Etiketa

Etiketa (Etiketa)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter E-mail

Recepce a spol.

Recepce znamenala původně přijetí a byla vyhrazena úzkému okruhu osob ve vysoké politice.

Pošťačka: „Pošta. Tak co? Špatné zprávy?“
Petr: „Ještě horší! Zvou mně na recepci ke státnímu svátku.“
Pošťačka: „No teda vy se máte!“
Petr: „Tý se to mluví, když ji nepozvali.“
L. Špaček: „Ale my přece z předchozích dílů našeho seriálu už máme dostatek zkušeností a informací k tomu, abychom mohli přijmout pozvánku na recepci. Recepce znamenala původně přijetí. A byla vyhrazena úzkému okruhu osob ve vysoké politice. V posledních deseti patnácti letech však recepce nepořádají už jenom ministři a velvyslanci, ale konají se i při nejrůznějších dalších příležitostech. Navíc okruh osob zvaných na recepce je stále širší.“
Petr: „Může se to stát i vám.“



Recepce
L. Špaček: „A jsme na recepci. Vidím tady pana velvyslance, takže jsme na recepci na velvyslanectví nejmenované země u příležitosti jejího státního svátku. Pan velvyslanec s chotí, jak bývá dobrým zvykem, vítá své hosty hned při vchodu. Spolu s ním jsou přítomni i nejvyšší hodnostáři ambasády a dokonce i vojenský a letecký přidělenec Petr Studenovský. Každá opravdu velká recepce začíná proslovem.“
Velvyslanec: „Dámy a pánové, vítám vás na naší recepci.“
L. Špaček: „A každý proslov obvykle končí přípitkem.“
Velvyslanec: „Na zdraví!“
Marie: „Na zdraví!“
Petr: „Dobrý den!“
Marie: „Dobrý den.“
Petr: „Na recepci se obvykle chodí na základě pozvání, tedy s pozvánkou. Máte nějakou?“
Tomáš: „Ovšem, ovšem, ovšem…“
Petr: „To je v pořádku. Ještě jedna věc: na recepci nemusíte chodit nezbytně včas, ale větší než patnáctiminutové zpoždění už je problematické, pochopil jste to? Rozchod!“
Tomáš: „Provedu.“
L. Špaček: „Recepce se konají obvykle v poledne, v podvečer a večer.“
Marie: „No a?“



Vhodné oblečení
L. Špaček: „Doba, kdy recepce začíná, přece předurčuje oblečení, které máme mít na sobě. Ano, to je perfektní. V poledne co nejsvětlejší oblečení. Výborně. Polední recepce obvykle začínají v 11. Podvečerní recepce obvykle začínají v 17 hodin. Proto si pánové na sebe vezmou něco tmavšího, u žen nemůžeme být tak přísní, ty mají širší paletu možností, co na sebe. A večerní recepce začíná ve 20 hodin. Na tu se oblékneme co nejslavnostněji. Asi takhle.“

V poledne co nejsvětlejší oblečení.
Na podvečerní recepce něco tmavšího.
Na večerní recepci co nejslavnostněji.

L. Špaček: „Ale počkejte, nejdříve si přece odložíte kabáty.“
Tomáš: „Není šatna.“
L. Špaček: „Ale hostitel to vyřešil elegantně. Odložte si, prosím.“



Občerstvení
L. Špaček: „Občerstvení bývá většinou jednodušší, tedy chlebíčky a nebo kanapé – česky jednohubky.“
L. Špaček: „Na bohatších recepcích najdeme výběr jídel a nápojů na bufetových stolech. Najdeme zde teplá i studená jídla a výběr nápojů všeho druhu. Počítejme s tím, že na recepci se obvykle konzumuje vestoje. A to přináší jisté problémy, protože musíme současně manipulovat s talířkem, sklenicí a ještě vidličkou. Spíše v zahraničí existují jednoduché pomůcky, které nám umožní připevnit sklenici k talířku. Pokud je ovšem nemáme, raději se vzdáme buď sklenice nebo talířku. Určitě nebudem riskovat nějaký karambol.“
L. Špaček: „Dobou strávenou na recepci vyjadřujeme svůj vztah k hostiteli. Na některých pozvánkách najdeme údaj o délce trvání recepce, pak bychom měli odejít zhruba půl hodiny před koncem. Pozor na večerní recepce, pro leckoho jsou málem bez konce. Ale to je neslušnost, i z těch večerních bychom neměli dělat celonoční party.“


