Ted a spol.

Phil: Hele Tede, podařilo se nám vypěstovat vousy na živém organismu, který předtím nebyl vousatej.
Lem: Podívej, tři až doteď plešaté brambory. Izolovali jsme folikul, který vyrábí sloučeninu a atomizuje ji na aerosol.
Ted: To je úžasné, chci začít s testováním.
Phil: Už to testujeme. Hele, (Ukáže na sebe.) testovači, (Ukáže na brambory.) testované, testování.
Lem: Řekls testované.
Phil: Panenko Marie, to je ohavné.
Ted: Hoši, pozor, otestujte to na lidech.
Lem: Tede, nemůžem to testovat na lidech, musíme se řídit přísným protokolem. Nejdříve musíme testovat na vši, pak na myši a bůhví proč pak na tyči.
Phil: Poslali to jako příkaz.
Lem: A na klíči.
Ted: Kašlete na to kluci, povídám, že chci, aby to už bylo.
Lem: Ne.
Ted: Cože?
Phil: On řekl ne, aspoň si myslím, že to řekl, právě mi hučí v uších spousta krve.
Lem: My nejsme šílení vědci Tede, jedno co tvrdí naše bowlingové dresy.
Ted: Kluci, když vás o něco prosím, čekám, že to uděláte.
Phil: (Koukne na Lema.) Zdá se, že si stojíme na svém.
Ted: Fajn, tak vám seženu bowlingové dresy s nápisem Zapomenutí vědci milují protokol a štvou tím svého šéfa!

Ted: Právě jsem mluvil s Lindou o jejím tátovi, páni, už to nikdy neudělám.
Phil: Já mám bezva tátu, vždycky si přál jen to, abych měl lepší život než on.
Ted: (na Lema) Jak jsi na tom ty?
Lem: Táta mi umřel, když mi byly tři.
Ted: Oh, takže to mohl bejt děsnej člověk.
Lem: Děsnej člověk, co umřel, když zachraňoval 30 lidí z ohně? Psali, že jeho poslední slova byla, že mě miluje víc než hvězdy ve vesmíru. Když jsem teď vědec, už vím, že jeho láska byla nekonečná a navždy expandující.
Ted: Mýho vyhodili ze zoo, když dal opici cigaretu.

Veronica: Mělas pravdu, můj otec vážně umírá, blahopřeju přivolávačko rakoviny, vyhrálas.
Linda: Oh, Veronico, je mi to tak moc líto. (Obejme Veronicu.)
Veronica: To nic Lindo, z toho se dostaneš.
Linda: Já vím, že ano, jenom ti chci dodat odvahu. Tak, jak se cítíš?
Veronica: O, budeme se bavit o pocitech, jasně. Smutně, jo, tak se musím cítit.
Linda: Veronico, musíš být hodně s ním, dělat věci jako dcera s otcem a už si nekrást žádné tajemství. Ukradni mu radši srdce, naplň ho láskou a pak mu ho vrať, ale ne doslova, to by byla vražda.
Veronica: Asi máš pravdu, měla bych s ním být víc, než bude pozdě. Naštěstí vždycky nejlíp pracuju těsně před uzávěrkou.

(Veronica a Dr. Rosenbaum vejdou na ošetřovnu, kde vyšetřují jejího otce.)
Elijah: Veronico, co tady děláš? A kdo je ten člověk?
Veronica: Tohle je můj lékař, doktor Nějakburg.
Dr. Rosenbaum: Rosenbaum.
Veronica: Rosenburg.
Dr. Rosenbaum: Rosenbaum.
Veronica: Přestaňte se se mnou hádat, proto tady nejsme. (směrem k otci) Potřebuju potvrzení, že jsi plnej sraček a ne tumorů. No?
Dr. Rosenbaum: Eh, on říká pravdu, zbývá mu asi tak rok života.
Veronica: Co? To není možný. Panebože, umírá mi tatínek.
Elijah: (Obejme Veronicu.) Ale no tak, aspoň si budeš mít o čem povídat se svou sestrou a ne jen o jejích blbejch dětech.