Etiketa

Etiketa (Etiketa)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter E-mail

Prostírání

Založíme dezertní talířek na předkrm, na něj pěkně složíme ubrousek a pak příbory - úchvatný lesk.

Dobrý den, tak tohle nechci vidět. Přijede ředitel londýnské pobočky John Wilson s chotí a já jsem ho pozval k nám domů na večeři. Je to úžasný znalec stolování a už teď z něj máme pořádnou trému.


To už nestihne ani tisíc ďáblů
Helenka: „No koukám, že ty máš času dost. Za chvíli tady bude John se ženou a ty si tady povídáš sám se sebou. Prosím tě, připrav aspoň stůl, ano?“
L. Špaček: „No, to jsem právě chtěl. Máme nějaké ubrusy? Který vybereme? Máme látkové ubrousky? Víš, John je na stolování třída. Jednou jsem s ním byl v Londýně v jedné hodně dobré restauraci a znáš mě - mě hned tak něco ve společnosti nevyvede z míry, ale nestačil jsem obdivovat jeho vytříbený vkus. Mimochodem, John má obrovský smysl pro detail. Všímá si na stole i takových maličkostí, které normální člověk ani nepostřehne.“
Helenka: „Tak už dost!“ (a třískne talířem o zem)
L. Špaček (dívá se na hodinky): „Tak to nestihne už ani tisíc ďáblů.“


Náhle zahřmí a u dveří zazvoní zvonek.

L. Špaček: „Kdo to je?“
Helenka: „Já nevím. Běž otevřít.“


Ve dveřích stojí muž a chlapec, oba ďábelského vzezření: „Cateringová firma Inferno. K vašim službám.“
Ďábel: „Kolik máme času? Žádný, že? Jako obvykle. Takže: Kolik bude osob?“
L. Špaček: „Čtyři.“
Ďábel: „Slavnostní nebo neformální večeře?“
Helenka: „Slavnostní.“
Ďábel: „Výborně. Uvolněte prosím prostor stolu, posaďte se a nechte nás pracovat. Milostivá, nerad bych to opakoval, prosím, posaďte se.“



Ubrusy
Martene, slavnostní tabule, takže ubrusy budou bílé a nezapomeň na molton.

Helenka sahá po slovníku.
L. Špaček: „Co hledáš?“
Helenka: „Molton. Nevíš co je to molton?“
L. Špaček: „Samozřejmě, molton je mollová soustava tónů...“


Všimla jste si někdy, že stoly v restauraci mají plstěné povrchy? To je proto, aby tlumily zvuky a zabránily smekání talířů a příborů po stole. Stolování je pak příjemnější a tišší. Teprve na tuto podložku, molton, pokládáme ubrus.

Ubrus by měl na každé straně přesahovat o 20 až 30 cm hranu stolu. Á, jsou tady sklady. Martene, žehličku.

L. Špaček: „Ta žehlička není v zásuvce.“
Ďábel: „Jste bystrý. Ale funguje!“


Doprostřed dáme tmavomodrý naperon. Naperon je ozdobný větší ubrousek, kterým zdobíme stůl.

Helenka: „Mám krásné anglické prostírání.“
Ďábel: „To už by snad bylo trochu moc. To si nechte raději na snídani, tam ubrusy více trpí.“



Talíře
Rozmístíme talíře. Martene, klubáky.
Helenka: „To doma máme. Ale nevěděla jsem, jak se používají.“


Podkladový, neboli klubový talíř, leží na stole po celou dobu hodování. Na něj klademe ubrousek, aby talíře o sebe nevrzaly. Podkladový talíř nemůže nikdy zůstat prázdný. Vždy na něm je buď jiný, čistý talíř nebo talíř s nějakým chodem.

Ďábel: „Mimochodem, budete mít předkrm nebo polévku? Nebo oboje?“
Helenka: „Studený předkrm - ryba, polévka, hlavní chod, moučník. Je to moc?“
Ďábel: „Moc? Madam, my děláme i večeře o šesti chodech.“


O talíře nejde, ty se přinášejí, ale příbory by neměly vedle talířů ležet více než tři, lžíci nepočítáme. Tak, Martene, založíme dezertní talířek na předkrm, na něj pěkně složíme ubrousek a pak založ příbory.


Příbory
Úchvatný lesk.

