The Descendant of the Sun
(Taeyangui Huye)
Descendants of the Sun
Kórejske seriály sú pre mňa veľkolepý objav a príjemné prekvapenie, ale prišla som na to, že občas majú problém so záverom. S radosťou zisťujem, že tento seriál je výnimka. Z môjho pohľadu tu funguje takmer všetko. Počnúc príbehom, umiestnením deja, jeho vývojom, pohnútkami a správaním hlavných aj vedľajších postáv, ležérnym humorom, chémiou oboch párov, aj očakávaným záverom. Kto sleduje kórejské doramy určite už pochopil ich klasickú, funkčnú schému. Tak, ako som sa dlhú dobu tomuto seriálu vyhýbala, tak som si ho minútu po minúte užila, lebo produkcia odviedla skvelú prácu, aby mi to umožnila
"Když jsi s mužem se zbraní... Můžeš se zranit."
Tenhle seriál rozhodně patří k těm nejlepším. Big Boss a jeho parta mě několikrát upřímně dojali i rozesmáli (většinou korejskému humoru moc nedám, ale tady jsem se opravdu bavila). Hlavní hrdina je vážně sympaťák, vojenské prostředí a exotická krajina mi maximálně vyhovovaly, nanejvýš spokojená jsem byla i s voňavou romantikou i dramatickými akčními scénami. Co ale musím vyzdvihnout až do nebe, je zatraceně silná atmosféra - ta vás chytne a nepustí, a to z jediného důvodu - tvoří ji naprosto dokonalá hudba. DOTS mají (bez nadsázky) nejkrásnější hudbu ze všech seriálů, co jsem zatím viděla. Témata jako "No more war", "Mission part 1" nebo "Mission part 2" si pouštím pořád dokola i teď, několik měsíců po dokoukání.
Co dodat? Líbilo se :D Oba palce nahoru.
Dokonalý hlavní hrdina
Postava hlavního hrdiny je dle mého názoru naprosto dokonalá. Její představitel se dokonce vyjádřil, že se ve vztahu s ženami od něho hodně inspiroval. Líbí se mi, že je zde dobrý poměr vtipným scén, které vás skutečně rozesmějí a těch vypjatých, akčních. Velice pěkný je zde též příběh vedlejší romantické dvojice. Jediné mínus vidím v tom, že hlavní hrdinka je na můj vkus poněkud chladná.
Bylo by to za víc, kdyby...
Když se mi něco líbí, tak nelogičnosti celkem přehlížím, ale tady mě čtrnáctý díl, tak praštil do očí, že to ani přehlédnout nešlo. Když je někdo rozstřílený jako řešeto a za chvilku běhá po špitále s rukou v gypsu, odskočí si zahrát na super přesného odstřelovače, aby si pak tu ruku zase do toho gypsu narval, tak to je už moc i na tak nekritického diváka, jako jsem já. Poslední dva díly to ale zachránily, protože ty mě bavily hodně a ještě v nich bylo kupodivu minimum flashbacků. Scéna s duchem v tom posledním mě rozesmála nahlas, takže jo. Jsem spokojená a nebýt toho kiksu, tak šli Songovci do plnejch.