(po sexu) Freddie: Už jsme to hrozně dlouho nedělali. Stuart: Nebyl jsem si jistý, jestli to bude pořád fungovat. Ale fungovalo. Freddie: Je to jako ježdění na kole. Které bylo dvacet let odhozeno v dešti. Stuart: Na chvilku jsem si tam myslel, že jsem tě zabil.
Freddie: Proč by měl mít Clive zájem o Stuarta? Stuart: Píše se to tady! Protože jsem byl milý a štědrý a pěkný. Freddie: Píše se tam milý a štědrý. To pěkný jsi přidal ty!
Stuart: Jsem rád, že uvidíš, jak se žením, matko. Musela jsi čekat déle, než jsi očekávala. Mildred: Kéž bych znala někoho, kdo je ještě naživu, abych se tím mohla chlubit. Stuart: To pro mě znamená víc, než si myslíš. (na Freddieho) Můžeme na chvilku poodejít? Freddie: Přemohly tě emoce? Stuart: Ne. Asi si uprdla.
(Stuart volá matce.) Stuart: Ahoj, matko. Chtěl jsem ti říct, že se s Freddiem budeme brát... Ano, už se můžeme vzít... Nevím, jestli stejně půjdeme do pekla. To se asi taky změnilo.
Stuart: Už měsíce jsi nehrál. Freddie: To proto, že jsem v divném věku. Stuart: Už tři dekády jsi v divném věku. Freddie: Kdybych vydržel déle, dostal bych se do jiné palety rolí. Stuart: Těla?
Stuart: Prosím tě, neříkej, že jsi zase volal Judi Dench. Freddie: Je to velmi drahá stará přítelkyně. Proč bych jí neměl volat? Stuart: Protože jste se neviděli přes 40 let. Freddie: To je hloupost. Viděli jsme ji včera. Stuart: Ano, v poslední filmu Jamese Bonda. Uvědomuješ si, že ona nás neviděla.
Freddie: Nevolal ráno můj agent? Stuart: Ne. Nevolal ani těch dvěstě rán předtím. Freddie: Nechápu, proč se mi tak dlouho neozval. Čtyři starší herci minulý měsíc zemřeli. Telefon by neměl přestávat zvonit.
Mason: Podívej, Stuarte. Ta mladá žena míří tvým směrem. Stuart: Po těch všech letech je pěkné vidět, že v sobě pořád něco mám. Emma: Ahoj. Jsem Emma. Jak se jmenuješ? Penelope: On má rád jen čuráky.
Freddie: První věc, kterou při přípravě na konkurz musíte udělat, je přijít na to, co tvá postava chce. Ash: Jak to uděláte? Freddie: Studiem scénáře. Hledáním vodítek, které nám autor zanechal. Takže začneme s první replikou. Ash: Na jakou postavu děláte konkurz? Freddie: Personál kuchyně číslo čtyři. Ale pojmenoval jsem ho Thomas.
Violet: Dokonce jsme mluvili o tom, že budeme mít dítě. Ve světě vědy teď dokážou neuvěřitelné věci. Stuart: Možná bys měla uvažovat i o nadpřirozeném světě. Freddie: Já si myslím, že by tě teď nedokázal oplodnit ani samotný bůh.
Freddie: Pokud se tu zas budeš producírovat v ručníku, tak potřebuju přinejmenším 24 hodinové upozornění předem, abych si něco málo sbalil a zapsal se do hotelu. Stuart: A jak se mám podle tebe sprchovat? Freddie: S tolika vrstvami oblečení, jak jen je to možné. Nikdo by tě neměl vidět mokrého. Bylo to jako oholená veverka s kyčlema.
Freddie: Proč bych měl potřebovat nový kabát? Tenhle jsem si koupil vloni. Stuart: Vloni sis ho určitě nekoupil. Freddie: No, nedávno. (strčí si ruce do kapes) Podívej, tady je lístek na... Lawrence z Arábie.
Stuart: Já o tvé matce nikdy nemluvil špatně. Freddie: To proto, že má matka měla tu slušnost, že znala vhodný čas na umření. Stuart: Bohužel tuto vlastnost nemáte oba, ačkoliv při tom, jak jsi dnes ráno vypadal, byl bych překvapen, pokud bys vydržel do podávání čaje.
Freddie: Dobrý bože, to byla tvá matka? Neříkej mi, že se opět dokázala vrátit zdravá? Příště ji musíš poslat do opravdové exotiky - udusit ji polštářem.
Penelope: Víš, nikdy bys neměl Balthazara, kdybys byl s Clivem místo Freddieho. Nebo... jiného. (ukáže na polici s urnami s popelem jejich psů) Ash: To je spousta psů. Freddie: Měli jsme jich několik. Bývala tu autobusová linka.
Violet: Vy jste nechali naprosto cizího člověka, aby použil váš záchod? Co když vyleze a znásilní mě? Freddie: Až to přijde, tak to vyřešíme, ano? (Ash stále nevyšel ze záchodu.) Violet: Někdo něco udělejte. Moc se bojím, že budu znásilněná. Freddie: Proboha, Violet, nikdo tě nechce znásilnit. Violet: To je od tebe ošklivé.
Freddie: Kvůli Cliveovi se cítím blbě. Doufám, že netrpěl. Stuart: Jak se zdá, museli mu uřezat chodidlo, takže předpokládám, že pěkné to nebylo. Freddie: Odvažuju se říct, že ty jeho tlusté kotníky se nedaly bez boje.
Freddie: Stuarte, si to nejlepší. Nyní ty. Stuart: To je vše? Freddie: Ano. Stuart: Bylo to dost strohé. Dobře. Hm... Hm... Freddie, před 50 lety, když jsem tě poprvé... Freddie: Děkuji. To bylo milé. Dobře. Teď, dělejte co máte. oddávajíci: Freddericku Thornhille, berete si tohoto muže za vašeho právoplatného manžela? Freddie: Ano. oddávajúca : Stuarte Bixby, berete si tohoto muže za vašeho právoplatného manžela? Stuart: Ano.
Freddie: Stuarte Bixby, vypadáš úžasně! Stuart: Děkuji, Freddie. Ty také! Freddie: Děkuji. Ale chtěl bych se tě na něco zeptat. Stuart: Ano, Freddie? Freddie: Co to má na sobě? (ukáže na Violet) Violet: To je krémová. Freddie: Vypadáš jako něco z románu od Dickense.