Válka generací
(Unsere Mütter, unsere Väter)
Úhel pohledu
Tahle série mi ležela zapomenutá na disku pár let, když jsem na ní náhodou narazil, sjel sem jí jedním dechem. Je dobře, že se ukazuje válka i z pohledu německý strany. Na německý straně bojovalo a stálo plno šmejdů, který si pak hráli na dobroděje, když věděli, že je konec, jako např. postava Dorn. Vykresluje se tam ale i naivita mladých lidí zpracovaných nacistickou propagandou, jejich víra v Říši a postupný prozření a jaká je ve skutečnosti pravda. Z mýho pohledu seriál ukazuje hlavně to, že válka byla obyčejný lidi a řadový vojáky bez ohledu na jaký straně bojovali, utrpením a změnila jejich životy a osobnosti. Minulost sice vrátit nejde, co se stalo se změnit nedá, ale dá se z ní poučit.
Už aby to tu nikdy nebylo
Vynikající minisérie. Líbí se mně na ní, že vše vykresluje, tak jak to v té době všechno mohlo být. Tudíž nic nepřikrášluje, nezlehčuje a hlavně neutajuje. Celým dílem se vlastně nese takový skutečný smutek nad tím vším co se tam děje. Vraždění, lži a strach o holý život. Herecky taky nemám co vytknout a samotný příběh rychle uteče a nemá nějaká zbytečná hluchá místa. Myslím ,že by se na to lidé všech věkových kategorií rozhodně měli podívat. Za sebe už jen mohu na závěr dodat, že válka je rozhodně špatná a asi ji nikdy nepochopím. Na druhou stranu když už nic, tak je vděčným seriálovým či filmovým námětem.
Bojovali za vlast (po německu)
Tuhle minisérii by měli povinně pouštět na školách. Naše generace chodila na "Hořící sníh", nebo "Bojovali za vlast" a jiné tehdejší válečné "pecky", abychom si udělali "pravdivý" obrázek, jak to tenkrát bylo. Nevím, jestli se to tehdejším politicko-kulturním pracovníkům úplně povedlo, protože do dneška si vybavuji vypjatou scénu, kdy hrdinný obránce Moskvy vyleze ze zákopu, roztrhne si košili a Tygr (ne ten z Medvídka Pů) začne couvat a couvá asi půl kilometru, než se mu podaří prakticky nesmrtelného hrdinu znesmrtelnit, a už tenkrát se kino nesměle vrtělo.
Naštěstí je jiná doba a vznikly i jiná filmová díla, třeba náš Habermannův mlýn a i tahle německá sebereflexe. Za sebe píšu – klobouk dolů, i když ta doba musela být stokrát horší, autoři ten postupný vývoj zachytili opravdu velmi reálně a kdo má rád válečné filmy, musí být spokojený. Vlastně je to takové německé "alá Bratrstvo neohrožených" z pohledu druhé strany, od euforie po úplné vystřízlivění části jedné generace.