Etiketa

Etiketa (Etiketa)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter

Pěšky i autem

Denně jsme na cestách - i ti, kteří chodí jen za roh do hospody na pivo.

L. Špaček: „Dobrý den! Denně jsme na cestách. I ti, kteří chodí jen za roh do hospody na pivo. Mnozí nebudou chůzi po městském chodníku považovat za kdovíjaké cestování, ale svá pravidla má také.“

Jde-li muž se dvěma ženami, jde uprostřed mezi nimi, aby se jim mohl spravedlivě věnovat a snadno s nimi konverzovat. Je-li jedna z žen zřetelně významnější, jde uprostřed ona. Druhá žena jde po její pravici a muž jde zcela vlevo.

L. Špaček: „Omluvíte mě, dámy? Jen mimořádně široký chodník dovolí, aby šly dva páry vedle sebe. V tom případě jdou ženy uprostřed, ta významnější vpravo.“

Muž se dvěma ženami jde uprostřed.
Je-li jedna z žen zřetelně významnější, jde uprostřed ona.
Pokud jsou dva páry vedle sebe, jdou ženy uprostřed.
Pokud ale nemají prostor, jdou páry za sebou, významnější vpředu.

Petr: „To jsem se tě chtěl, Láďo, zeptat, co se stane, když ostatním překážíme nebo když se chodník zužuje?“
L. Špaček: „Pak se čtveřice musí rozdělit a páry jdou za sebou. Ten významnější, jak bývá pravidlem, jde jako první.“
Petr: „A to jste vy, ten významnější pár?“
L. Špaček: „Ano.“
Petr: „Už jsi divákům prozradil, čím se teď živíš?“



Pomoc se zavazadlem
L. Špaček: „Staršímu člověku a dámě jakéhokoli věku samozřejmě pomůžeme se zavazadlem.“
Dáma: „Pomoc! Zloděj!“
L. Špaček: „To není zloděj, ale gentleman. Udělal jenom drobnou chybičku. Měl se dámy dovolit, jestli jí může pomoci.“
Mladý muž: „Dovolíte? Pomohu Vám.“
Dáma: „Děkuji vám, mladý muži.“
L. Špaček: „Muž by měl nabídnout svou pomoc kdykoliv, když vidí, že společensky významnější osoba manipuluje s těžkým zavazadlem. Nikdy ovšem nepomáháme dámě s její kabelkou. Muž s dámskou kabelkou v ruce vypadá vždycky směšně.“
Petr: „Vem si to!“


Vystupování z autobusu, vlaku
Muž nesestupuje ze schodů jako první proto, aby byl dříve v cíli cesty, ale proto, aby mohl nabídnout ženě oporu. Venku musí být muž první i kvůli počasí.

Deštník by měl ve dvojici vždy držet muž, aniž by oba byli v nějakém osobním vztahu. Nejen rozměr deštníku, ale i slušnost velí, aby v takové situaci nabídl muž ženě rámě.

Dáma jde po pravici pána a takové pravidlo platí i pro váženější osobu. Toto pravidlo však může být porušeno v případě, kdyby dáma či vážená osoba po pravici partnera, byla nějak ohrožena špatným stavem chodníku či kdyby chůze po druhé straně byla pro ni pohodlnější.


Pravidlo pravé ruky
Marie: „Miláčku, nemohla bych jít po druhé straně?“
Tomáš: „To nejde, v televizi říkali, že žena chodí vždy po pravici muže, s tím nic nenaděláme.“
L. Špaček: „Ale ano. Naděláme. Pravidlo pravé ruky nebudeme prosazovat vždy. Jsou situace, kdyby jeho užití bylo pro společensky významnější osobu horší. Ba i nebezpečnější. Někdy však ani dobrá snaha nestačí. Takové situaci jde vlastně předejít jen pohotovým zastavením taxíku.“


Dámu necháme nastoupit na pravé zadní sedadlo, to je to nejčestnější, a my si sedneme vedle, pokud ovšem nejsme v Londýně, Tokiu nebo Bombaji, tam se jezdí vlevo.

Tak ještě jednou: nejvýznamnější místo v autě je vpravo vzadu, tam sedí nejdůležitější host, dáma, nevěsta, hlava státu, a podobně.

