Hostages
(Hostages)
Surgeon. Mom. Assasin?
Hostages v sebe mieša veci obyčajné, rutinné, videné už niekde inde. Mieša v sebe akoby viacero žánrov- sem tam nejaká tá politika, pridajme rôzne zákulisné intrigy a zvraty, ešte trochu akcie či napätia a aby sa nepovedalo tak aj „bežné“ rodinné problémy (neverný manžel, tehotná dcéra). No aj napriek tomu dokáže z toho vytvoriť zaujímavý a tak trochu aj kvalitný príbeh.
Dej nie je nijak zložitý či zamotaný. Od začiatku ide jasným tempom a smerom. Sem tam prihodí nejaký zvrat (ktorých nie je málo). Teda aspoň spočiatku. Neskôr sa začalo objavovať až priveľké množstvo zvratom, ktoré seriál za každým otočili iným smerom a o niečo viacej zamotali či trochu natiahli. No aj tak sa Hostages podarilo z toho ako tak vykorčuľovať a vytvoriť zaujímavý príbeh, ktorý síce mohol pôsobiť na prvý pohľad fádne, no pod povrchom až takým nebol a niečo v ňom bolo. Vražda prezidenta? A prečo? Odpoveď mohla spočiatku pripadať obyčajne až možno trochu sentimentálne, no pravda bola inde a poskytovala mnoho odpovedí. Každý mal svoj dôvod prečo konal tak ako konal, čo vytvorilo mozaiku a na príbeh sa tak dalo nazerať z viacerých uhlov. Nič nemusí byť také aké sa môže na prvý pohľad zdať a záporakmi nemusia byť tí čo tak pôsobia.
Herci sú vybraný dobre, najme Toni Collette a Dylan McDermott. Tí dvaja po celý čas dokazujú, že vedia hrať a predvádzajú tak dokonalú hru postav. Ostatné postavy? No, ok. Neurazili, ale ani nijak nenadchli. Najme postava manžela, ktorý od začiatku do konca pôsobil ako figúrka, ktorá na jednej strane potrebuje postrčiť a na druhej strane sa jej nepáči, keď ju nútia niečo robiť.
Hostages od začiatku pôsobí ako jednoliaty a uzavretý príbeh. Síce si pár krát odbočíme kým dôjdeme do konca, no to nemení nič na tom, že príbeh bol odkrývaný postupne až vyvrcholil vo finále. To by sa dalo považovať aj za uzavreté, dostali sme odpovede na všetky otázky a nič tak nezostalo nezodpovedané či nevyriešené. Hostages sú zaujímavým dielom, ktoré určite neurazí a ako taká oddychovka stojí za pozretie.
You're gonna kill the president of the United States, Ellen.
Po zhlédnutí pilotu jsem byla zvědavá. Mám ráda tento typ seriálů, kde není epizodní děj, ale je tu jeden soustavný příběh, který je postupně odkrýván s každou novou epizodou a vyvrcholí na konci série. Hostages jsou přesně tento typ, můj šálek čaje.
I když trailer vypadal spíše průměrně, celkově byla epizoda dobrá. Příběh utíkal rychle, akce bylo dost, překvapivých momentů se taky pár našlo a navíc díl skončil tak, že už se nemůžete dočkat, až příští týden uvidíte pokračování. Účel očividně splněn. Postupem času mi však začalo čím dál více připadat, že se děj mění jen v nesouvislou slátaninu. Přidávaly se další a další odbočky v ději, které se mohly maskovat za odkrývání intencí postav, ale spíše mi přišlo, že se tvůrci jen zbytečně snaží udělat příběh dostatečně dlouhý. V důsledku toho jsem postrádala více zvratů a šokujících momentů vztahujících se k hlavní dějové lince, což mě mrzelo, protože právě pilot vypadal, že má Hostages výborně našlápnuto touto cestou.
Herci jsou výborní. Toni Collette dokázala už v United States of Tara, že hrát opravdu umí, tohle je pro ni spanilá jízda, kterou by zvládla i ve spánku. Manžel neurazí, ani nenadchne, i když mě mrzí, že k němu tvůrci zařadili klasické klišé nevěry. Děti a jejich problémy mě celkem ani nezajímaly, ale zase vyloženě nevadily, to už víc byli nudnější Duncanovi spoluúnosci. Výjimkou mezi nimi je právě postava Dylana McDermotta, kterého osobně můžu a i zde pro mě předvedl hereckou krasojízdu.
I když se kdosi kdysi vyjádřil, že nejde o minisérii, myslím, že je lepší, že seriál skončil uzavřeně po první sérii. I když pilot vypadal lépe než zbytek seriálu, celou dobu mě nepřešla zvědavost nad tím, co se ve finále stane a jak to celé skončí. Závěr byl pro mě po všech stránkách uspokojivý. I když Hostages není seriál, ke kterému bych se někdy ještě vrátila, čas strávený s ním mě nemrzí. Určitě už vznikla hromada horších seriálových kousků, takže pokud hledáte drama s uzavřeným dějem, u kterého nestrávíte měsíce života, pak se vám možná Hostages líbit bude.
Po první sezóně
Před chvílí jsem se podívala na finále a musím říct, že tento seriál se od teď řadí k mým nejoblíbenějším. Každá epizoda měla rychlý spád, žádné natahování, celá sezóna byla napínavá. Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda Kincaid operaci přežije. Vývoj postav a jejich rozhodování v klíčových momentech mě bavilo sledovat. Doufám, že minisérií o 15 a méně epizodách s jasným ukončením bude jen přibývat, mají rozhodně něco do sebe.
Po pilotu...
Slibným rozjezdem a kvalitním zpracováním drží tenhle projekt diváka (neustále) ve střehu. To slovíčko v závorce je odraz časté předvídatelnosti, hlavně pak závěru dílu, který musel přijít. Obsazení je sympatické, o politiku zjevně nejde, a to je dobře, na to jsou jiné seriály. Nepochybuju, že tohle dílko brzy spadne do luxusní natahovačky, ale šanci mu určitě dám. A fandím taky únoscům, to je jasné :)
Po pilotu
No wau... Moc jsem od toho nečekala. Převážně jsem se na to chtěla kouknout kvůli Dylanovi McDermottovi, tak nějak se v průběhu AHS stal jedním z mých oblíbených herců, aniž bych to do Hostages tušila...:D
Nevím teda jestli je se mnou něco špatně, ale rozhodně je mi sympatičtější partička únosců než rodinka v čele s nesympatickou doktorkou...
Je vcelku jasné, že za tím vším je něco většího a přesto, že jsem se bála, že to bude blbost, jsem pilotem mile překvapena, i když teda, pokud to budou takhle blbě natahovat na konci každého dílu, tak nevím a ani nevím, jak to chtějí natáhnout na celou sérii, každopádně Hostages dávám šanci, tak snad mě to nezklame, i přes ta klišé (teen dcera co je těhotná, podvádějící manžel, syn co prodává drogy...pfff).
Tak jsem včera viděla poslední tři díly, které mi z první série chyběly ke shlédnutí.
Musím říct, že seriál byl pro mě příjemným překvapením, díly byly nabité akcí, intriky všude a postupně šel každý proti každému. Finále seriálu bylo úžasné a posledních pár sekund si přímo říká o druhou řadu, tak doufám, že se jí dočkáme.