Hunderby

Hunderby

Co tak napsat k Hunderby, aby to vystihlo jeho podstatu? Hunderby je další divný britský seriál. Občas jsem se sama sebe ptala, jestli je ten humor tak černý, že chvílemi to až není vtipné, nebo jestli tam humor vůbec je. Odpověď je někde uprostřed, protože něco už je daleko za hranicí pro mě únosné míry, ale něco je naopak skvělé. Ze začátku mi to právě kvůli tomu přišlo tak maximálně mírně k pousmání, ale když jsem přijala pravidla Julie Davis tak jsem se bavila. Hunderby mi hodně připomíná Let Them Eat Cake, má to podobný styl, kdy je řada scén dovedena ad absurdum.

Hunderby ma ucelenou příběhovou linii, kdy si z dobových dramat bere snad všechny základní prvky a převrací je vzhůru nohama. V první epizodě je jasně vidět inspirace Rebeccou od Daphne du Maurier, ale pak tu vidíte i austenovské postavičky (Graham cválající na koni v rozepnuté košili je naprostý Darcy, Edmund zase Collins). Spíš než parodie je ovšem Hunderby taková zvrácená love story.

Všechny postavy jsou totálně ujeté, ať už se jedná o ctihodného kněze Edmunda, nevinnou Helen, starostlivou služebnou Dorothy nebo obětavého lékaře Grahama. Každá z nich má navíc jedno, dvě nebo víc špinavých tajemství, které se odkrývají v tu nejlepší možnou chvíli.

Způsob mluvy i reakce postav na jednotlivé situace jsou zahrány s naprosto vážnou tváří. Všechny věty pronášejí zdvořile, ale na dobový seriál neskutečně nemravně. Situace, které tady vyznívají směšně, jsou zároveň velmi ponuré a vážné (homosexualita, pedofilie, tělesná postižení atd.) a některé postavy mají přímo obludné charakterové vlastnosti, proto je mi jasné, že to každý nezkousne. A ten konec, naprosto zvrácené:-)

Pokud máte rádi třeba Let Them Eat Cake, League of Gentlemen nebo Garth Marenghi's Darkplace, tak to zkuste, pokud ne, tak Hunderby asi nebude úplně pro vás. Za mě ale Hunderby rozhodně ano.