověst mohla utrpět velké šrámy.

Muž se ve společnosti chová jako rytíř, dámu doprovází k šatně, k rautovému stolu, a zejména je jí nablízku, když se jí stane nějaká nehoda, třeba když si zlomí podpatek.

L. Špaček: „Obdiv a respekt společnosti si získáme vtipnou konverzací, taktním a kultivovaným chováním. Na shledanou.“

INFORMACE K EPIZODĚ

  • Český název
  • Původní název
  • Číslování
  • Rok natočení
  • Délka epizody
  • Nehody
  • Nehody
  • 1. série, 32. epizoda (celkově 32. díl)
  • 2004
  • 8 minut

NAVIGACE

TOOL BOX

AUTOŘI PROFILU

Furiant
Preacher