Koktejl
L. Špaček: „Ve srovnání s recepcí nebo rautem je dejme tomu takový koktejl o hodně komornější záležitost.“
Petr: „Ne děkuji, já hledám jahodový.“
Číšník: „Jahodový co?“
Petr: „Jahodový koktejl. Pozvali mně na koktejl, tak bych si ho dal.“
L. Špaček: „Koktejl je společenské setkání, které se odehrává mezi 17. a 19. hodinou, proto na něm nedostaneme oběd ani večeři.“
Petr: „Ale můžeme dostat jahodový koktejl, ne?“
L. Špaček: „Mléčný asi těžko. Na koktejlu se podávají lehká vína, míchané nápoje, tedy koktejly, ale alkoholické, a velký výběr nealkoholických nápojů.“
Petr: „Nemám si ani kam sednout.“
L. Špaček: „Koktejl se odehrává většinou vestoje, protože netrvá déle než dvě hodiny, ale můžeš na něj klidně přijít třeba o půl hodiny později a odejít třeba hodinu před koncem.“
Číšník: „Jednohubky, u kterých je k dispozici párátko, nikdy nebereme do prstů.“
Helenka: „A co minidezerty?“
Číšník: „Číšník nám vždy nabízí ubrousek a při nabídce dezertů, nám ubrousek přijde pokaždé vhod.“
L. Špaček: „Nabídkové rautové stoly na koktejlu nenajdeme. Ale co zde najdeme, je veliký stůl plný nápojů, řekl bych nebezpečný stůl, neboť nápoje jsou většinou alkoholické. Hosté se obsluhují sami. Říká se mu open-bar. Kde jsi vzal ten jahodový koktejl?“
Petr: „Koupil jsem si ho naproti v mlíčňáku, protože tady, na koktejlu, mléčné koktejly nemají, že?“
L. Špaček: „Typičtější bývá, že číšníci roznášejí nápoje na podnosech. Hosté se pak obsluhují sami. Všimněte si, že číšník nabízí se sklenicí i ubrousek. To má dva praktické důvody: především ubrousek izoluje teplo našich rukou od sklenice a nápoj zůstává studený, a jednak naše prsty zůstávají suché. Použité sklenice nenápadně odkládáme číšníkovi na tác.“
Petr: „Číšníku!“
L. Špaček: „Nenápadně!“



Číše vína
Petr: „Na jakou teď jdeme vlastně akci?“
L. Špaček: „Na číši vína.“
Petr: „Aha, minule na koktejlu neměli koktejl, tak já doufám, že tady budou mít víno nebo alespoň číši. V čem číše vína vlastně spočívá?“
L. Špaček: „Číše vína je vlastně kratší koktejl, trvá tak zhruba půl hodiny, a pokud se na ní zdržíš patnáct dvacet minut, je to naprosto v pořádku. To stačí tak na jednu či dvě skleničky vína nebo vody. Ostatně nic jiného se tady ani nepodává.“
Petr: „Toho jsem se bál.“
L. Špaček: „Ovšem kromě sektu. Sekt, přesně řečeno šampaňské, dalo tomuto setkání název: coupe de champagne. Bez sektu se žádná číše vína neobejde.“
Petr: „Hele a ty nemáš hlad?“
L. Špaček: „Ne, já jsem se najedl předem. Já totiž vím, že na číši vína dostaneme jenom slané pečivo a mandle. Číše vína se koná vestoje a číšníci roznášejí nápoje na podnosech.“
Petr: „Ale já mám hlad.“
L. Špaček: „Možná bych si taky něco dal.“



Garden-party a piknik
Petr: „Já mám pozvánku na garden-party. Takže tam půjdeme a uděláme si piknik.“
L. Špaček: „Počkej, nepleť si garden-party s piknikem.“
Helenka: „Piknik je spíš výlet do přírody pro přece jen omezenější počet hostů oživený gastronomickým zážitkem, opékáním selete, drůbeže či ryb, nebo jen studeným občerstvením v podobě pečiva, sýrů, salámů a nápojů. Samozřejmě nesmí chybět sklenice, talíře a příbory.“
L. Špaček: „To garden-party je vlastně obrovský piknik. Nebo také raut v přírodě. Nebo koktejl v přírodě. Podle toho, koná-li se odpoledne nebo večer.“
Petr: „V Anglii, odkud garden-patry přišla, se vždy jednalo o velmi formální společenskou akci. Pochopitelně s předepsaným oblečením.“
L. Špaček: „Dnes se doporučuje spíše méně formální oblečení, pánové nemusejí mít ani kravaty a dokonce si můžou sundat sako. Boty mohou být s ohledem na terén poněkud pevnější. Garden-party s sebou ovšem nese riziko náhlé změny počasí a proto by organizátoři měli mít vždy k dispozici náhradní sál, kam by celou party přesunuli.“
Petr: „Mimochodem organizačně je garden-party velmi složitá. Nejde jenom o rozmary počasí, musíte se postarat o nábytek, stoly, jejich stabilitu, ohniště, případně rožeň, přívod elektrické energie a samozřejmě o osvětlení, protože garden-party se může konat i večer.“
Helenka: „Dobře připravená garden-party za krásného počasí, popřípadě s živou muzikou, může být krásným zážitkem.“
L. Špaček: „Ano, garden-party lze jen doporučit.“
Helenka: „Hezky se bavte.“
L. Špaček: „Na shledanou.“

INFORMACE K EPIZODĚ

  • Český název
  • Původní název
  • Číslování
  • Rok natočení
  • Délka epizody
  • Recepce a spol.
  • Recepce a spol.
  • 1. série, 39. epizoda (celkově 39. díl)
  • 2004
  • 8 minut

NAVIGACE

TOOL BOX

AUTOŘI PROFILU

Furiant
Preacher