Správně, z pravé strany je z vnějšku založen nejprve nůž na předkrmy - dnes bude rybí předkrm, takže jde o speciální rybí nůž. Po něm následuje lžíce na polévku a po ní nůž, tzv. hlavní nebo také masový. Totéž z levé strany z vnějšku: menší vidlička na předkrm a větší vidlička na hlavní chod. Nad talířem je tzv. dezertní nebo také moučníkový příbor skládající se z vidličky a ze lžičky.

Příbory klademe v rovině s dolním okrajem talíře, vzdálenost mezi nimi je půl centimetru, ve stejné ose jako příbory protějšího hosta.

Talířek na pečivo leží po levé ruce, v úrovni středu hlavního talíře, přes něj je přeložen malý nožík na máslo.


Sklenice
Jdeme na sklenice. Nejdříve největší sklenice na červené víno, to je ta s vysokou stopkou a širokým tělem - tu položíme ke špičce nože hlavního příboru. Další, na bílé víno, šikmo vpravo. A ještě na vodu, tu dáme doleva takže nakonec vytvoří sklenice trojúhelník.

Helenka: „Kam sklenici na pivo?“

Na stole mohou být pouze tři sklenice, jinak by stůl nebyl přehledný. Sklenici na pivo přineseme později a vyměníme ji třeba za sklenici s vodou.


Další doplňky stolu
Dochucovací prostředky - všimněte si, že je zakládám tak, aby na ně všichni dosáhli.

Marten přináší velký čtyřramenný svícen.

Ďábel: „Lidé na sebe přes ten svícen neuvidí.“


Marten opravuje a zapaluje jednoduchý jednoramenný svícen.

Výborně. Malý decentní svícen a jeho živý oheň pomáhá vytvářet intimní atmosféru. Stejně tak květina, ovšem nepodceňujme intenzivní, pronikavou vůni některých květin. Například taková lilie by vám mohla úplně přerazit vůni polévky. A to byste jistě nechtěla, viďte?


Polévka
Helenka: „To bych skutečně nechtěla. Připravila jsem kuřecí vývar se šafránem, ten musí vonět.“
Ďábel: „Se šafránem, hmmm. Mimochodem, z čeho budete servírovat polévku? Terinu máte?“
Helenka: „Co je to terina?“
L. Špaček: „Tak říkáme v práci naší sekretářce Tereze.“
Helenka: „Láďo, ty jsi mimoň.“
Ďábel: „Martene, jak bys vysvětlil, co je to terina?“
Marten: „Terina je mísa na polévku.“


Ano, ozdobná mísa na polévku, známá už od starověku. Jméno má podle antické řecké osady v jižní Itálii, kterou vyplenil Hanibal.

Mimochodem, pokud je váš host opravdu noblesní znalec, překvapíte ho bibeloty - nejrůznějšími ozdobnými předměty a soškami, které oživují a zkrášlují stůl.


Na shledanou
Helenka: „To je nádhera.“
L. Špaček: „Děkujeme.“
Ďábel: „Ještě se uvidíme. Na shledanou.“



A jak to dopadlo?
Je ráno a L. Špaček vstupuje do jídelny.

L. Špaček: „No to je nádhera.“
Helenka: „Včerejší večer mě tak inspiroval, že jsem se rozhodla prostírat mnohem pečlivěji. Dokonce prostírám klubový talíř.“
L. Špaček: „Vypadá to tady jako v pětihvězdičkovém hotelu.“
Helenka: „Měla jsem z toho včera takový strach, ale dopadlo to docela dobře, Johny se bavil.“
L. Špaček: „No John se bavil přímo výborně...“


Náhle zahřmí a vstupuje ďábel.

Ďábel: „Pane Špačku, vy nám ještě něco dlužíte. No netvařte se prosím, jako byste nikdy nečetl pohádky.“

Nezahrávejte si s osudem a pozvěte si raději odbornou firmu včas. Spoléhat na ďábelské tempo příprav v posledních minutách se nevyplácí. Sbohem...

...A Ladislav Špaček zmizel v oblaku dýmu.

INFORMACE K EPIZODĚ

  • Český název
  • Původní název
  • Číslování
  • Rok natočení
  • Délka epizody
  • Prostírání
  • Prostírání
  • 1. série, 17. epizoda (celkově 17. díl)
  • 2004
  • 8 minut

NAVIGACE

TOOL BOX

AUTOŘI PROFILU

Furiant
Preacher