Simonova kočka

Není radno zahrávat si s žábou, pokud jste kočka.

Na zahradě vyleze z převráceného prázdného květináče žába. Vedle ní se ze země souká žížala. Jakmile vyleze, žába ji chytí jazykem a slupne jako malinu. Dlouho se nic neděje, a tak se žába podrbe nohou. Za dalším květináčem už ale vykukuje Simonova kočka, kterou zatím ale žába nevidí. Kočka si žábu zvědavě prohlíží, začne se plížit kolem vysečeného kousku trávy, kde žába právě stojí, a skočí doprostřed trávníku přímo před žábu. Zamňouká a žába kvákne. Kočka si ale chce nového návštěvníka pořádně osahat, takže po žábě začne ťapat. Jakmile se jí ale dotkne moc, žába se naštvaně nafoukne a kočka uskočí. Plíživě žábu obkrouží a počká, až splaskne. Pak chytne žábu za nohu a přitáhne si ji k sobě. Žába čeká to nehorší, ale kočka ji zase jen obejde na původní místo, kde prvně stála. Kolem proletí moucha, kočka se na ni zadívá a toho chce žába využít. Jenže už při prvním kroku to kočka zpozoruje a žábu přitlačí k zemi. Teď, když ji má ve své moci se do ní s chutí zakousne. Jenže to neměla dělat. Žába kočce vůbec nechutná, ta prská a otírá si jazyk, co jí síly stačí. S naježeným ocasem zběsile běhá do kola, koulí očima a vrtí hlavou. Žába se naštvaně otře tam, kde se jí dotkla kočičí tlama a odkráčí do druhého květináče. Ještě, než do něj vejde, se stačí otočit a vypláznout na kočku jazyk. Nakonec jí "práskne dveřmi" - chytne převrácený květináč a celý ho na sebe postaví.