The Way We Live Now

The Way We Live Now (Way We Live Now, The)
Chceš seriál do oblíbených? Tak se přihlas!
Facebook Twitter E-mail
Avatar uživatele
anjoa

16. prosince 2012

0 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
0 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 0 lidí

The Way We Live Now

The Way We Live Now je další vynikající adaptace od BBC. Ukazuje obrovský boom obchodu, Ameriku jako zemi neomezených možností, ale i lpění na tradicích anglické společnosti. Místy to bylo tedy docela zdlouhavé, ale stejně mě to bavilo a nelituju času stráveného s tímhle seriálem. Pokud někdo očekává romantickou zápletku ve stylu Jane Austen, asi bude zklamaný. Romantická zápletka tu sice je, ale netvoří středobod seriálu, ale spíš jednu z jeho vedlejších linek. Středobodem je tady Melmotte a to, jak jeho činy ovlivňují desítky lidí kolem něho.

Ty postavy, to je naprostá dokonalost. Ať už jsou jakékoliv, tak ke každé z nich si vytvoříte určité pouto, žádná z nich vám nebude lhostejná. Budete je milovat, budete je nenávidět, soucítit s nimi, možná vám budou k smíchu, ale žádná z nich vám nebude lhostejná. Naivní Paul semletý okolnostmi, nemožný vychcaný hajzlík Felix, kterého několikrát v temné uličce zbije šest až osm obrovských chlapů:-), ale kterého snad nelze nemilovat, hrubiánský obchodník Melmotte, emancipovaná Hetty, její vychytralá matka, nebezpečná Mrs. Hurtle, gentleman každým coulem Roger. Ovšem mojí nejoblíbenější postavou je Melmottova dcera Marie, která se zejména na začátku v určitých momentech jeví jako naprostý psychouš, aby se ukázalo, že nelze dát jen na první pohled. Její osud je jeden z nejdojemnějších v celém seriálu, protože peníze nic dobrého Melmottově rodině nepřinesly, v jednu chvíli je výhodná partie pro každého londýnského šlechtice, v druhé odpad společnosti. Těch pár postav, které získaly svůj šťastný konec, vyvažuje stejný počet postav, které se svého šťastně až navěky nedočkaly. Ach jo, proč jenom nějaký klasický román nemůže mít šťastný konec pro všechny?

Nelze výslovně nezmínit Davida Sucheta a Shirley Henderson, protože tenhle seriál je jejich herecký koncert. Pořád mám Sucheta zafixovaného jako Poirota, ale i jako Melmotte je skvělý. Scény, ve kterých jsou spolu Suchet a Henderson, jsou jedny z nejlepších a nejsilnějších scén celého seriálu.

Je zajímavé porovnat, jak slečna Georgiana Longestaffe pohrdá Melmottem, který při snídani stoluje jako prase, a Melmotta, jak pohrdá svými urozenými návštěvníky, kteří při slavnostní večeři dělají to samé. Nezapomenutelný je i Melmottův volební projev o míru a prosperitě, zvlášť když si uvědomíte, že tohle dílo bylo publikováno někdy kolem roku 1870.

Oproti knize se mi zdá, že některým postavám značně vylepšili charakter (Paul, Felix), některým v tomhle ohledu spíše ublížili (Mrs. Hurtle). Na stránkách knihy prostě Paul nevypadá lépe než Roger, Mrs. Hurtle je jednou z nejzajímavějších postav knihy a v téhle adaptaci je jenom bláznivá Paulova ex-snoubenka.

Cillian Murphy jako Paul Montague je takový hezounek s porcelánovou pletí, který se možná hodí do londýnských pánských klubů 19. století, ale při stavbě mexické železnice v kovbojském oblečku působí přinejmenším nepatřičně. Rušivě působí i „americký“ přízvuk Mrs. Hurtle. Škoda, že tu nebylo více Rogera jako morální protiváhy Melmotta a představitele tradičního života venkovské šlechty.

K dokonalosti tomuhle dílu chybí málo.

Preacher