Je správné, aby muž pomohl ženě při nastupování, ale nestačí jen otevřít a zavřít dveře. Muž musí dávat pozor, aby nezpůsobil více škody než užitku. Proto by měl pečlivě zkontrolovat, zda ženě nepřivřel do dveří plášť nebo kabelku.

Tak jak se správně nastupuje? Muž přichází k vozu jako první, otevírá pravé zadní dveře a nechá ženu nastoupit. Má-li žena krátkou sukni, muž se postaví ohleduplně za ni. Dá si pozor, aby ženě nepřivřel ve dveřích auta šaty nebo plášť. Potom vůz obejde a posadí se na levé zadní sedadlo. Jestliže ovšem intenzívní provoz znemožní použít levé dveře, žena se ohleduplně posune a muž si usedne doprava vedle ní.

Zita: „Počkej. Vždyť jsi mi roztrh sukni!“
Petr: „Já za to Zito nemůžu, tam se přece nedalo nastoupit.“
L. Špaček: „Od ženy je to sice velkorysé, ale je to pro ni přece jen méně pohodlné. Pokud by toto řešení z jakýchkoliv důvodů nevyhovovalo, muž se posadí na třetí sedadlo v pořadí významnosti, a to je vedle řidiče.“


Posadíme-li nejvýznamnější osobu doprava dozadu, můžeme si být jisti, že ji nevystavíme zbytečnému nebezpečí při vystupování. Zastavíme ale vždy tak, aby žena mohla pohodlně otevřít dveře a vystoupit. Vyhneme se i loužím.

Vezeme-li někoho opravdu významného autem, po příjezdu muž vystoupí jako první, obejde vůz a pomůže společensky významnější osobě vystoupit.


Před hotelem
V lepších hotelích jsou na příjezdy vážených hostů připraveni a náležitě vybaveni.

Portýr: „Dobrý den, pane.“
Petr: „Dobrý den.“
L. Špaček: „Dokážou auto převzít a zaparkovat na hotelovém parkovišti.“
Zita: „Petře, jak to, že jsi svěřil naše auto cizímu chlapovi?“
Petr: „Ale prosím tě, uklidni se, ve slušném hotelu nám auto přivezou zpátky, až budeme odcházet.“
Zita: „Jo? No, jen aby.“
Petr: „I když, možná příště zaparkuju sám.“



Základy slušnosti řidiče
Petr: „Tak pánové, vaše řidičské průkazy, ale než vám je dám, ještě pár pravidel, která byste měli dodržovat, kromě těch, ze kterých jste právě složili zkoušku. Netvařte se, řidič je za volantem především co? Především slušný. Možná vás překvapí, že jedním ze základních znaků ohleduplnosti k ostatním účastníků silničního provozu je vnější čistota vašeho auta. Auto ovšem, mladíku, nemyjeme na ulici ani na chatě s ohledem na životní prostředí, s autem jezdíme k myčce. Každá myčka má dneska čističku vody a na cenu se může vymlouvat už jen málokdo. Honzo, to je tvoje auto? Svezeme se. No, pánové, podívejte se na to. Pořádek uvnitř vozu by měl být samozřejmostí. Když někoho vezeme v autě, to je skoro jako kdybychom ho pozvali na návštěvu. Tohle je ostuda.“
Honza: „Kreténe!“
Petr: „Honzo, uklidni se. Slušný řidič negestikuluje a nenadává. V některých zemích je to považováno za přestupek. Chovej se jako gentleman. Proč nejedeš? Jsi na hlavní.“
Honza: „Je to žena, dávám jí přednost.“
Petr: „No dobře, je to žena, chováme se k ní slušně, ale jsi na hlavní, tak jeď. Všechno má své meze.“
L. Špaček: „Dbát pravidel etikety neznamená mít kravatu vždy a všude, ale umět se přizpůsobit společenské situaci.“
Petr: „Ahoj Láďo, jedeš na ten táborák?“
L. Špaček: „Ale takhle se přece nejezdí k táboráku. Za hodinu jsem tady a v džínách. Já jsem se přijel jenom rozloučit s diváky. Na shledanou!“

INFORMACE K EPIZODĚ

  • Český název
  • Původní název
  • Číslování
  • Rok natočení
  • Délka epizody
  • Pěšky i autem
  • Pěšky i autem
  • 1. série, 33. epizoda (celkově 33. díl)
  • 2004
  • 8 minut

NAVIGACE

TOOL BOX

AUTOŘI PROFILU

Furiant