Salem

Mary: Divné… Vypadáš jinak. Od našeho posledního setkání se ti toho zřejmě mnoho přihodilo.
Anne: Vdala jsem se.
Mary: Blahopřeji. Tvé kouzlo zafungovalo.

(Isaac přinese do kostela během obřadu tělo Dollie a obviňuje Georgea Sibleyho z jeho zločinů a hříchů.)
Hathorne: (k ostatním v kostele) Tohle všechno od smilníka Isaaca.
Isaac: (ukazuje prstem na Hathornea) Pokrytče! Pokrytče. (mluví ke všem) Všichni jste smilníci. Spíte spolu dennodenně, včetně svátků! Přísahám vám… kdyby Ježíš Kristus kráčel ulicemi Salemu, nenašel by jediného člověka hodného spásy.

(John podává svůj pohár Sebastianovi. Ten se z něj napije a je znechucen.)
Sebastian: Co je to za zatuchlé víno?
John: Není to víno. Je to krev mé matky. Každou noc si vezmu malou sklenku ze zásob, které sis z ní odčerpal. Sbližuje nás to. Zkus to znovu. Otevři svá ústa a srdce a pak ji pocítíš stejně jako já. (Sebastian se znovu napije.) Cítíš ji, že ano? Její schránka může být mrtvá, ale její podstata, na této zemi nebo pod ní, pořád existuje. (John mu pohár sebere.) Ale pamatuj, patří mně. Už nikdy nepoznáš chuť jejích rtů.

(Cotton se před vstupem do pekla loučí s Mary.)
Cotton: Sbohem, Mary.
Mary: Sbohem, Cottone. Omlouvám se za všechno, co jsem způsobila. Kdyby nebylo mě, nestáli bychom tu a k ničemu z tohoto by nedošlo.
Cotton: Taky se omlouvám. Za svoje hrubá slova.
Anne: Omlouváš se jí? A mně se neomluvíš za všechno, co jsi udělal? A za tvá selhání?
Cotton: Vskutku. Omlouvám se. Je mi opravdu hluboce líto, že jsem na tebe vůbec kdy upřel svůj zrak.
Anne: V pořádku, Cottone. Budeš mít věčnost na přemýšlení, proč ses ke mně nechoval líp a nectil jsi naše manželství.
Cotton: (Ukáže na dveře do pekla.) Preferuju tohle.

(Cotton zavede skupinku lidí na čele s magistrátem Hathornem na místo, kde předtím byla černá smůla.)
Hathorne: Kde je ta ďábelská černá smůla?
Cotton: Určitě to mají na svědomí čarodějnice. Nechaly ji zmizet.
Hathorne: Anebo vás vaše spotřeba ginu konečně doběhla.