Etiketa

Etiketa (Etiketa)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter E-mail

Slavnostní oblečení

Jako večerní se hodí určitě košile jednobarevná, především bílá, případně bleděmodrá.

P. Studenovský: „Dobrý den!“
T. Turek: „Dobrý den. Manželka utrácí zase v dámském, tak se jdu podívat na ty vaše mluvící figuríny.“



Košile a límečky
P. Studenovský: „Ne, ne. Já jsem vám minule slíbil ty košile a kravaty, já si vzpomínám, vy jste tady kvůli nim. Podívejte se, máme veliký výběr košil do obleků, z bavlny, batistu, popelínu...“
T. Turek: „Popelín jsem vynášel ráno, ale potřeboval bych nějakou s krátkým rukávem, v obleku je horko.“
P. Studenovský: „No, my máme košile s krátkým rukávem...“
L. Špaček: „Ale pánové, džentlmen si košili s krátkým rukávem do obleku nikdy nevezme.“
T. Turek: „Myslíte, že ze mě se ještě může stát džentlmen?“


Jako večerní se hodí jen jednobarevná, zejména bílá košile, případně bleděmodrá, ke klasickým vzorkům patří i proužek, ale spíše na den... Jinak se vzorkem bych příliš nehýřil. Pozor na límečky - existuje asi dvanáct druhů límečků, ale v praxi potřebujeme znát alespoň dva. Ten úzký se nazývá kent, tomu širokému říkáme žralok. Límeček s knoflíčky je považován za neformální, ne společenský.

T. Turek: „Ha há, to já si ale pamatovat nemusím.“
P. Studenovský: „Nemusíte, ale měl byste umět podle tvaru límečku správně zvolit a uvázat uzel na kravatě.“



Kravaty
T. Turek: „Vázání kravaty je pro mě problém, tuhle si leta přetahuju přes hlavu. Kdo tu věc vymyslel?“

To je stará historie - sahá do 17. století, kdy si král Ludvík XIV., zvaný král Slunce, najal chorvatský jízdní pluk. Urostlí chorvaté, francouzsky Croaté, nosili ke své uniformě šátek kolem krku, které jim při loučení uvazovaly jejich dívky. Francouzům se šátek líbil, začali mu říkat cravate a brzy ho rozšířili do celé Evropy jako vázanku.

P. Studenovský: „Klasické jsou hedvábné kravaty. Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou obleku. Máme-li například košili s pestrým vzorem, volíme decentnější kravatu, máme-li košili s proužkem, nemůžeme si vzít kravatu rovněž s proužkem, musíme zvolit hladkou, jednobarevnou, třeba takovouto, nebo s puntíky.“


Jak uvázat na kravatě uzel
T. Turek: „Prosím vás, naučil byste mě vázat ty uzly?“
P. Studenovský: „Samozřejmě. Sundejte si, prosím, sako a kravatu a hned to vyzkoušíme. Začněme s instruktáží.“


Kravatu vážeme tak, aby zakrývala opasek. Kratší konec neprostrkáváme pod košili, ale zasuneme ho pod záložku na vnitřní straně kravaty. Nejsme líní a uzel vážeme pokaždé znovu - je to poznat, když nosíme týž uzel půl roku.


Nehorší prohřešek
P. Studenovský: „Poslyšte, co takhle kapesníček do náprsní kapsy saka - velmi elegantní.“
T. Turek: „Je to povinné?“
P. Studenovský: „Ne, povinná je pouze kravata a tu vy máte.“
T. Turek: „Právě že i tu bych si nejraději sundal...“
L. Špaček: „Neviděl vás někdo?!“
T. Turek: „Proč?“
L. Špaček: „Povolil jste si kravatu a rozepnul knoflíček u košile!“
T. Turek: „A co má být?“
L. Špaček: „Není horšího prohřešku ve společnosti.“
T. Turek: „Není? Tak to jsem rád. Já jsem totiž jednou pozvracel servírku.“



Opasek
P. Studenovský: „Co tam máte ještě na tom seznamu?“
T. Turek: „Doplňky.“
P. Studenovský: „Á doplňky. To znamená opasky nebo případně šle, rukavice, klobouky, boty, ponožky... Začneme opaskem.“
T. Turek: „Mám.“
L. Špaček: „Klasický pásek je kožený, v barvě bot anebo černý. Spona by měla být decentní. Podobné je to i s rukavicemi - měly by být v barvě bot, máme-li šedé nebo černé, nic nezkazíme. A stejně tak i ponožky - světlé pouze ke světlému obleku.“



Frak
T. Turek: „Zbývá poslední věc.“
P. Studenovský: „Zaplatit.“
T. Turek: „Ne, smoking. Nebo musím koupit i frak?“
P. Studenovský: „Ne, bez fraku a bez žaketu se bezpečně obejdete, ale obojí tu máme, můžeme se na ně podívat. Toto je frak.“
L. Špaček: „Fraku se říká podle bílého motýlka white tie a typické je pro něj dlouhé, černé sako s šosy. Sako má lesklé, hedvábné klopy a pod něj se nosí ještě bílá vesta. Motýlek se váže kolem malého stojacího límečku. Kalhoty mají lampasy a k fraku se nosí lakýrky.“



