ragelly
ON-LINE

  • Jméno
  • Eva
  • Věk
  • 27 let — narozeniny slaví za 314 dní (Střelec)
  • Bydliště
  • Jeseník
Facebook Twitter E-mail
Plakát
The Last Panthers

18. dubna 2016

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Pilot

Novinka pod lupou by byla vysoce neaktuální, ale všimla jsem si pozdě, že už to běželo dřív, tak tedy alespoň sem dávám svůj názor na pilot:

Měla jsem velká očekávání, jelikož Hap and Leonard od Sundance velmi zaujal, ale od The Last Panthers odcházím zklamaná.

Atmosféra mi přišla stejná jako u nekonečných kriminálek z 80. let, které se za mého dětství neustále omílaly na českých televizích. Je to určitě hodně dáno barevným filtrem, kterým je seriál natáčen, je hodně depresivní, chybí zářivé barvy, což asi má ladit s neveselým tématem seriálu, ale bohužel jen ve mě navozuje extrémně pesimistickou náladu :-)

Ani samotný příběh nedokázal zaujmout. První scéna byla tři minuty dobrá, ale ve výsledku byla extrémně dlouhá, tak moc, že už jsem jen chtěla, ať konečně skončí a pohneme se někam dál. Dál to ale nebylo o nic lepší. Šlo o jakýsi nudný souboj vyšetřovacích složek se zástupci pojišťovny, a to na pozadí krimi dějové linky.

Flashbacky zástupkyně pojišťovny jsem taky moc nepobrala, očividně má za sebou nějaký traumatizující zážitek ze svých mladých armádních let, ale jakou to má souvislost se současností, to vám opravdu nepovím. Pokud někdo máte tucha, tak mě poučte.

Seriál se snaží vypadat umělecky, najdete tu minimum dialogů, spíše je plný dlouhých záběrů kamery a rozvleklé hudby. Myslím, že pokud ho vyzkoušíte před spaním, zaručeně usnete jako mimčo :-)

Plakát
Oz

1. ledna 2015

71 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
71 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 7 lidí

For some it's the beginning. For others, the end.

Chvíli mi trvalo, než jsem přišla tomuto seriálu na chuť. Jedná se již o starší kousek a jde to znát nejen na kvalitě videa. Po prvních několika epizodách jsem však začala objevovat i tu lepší stránku Oswaldského nápravného zařízení.

Oz pochází z dílny HBO, jedná se o jeden z prvních seriálů, které se nebojí otevřeně ukazovat nahotu, sex, násilí a sprostou mluvu, to vše v jednom zamašličkovaném balíčku. Každá epizoda má opravdu všechny tyto vlastnosti. K tomu je na denním pořádku brutalita a vraždy. To se mi na Ozovi líbilo nejvíce. Nikdo nikdy nebyl v bezpečí a z obliga před možnou smrtí. Kdykoliv jste si na někoho zvykli, jako zákonem schválnosti jste o něj ihned přišli. Nezáleží na tom, jestli se jedná o hostující hvězdy, vedlejší nebo hlavní postavy, nikdo nebyl ušetřený, a to od prvního do posledního dílu.

Nějakým zvráceným způsobem mi ale ničí smrt nevadila. Všichni, kteří v Ozovi odpykávají své tresty, jsou více či méně šílení magoři, u kterých vás prostě nemůže zaskočit nebo i mrzet, že se smrti v Ozovi dočkali, ať už jakýmkoliv způsobem. Vlastně veškeré zlo, které se v seriálu odehrává, je pro diváka částečně uspokojující, od smrtí po škrábání očí nebo znásilňování. Na jednu stranu tu existuje jakési pohoršení nad podmínkami, ve kterých tito vězni musí žít, na druhou stranu si ale uvědomujete, že před kamerou nejsou žádní svatoušci, v Ozovi jsou kvůli svým hříchům a jistý trest si bezesporu zaslouží.

