Kazatel

(Tulip mluví o Carlosovi.)
Tulip: Kvůli němu jsme o všechno přišli. Vystopovat ho trvalo dva roky. Teď ho mám. Našla jsem ho. Teďka jenom zbejvá zajet tam, vzít ho, přivázat ho ke stolu, uříznout mu ty jeho podělaný koule a znova a znova mu vrážet do ksichtu šroubovák.
Cass: A tvůj kluk tohleto odmítnul?
Tulip: Nepruď mě, ty jeden debile.
Cass: Ne, ne, ne, já si nedělám prdel.

Cass: Co se týče noci... Úlet co? Byl tam okamžik...
Tulip: Žádnej tam nebyl.
Cass: Líbalas mě.
Tulip: Myslela jsem, že umíráš.
Cass: Jů, no fajn, ale nevím přesně, co se to děje. Nevím, jak to nazvat, ale co vím, je, že už jsem moc starej na hraní her. Zabouch jsem se do tebe, Tulip. (Vybuchne smíchy.) Fakt, tvrdě zabouch.
Tulip: Vážně?
Cass: Jo.
Tulip: Ale já mám kluka.
Cass: Toho stařešinu, co tam vzadu chrápe?
Tulip: To je můj strejda.
Cass: Ještě všechno nevím. Tak kde máš toho kluka, co?
Tulip: Je v práci.
Cass: V tom bordelu?
Tulip: On nepracuje v bordelu.
Cass: Ví, že ty pracuješ v bordelu?
Tulip: Já v tom bordelu nepracuju. A je mi u prdele, co si myslí.
Cass: Jo, jasně. Ser na to. Takže ty a tvůj kluk se chcete vzít? Domácí pohoda? Nebude už doma? Moc rád bych ho poznal.
Tulip: Nežije tady. Ani já tu nežiju. Někdy tu přespávám, v tom bordelu kalím a jenom čekám, až ten blbec sekne s prací, abychom mohli vypadnout.
Cass: A kdy hodláte vypadnout?
Tulip: Já nevím. Bože, ptáš se na strašně moc věcí.

Cass: Poslyš? Než se zdekuju, dva dotazy. Zaprvý, sháním nějaký drogy, pokud možno z rodiny opiátů. Mohla by si mě někam nasměrovat? (Tulip se na něj jen výmluvně podívá.) To je ne, v pohodě. Jo, druhá otázka. Nevíš, kde je tu poblíž železářství? Nevíš náhodou?
Tulip: Jedno je hned za městem. Jeď po hlavní na čtrnáctku. Naproti Strip klubu.
Cass: To najdu, jo.