Ženatý se závazky

Marcy: Copak tě ani nezajímá, kam se tvá tchýně poděla?!
Al: Co já vim, kam se ta opuchlá bestie mohla podít...

(Tlustá ženská (TŽ) si chce koupit boty v Alově obchodě.)
TŽ: Jakou myslíte, že mám velikost?
Griff: No... já nejsem žádnej expert, ale myslím, že na boty je to moc veliký.

Bud: (k Ambře) Hele! Já si vážím tvýho mozku. Jen bych si ho vážil víc, kdyby se líp natřásal při chůzi!

Al: Jestli pak sem ti dneska řekl, jak tě miluju, Peggy?
Peggy: Né, Ale!
Al: ...chytrej...

(Peggy telefonuje matce.(
Peggy: Jo mami! Né! Né! Když ti děti nepíšou, neznamená, že tě nemaj rádi. Jo oni ti to řekly?

(Al pátrá po názvu písničky, kterou slyšel v rádiu)
Al: …je to písnička z mého mládí!
Peggy: A hele - kolo?

(Kelly má beďara a je z toho nešťastná. Bud se jí směje.)
Al: Bude! Nevidíš, že tvojí sestu to bolí?
Al: (ke Kelly) Bež pryč, zlatíčko, ten uhřík mi promáčí košily…

Kelly: Proč ten podnik nepojmenujeme po mně?
Bud: Víš, nepovolej název Šupsem-Šuptam.

Zapisovatelka 1: Vaše jméno?
Kelly: Kelly!
Zapisovatelka 1: Tak to musíte jít vedle. Já mám písmena A-J
Zapisovatelka 2: Vaše jméno?
Kelly: Bundová!
Zapisovatelka 2: Tak to musíte jít vedle. Já mám K-Z
Zapisovatelka 1: Vaše jméno?
Kelly: Kelly!

Jefferson: (k Alovi) Víš, že mám radši, když jsou jako vyrážka. Já měl hodně žen, tedy před Marcy, a řeknu ti – velký šťavnatý prsa už mi lezou krkem. A kromě toho, nemám rád, když mou ženu okukujou chlapi. To je na Marcy prima, že žádnej chlap… Jáuu! (Marcy udeřila Jeffersona)
Marcy: To stačí, miláčku.

Hlasatelka v TV: A nyní zprávy z našeho města. Sám o sobě tvrdící, že je fotbalová legenda Al Bunda, zahájil protest proti zamýšlené trans-mexické automobilce tím, že se připoutal k brance, přesněji k brankové tyči na školním hřišti. Prohlásil, že zůstane připoután, dokud projekt nebude přemístěn nebo cituji: "Marcy nenarostou prsa."

Al: Výhružky neuspějou! Jsem ženatej!

Jefferson: …a vůbec by mě nevadilo, mít za ženu prezidentku. Zvlášť, kdybys to byla ty, Marcy. Já bych byl báječná první dáma. Jo, vzal bych si na starost sociální program, jako: žádné odpadky nebo pěkné vlasy pro každého a víš to narodní centrum vlasů. Já myslím, že bych posunul vývoj, kdybych spal s prezidentem. A opravdu věřím, že jestli někdy, tak díky mně by národ zapomněl na Jackie Kennedyovou. A vůbec by mně nevadilo poskakovat před voliči. A pak, až by tě zastřelili, tak bych si vzal Řekyni…

Al: Bude! Poslechni. Ty si pomáhal Kelly se školou. Řekni mi. Je schopná… víš, aspoň… něčeho?
Bud: Jasně. Musíš brát ohled na její omezení. No, Kellyin mozek… Kellyin mozek udrží cokoliv. Jen s dvěma věcma musíš tutově počítat. Za prvé je úplně prázdnej.
Al: Je má dcera!
Bud: ..a zadruhé, musíš do ní ládovat informace pomalu. Přestat včas, dokud není plná.
Al: Plná?
Bud: No jo. Kellyin mozek se dokáže naplnit. A pak musíš bejt opatrnej. Protože každej novej fakt, co tam dáš, hned vymaže ten starej. Tak se jí vymázlo vzít si blůzu, v den, kdy dělala řidičák.

Al: Budu bohatej!
Bud: Chceš říct, že budem botaý?
Al: Jo. Budem bohatý! Já a Kelly!

Bud: Tak, Bucku, teď jsme tu jen ty já. To je klid.
Buck: …viděl jsem pornáč, kterej takhle začínal…

(Pes Buck pozoruje, jak Peggyiny tlusté kamarádky žerou na co příjdou.)
Buck: Páni! Ještě, že nejsem ze šlehačky…

Kelly: Já bych snad zapomněla hlavu, nemít ji na... eee... no a nevzpomenu na čem.

Peggy (k Marcy): Víš, jaký je rozdíl mezi Alem a vajíčkem? Oběma stačí 2 minuty.

Al: Jste nejlepší nechtěný děti, co kdy nějaký otec měl!

Peggy: Jé, vy jste vzhůru ňák brzy. Kolik pak je?
Bud: Pět odpoledne.

Bud: Dizodium guinulát, diaceptické kyseliny…
Kelly: Víš, mně se to nelíbí, Bude. Totiž… já vím, že máme na tátu vztek, že nám nedovolil mejdlo, ale ani on si tohle nezaslouží.

Al: (telefonuje) Haló? Tady Al Bunda! Já bych… Haló? Haló!? Haló!!

Al: (ke Kelly) Bundové jsou ztracenci, ale ne srabi!

Al: Hezká holka. Spletla si dům?