Mou nejoblíbenější postavou byl Toby. Bylo až neuvěřitelné, jakým vývojem si některé postavy prošly, s Tobiasem v čele. Když se v první epizodě dostal do vězení, byl z něho vyjukaný zajíček. Po tom teroru, kterým si během prvních epizod prošel, se mi hrozně moc líbilo, jak se pochlapil, trošku zbláznil a pomstil se Schillingerovi, jejich role se potom úplně otočily. Od té doby byl Toby respektován. Jeho vztah s Kellerem byl vrcholem celého seriálu. Konečně se jednou jednalo o reálný děj, kdy není vše růžové a najednou útrum, ale že láska jen tak nezmizí, ať už si účastníci procházejí peklem, snaží se vzájemně odpustit zradu a pomáhat si. Něco už ale odpustit nejde, když žárlivost zvítězí nad láskou. Konec jejich vztahu by vhodněji zvolen být nemohl.

První série byly především o různých diversitách, spojenectvích a podrazech. Postupně se objevila i náboženská dějová linie, která mě, ač jsem ateista, hodně zaujala. Začala jsem se do světa Oze ponořovat stále hlouběji. Výborná byla také jediná žena, odsouzená k trestu smrti. Dobře šílená ženská, to se musí nechat. A opět, jakkoliv kuku byla, její reakce před popravou byla tak věrohodná, až člověka zamrazilo.

Obecně trest smrti byl výbornou vsuvkou v tomto seriálu. Nejpůsobivější scénou bylo chystání popravy Cyrila. Ryanova láska k bratrovi, způsob, jakým ho na poslední hodiny připravoval, skrývání pravého osudu, jen aby se Cyril netrápil, a až pohádková záchrana za pět dvanáct, vše do sebe perfektně zapadlo a poprvé (a naposledy) mi seriál vehnal slzy do očí.

Oz je seriál, který bohatě stačí vidět jednou. Nicméně jsem moc ráda, že jsem se k němu dokopala, i když není nejmladší. I když ze zpracování cítíte, že se jedná o starší kousek, mnohá ze zmiňovacích témat se dají bez problémů adaptovat na současnou společnost. Pokud jste fanoušky odvážných seriálů typu The Wire, The Shield a většiny projektů od HBO, určitě Oze zkuste. Jen si nepouštějte k tělu žádnou postavu, protože nikdy nevíte, co se v temném koutku může stát... ;)

Plakát
Anger Management

23. prosince 2014

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
50 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 2 lidé

Because people don't know how to self-medicate.

Anger Management je první seriál, ve kterém jsem měla tu čest s Charliem Sheenem. Celkově seriál není nic extra, ale nudou si u něj prsty taky nekoušete.

Sheen se zde nezapře. Z fotek nebo ukázek, které jsem viděla z Dva a půl chlapa, mi tady bylo brzy jasné, že se jedná o tu samou (dokonce stejně pojmenovanou) postavu. Charlie je pohodář, sukničkář, pro moudro nechodí daleko, ale i když není hloupý, jeho chtíč mu zastiňuje mozek. Upřímně řečeno, Charlie je pro mě na celém seriálu tou nejslabší stránkou. Možná to má co do činění s tím, jak v průběhu času vyplývaly na povrch zákulisní informace o jeho chování, ať už o hádkách s představitelkou Kate, nebo o špatné pracovní morálce atd.

O dost více jsem si užívala ostatní postavy. Exmanželka a dcera mi moc nesedly, bez Nolana bych se taky obešla. Všichni ostatní byli špičkoví. Klidně bych si dokázala představit sitcom, ve kterém by Lacey nebo Patrick hráli hlavní roli. Skvěle napsané postavy, které vždy mají po ruce hlášku, která vás dostane do kolen. Jejich představitelé jim navíc vdechli život, nikdo jiný by se pro ně nehodil lépe. Především představitelka Lacey je špičková; herečku jsem zatím nikde neviděla, ale rozhodně se těším na nový seriál, kde ji budu vídat pravidelně, na Lacey určitě nezapomenu. V Edovi jsem za celou dobu nemohla poznat kouče z One Tree Hill, i když jsem od začátku věděla, že je to jeden a ten samý herec, jak ten čas letí :)

Co se týče Charlieho partnerek, vyhovovaly mi obě. Kate navodila atmosféru, pro Jordan mám ale slabost. Neskutečně mi totiž svou osobností připomínala Elle Woods, kterou hrála Laura Bell Bundy v muzikálu Legally Blonde, a kterou jsem si tam naprosto zamilovala. Obě dámy jsou odlišné jako den a noc, proto jsem si z počátku nemyslela, že by mi do seriálu mohly sedět obě. S Charliem mají ale obě dvě skvělou chemii a především rychlé slovní přestřelky, které mě jako diváka hodně bavily.

