Sandokan
(Sandokan)
Sandokan
Tenhle seriál jsem viděla poprvé jako malá a dodnes na něj ráda jednou za čas mrknu. Zajímavý příběh, přijemní herci, postavy, které má člověk rád (a to i záporáky), spousta akce, atraktivní prostředí, vlezlá znělka (v dobrém slova smyslu), ... těch kladů bych mohla jmenovat mnoho. Jediné, co mne mrzí, je to, že knihy, podle kterých to vzniklo, jsou takřka nesehnatelné, což je fakt škoda, hned bych se do nich pustila.
Sandokan
V době kdy byl vysílán byl populární ze 3 důvodů pěkná příroda,Anglie uzurpovala Malajsiji a pěkný děj
Sandokan
Odjakživa jsem znal pouze španělský animovaný seriál o Sandokanovi, teprve až nyní jsem se odhodlal shlédnout i hranou verzi. Proto jsem celkem v šoku, že seriál končí smrtí Mariany a dobytím Mompracemu Brookem. Sice uznávám, že jisté kouzlo tento seriál má, ostatně jako většina dobrodružných a výpravných seriálů 70. a 80. let, ovšem na můj vkus zde bylo zbytečně až příliš mrtvých. Také mi nevyhovovala dějová nevyváženost a umělé natahování příběhu zbytečnými a zdlouhavými scénami. Např. v 5. dílu během svatebního obřadu přes 10 minut pozorujeme rituální domorodé tance a zvyky a téměř celý poslední díl zaberou boje a útěk přes džungli. Oproti tomu některé scény v předchozích dílech jsou podány jen útržkovitě. Ve výsledku slabý průměr.
Tygr z Mompracenu
To je v poslední době druhý seriál z dob mého dětství (ale Sandokana jsem na rozdíl od Tajuplného ostrova považoval za ptákovinu už tenkrát), u kterého mě po letech zaujalo, jak mezi vším tím amatérismem ční úroveň hudební složky. Holt to asi bude tím, že seriálové médium bylo tou dobou v plínkách a málokdo pořádně věděl, co s ním, zato muziku už lidstvo přece jenom pár staletí dělalo. A ještě k té ptákovinovitosti – pár životných postav (Yanez, Brooke) i pár působivých momentů (v druhé polovině) se tam najde, ale jako celek to bylo skrz celkovou naivitu a utahanost k neukoukání už tenkrát, natož dnes.