Žaket
L. Špaček: „Poznáš, co mám na sobě?“
Helenka: „Jsi v žaketu, protože je den a ne večer a proto i já mám kostýmek a nikoli velkou večerní.“
L. Špaček: „Ano. Střih žaketu vychází z fraku, má jen jakoby odstřižené šosy, proto se mu anglicky říká cut-away. Žaket může být nejenom černý, ale i šedý, kalhoty mohou být proužkované, k žaketu nosíme šedou vestu a pozor, ne motýlek nýbrž stříbrošedou kravatu, obvykle šitou - říkáme jí regata, anebo takový šátek - tomu říkáme plastron, a nezbytný cylindr.“
Helenka: „Za chvíli bude večer, neměli bychom se jít převléknout? Za hodinu tady.“



Smoking
L. Špaček: „Co mám na sobě teď?“
Helenka: „No, já mám dlouhé večerní šaty a abychom byli ve stejném stylu a fraky už se nenosí, tak pro tebe zbývá jedině smoking. Mimochodem úžasně ti sluší. Víš co? Vezmi si ho zítra na ten slavnostní oběd!“
L. Špaček: „To bych nemohl.“
Helenka: „A proč ne?“
L. Špaček: „Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a kdybych v něm přišel zítra na oběd, všichni by si mysleli, že se vracím přímo z flámu.“
Helenka: „No, tak aby to dneska večer tak nedopadlo.“
P. Studenovský: „Klopy smokingu - ať klasické nebo šálové - jsou potaženy lesklým saténem. Smokingové kalhoty mají jeden lesklý lampas. Do smokingu nosíme zpravidla košili se zakrytými knoflíky - pokud by knoflíky byly vidět, měly by být ozdobné, např. perleťové. Podobné ozdobné knoflíky nosíme i do manžet.“
P. Studenovský: „Pro motýlky, v souvislosti se smokingem, platí jedna důležitá zásada: Ke smokingu nosíme zásadně černý motýlek a od toho je taky odvozen výraz pro smoking na pozvánkách - black tie, což ovšem neznamená kravatu.“



Motýlek
O. Havelka: „Promiňte.“
P. Studenovský: „Mohu vám nějak pomoci?“
O. Havelka: „To byste byl laskav. Já jsem totiž ve velikém stresu. Za deset minut začínám koncert a uletěl mi motýl. Nemáte nějaký.“
P. Studenovský: „Aha. Jistě. Tady je celá řada šitých motýlků.“
O. Havelka: „Oh to ne, prosím vás, vázací by nebyl?“
P. Studenovský: „Máme, ano. Krásný, černý vázací motýlek.“
O. Havelka: „Ano, to je ideální.“
P.Studenovský: „Ovšem kdo vám to uváže?“
O. Havelka: „Tak to už nechte na mě.“


Skutečný džentlmen nenosí motýlky barevné či vzorované, nikdy jiné než hedvábné a motýlky si váže, nepoužívá šité. Konzervativní muži trvají u smokingu na klasickém límci u košile a onen zvednutý ponechávají tradičně k fraku.


Ženy - co ke smokingu?
Marie: „Manžel si asi právě dole kupuje smoking. Tak co k němu?“
Zita: „Pokud na pozvánce najdete jen black tie a nepíšou se v ní dlouhé šaty, pak si můžete vzít i malou večerní, ale...“
Helenka: „Smoking je velmi slavnostní pánský oblek a chceme-li být ve stejném stylu, vezmeme si dlouhé večerní šaty. Ty ostatně občas nosíme i k večernímu obleku svého partnera, jdeme-li na ples nebo na koncert operní hvězdy. Úplnou špičkou dámských kalhotových kostýmů je dámský smoking - zachovává všechny atributy pánského smokingu, ale přitom podtrhuje ženskou postavu. Slávu mu zajistila Marlene Dittrichová. Dnes lze dámský smoking obléknout i místo velké večerní, čili tam, kde je pro pány předepsán black tie.“



Kdy se z nejlépe stává nejhůře
T. Turek: „Ale, zdravím vás. Vy prodáváte smokingy i tady?“
L. Špaček: „Ne, ale ten vám sekne.“
T. Turek: „Ano, ten je od vás. Mám ho tady jako jediný a jsem oblečen ze všech nejlépe.“
L. Špaček: „Naopak, jste oblečen ze všech nejhůř, protože jste mimo úroveň akce. A je jedno jestli směrem nahoru nebo dolů. Oboje je hrubá chyba.“
Okolo pocházející host k T. Turkovi: „Pane vrchní, dvě kávy tam do rohu.“
T. Turek: „To mi něco připomíná... Ááá! Kdo si přál platit?!“
L. Špaček: „Vidíte, jak je důležité, abychom byli přiměřeně oblečeni. Na shledanou.“

INFORMACE K EPIZODĚ

  • Český název
  • Původní název
  • Číslování
  • Rok natočení
  • Délka epizody
  • Slavnostní oblečení
  • Slavnostní oblečení
  • 1. série, 24. epizoda (celkově 24. díl)
  • 2004
  • 8 minut

NAVIGACE

TOOL BOX

AUTOŘI PROFILU

Furiant
Preacher