Noir
(Noir)
Les ténèbres dans son cœur.
Noir mě přes pár výhrad velice vzal za srdce. Sice rozumově vím, že krapet nepravděpodobná kombinace křehkých a charakterních dívek v roli zabijáků se zbraněmi v rukou je vypočtená na efekt, ale nemám problém se tomu poddat. Holkám to zatraceně sekne... Mireille je úžasná a Kiriku bych milirád zachraňoval ;)
Tím hlavním důvodem je ale neskutečně jímavá atmosféra tvořená osudovostí, charaktery postav, kresbou i nádhernou hudbou... Jednou z nejstylovějších scén Noiru je hned v prvním dílu Kiričin útěk, kdy ze strmého svahu v nehybné pozici sklouzává s pokrčeným kolenem ze strmého svahu a vzápětí v tomtéž záběru, ale zabíraném z opačné strany, z téhož svahu a v téže pozici klouže s pozdviženými zbraněmi skupina podmračených pronásledovatelů... Ty dva záběry jdou až na hranici směšnosti, ale protože ji nepřekročí, vzápětí se dostavuje podivný pocit opravdovosti a trochu paradoxně vážnosti situace.
Vynikající je také vystižení "ducha místa", zejména v případě Francie a Korsiky je genius loci doslova hmatatelný.
A teď ke slabinám. Ve třech čtvrtinách přichází ke slovu prudký zlom, který dá příběhu najednou jiný význam a co víc, mění i samotný žánr z gangsterky á la Bonnie a Clyde na jakési mystérium jak vystřižené z Muldera a Scullyové... A je to zlom velmi prudký a prostředek k němu vedoucí silně přehraný do symboliky. Ne každý to skousne. Mně se to podařilo, ale stálo mě to trochu dobré vůle... Jestliže pak výše zmíněná scéna s hrdlořezy v prvním dílu nakonec vyzněla fantasticky stylově, už na mě moc nezabral děj z vesnice, kde už to bylo ztvárnění malinko trapné a ztrácel jsem se v něm. A scéna v kukuřičném (či jakém) poli spějící k vyvrcholení, kdy se nepřátelé objevují a padají stylem plechových terčíků na střelnici, také nemusela jít až tak daleko. Ale pak jsou zde nádherné díly z Korsiky, z Ruska a Blízkého východu, Kiričino osamění, no a závěr samotný se také naštěstí vydařil dokonale a to včetně působivě zpracovaného mravního poselství.
Ještě stále váhám mezi hodnocením 90 a 100 procent, protože Noir na mně i přes dílčí škobrtnutí funguje jako málokteré anime... Ale nakonec přece jen těch devadesát. I když je Noir mojí láskou, žádná láska přece není bez chybičky.
P.S.: Atmosféru příběhu přiblíží fenomenální skladba Canta per me (http://www.youtube.com/watch?v=n9pfSx6AjOE)
Noir
Anime klasika. Příběh točící se kolem starého náboženského kultu Soldat se začíná pořádně rozvíjet až tak od půlky samotného seriálu. Mireille je stejně tak krásná, jako nebezpečná. Kirika ztratila paměť a protivníci padají po desítkách i když mají proti sobě jen dvě holčiny s pistolema. Všechno tohle jsem viděl i jinde, ale i přesto jsem si to užil. Navíc mě potěšila postava čechoslováka Miloše Havla. Škoda, že ho tak rychle odpráskli
Canta per me
Nešťastně přeceňované. Tohle oblíbené anime si užívá akci, výtečně tvoří atmosféru, ale ztrácí body v plýtvání časem. Šestadvacet dílů je pro natolik prostý příběh nesnesitelná várka a s polovičním počtem by byl zážitek v důsledku stejně hodnotný, ale plnější. Nejvíc mě mrzí to, jak naprázdno vychází parádní navnazení z úvodu. Ony epizodické mise hlavních hrdinek, které spočívají pouze v zadání úkolu, zjištění informací o cíli a následné akční symfonii, pro mě byly oblažujícím zážitkem a jen jsem trnul, co mi přinesou následná odhalení minulosti. Jenže i taková slast se omrzí a s přibývajícími repetetivními zápletkami přišlo neodvratné zklamání. Mezi dvěma skvostnými dvojdíly Intoccabile a Heartless Assassin je totiž nesnesitelná vata, která by klidně mohla být vystřižena a příběh by se vůbec nenarušil. Ještěže závěrečné epizody v panství chytnou neskutečný drive, jinak by se úvodní pocity dokonalého seriálu začaly měnit do přesně opačného výsledku. Díky velmi dobře poskládanému soundtracku tak na Noir zapomenout ani nejde. Přesto těch výhrad je příliš mnoho, než abych se k seriálu někdy vrátil. A co se týče úplného konce, tomu se zatleskat musí. Závěry, které se dají přebrat šťastnou či nešťastnou cestou, miluju. U Noir ho vzhledem k předchozímu vývoji postav a celkovému vyznění závěrečných minut považuji za šťastný.