Co mě trošku mrzelo, byla vykrádačka Masters of Sex, resp. reálných událostí, na kterých je seriál založen. Charlie a Kate pracují na studii o sexu? Jasně, proč ne. Škoda jen, že to samé téma jsem před pár měsíci viděla právě v Masters (který je btw. podle skutečných událostí). Když Charlie a Jordan přesídlili do vězení, alespoň to bylo prostředí, které nebylo tak do očí bijící.

Finále seriálu nebylo ničím zvláštní. Určité zakončení z epizody cítit šlo, ale čekala jsem něco trošku víc. Na druhou stranu chápu, že vymýšlet zapamatovánihodné konce u sitcomu musí být hodně obtížné, a pokud nechcete dopadnout jako HIMYM, je lepší skončit v klidu a tichosti...

Nedá se říct, že bych se u Anger Management někdy řezala smíchy. Na druhou stranu znám o mnoho horší sitcomy, které se na televizních obrazovkách objevily. Jsem si každopádně jistá, že Charlie dlouho bez práce nezůstane. I přes to, jak je problémový, je pořád miláčkem publika, a všechny stanice takové popularity budou chtít využít.

Plakát
Video Game High School

22. prosince 2014

88 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
63 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 8 lidí

Welcome to the next level.

Najít si cestičku k tomuto zajímavému počinu mi trvalo hodně dlouho. Původně jsem seriál vůbec vidět nechtěla, ale muž mě přesvědčil, že to stojí na to a že se na to koukneme spolu.

Když jsme začali první sérii, byla jsem hodně skeptická. Díly jsou krátké, takže ubíhají rychle, ale série byla pryč a já se nemohla do toho seriálu dostat. Zkusila jsem to ale dál a od druhé série, kdy se epizody prodloužily, jsem se pomalu začala dostávat na notu VGHS. Třetí řada se mi líbila moc a finále mi přišlo skvělé.

Nejsem velkým fanouškem počítačových her a střílečky jsou na samém dnu žebříčku. Proto mi ze začátku vadilo, že se téměř veškerý děj točil okolo týmu střílečky. Přišlo mi ale, že čím více epizod, tím méně času jsme trávili v alternativním světě a příběh se spíše soustředil na reálné postavy, právě to se mi líbilo.

Postavy jsou fajn. Ted mě občas neskutečně vytáčel a Brian vypadal na dvanáct (a pak rok od roku mladší). Nechápu, jak může být jeho představitel ženatý s herečkou, co ztvárnila Jenny, prostě se mi ti dva k sobě vůbec nehodí :) Z hlavní čtyřky byla mou favoritkou jednoznačně Kiwi. Zvláštní osobnost, opravdu hodně zvláštní, žije si ve svém světě, řídí se pravidly, chce světový mír, je děsně naivní, hodná, zapálená do svých zájmů a neskutečně vtipná. S Nedem tvořili perfektní dvojku, rozhodně lepší, než neustálé drama mezi Jenny a Brianem.

Bezkonkurenčně nejlepší je ale Calhoun. Od prvního dílu je to bůh, který hlásá It's All About the Game. Jeho hlášky, vzhled, chování... všechno je naprosto perfektní! Když v předposledním díle třetí řady v klidu vztane a pak zařve "Fuck"... šla jsem do kolen :D A v posledním díle byl taky úžasný, jsem ráda, že ho nezapomněli zahrnout, i když se v seriálu nevyskytoval zdaleka tak často, jak bych si představovala.

Finále podle mě bylo naprosto geniální. Dočkali jsme se šťastného konce, jedné závěrečné velkolepé bitvy s různými twisty. Ale především po posunu v čase vše zapadlo do sebe, zopakovali jsme si scénu z úvodního dílu, jen s tím rozdílem, že teď už má Brian reálné kamarády, se kterými může dělat to, co miluje ze všeho nejvíc. Myslím, že lépe by VGHS skončit nemohl. Btw. The Law ve finále?! Já jsem z nich nemohla :D

Plakát
Ve službách FBI

19. prosince 2014

75 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
63 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 8 lidí

Sometimes it's good to be a little bad.

Jeden ze seriálů, které jsem si na první pohled zamilovala. Hned od pilotního dílu mu nechybí akce, vynalézavost, špetka humoru i ironie a především skvělé postavy s perfektními dialogy.

White Collar rozhodně není obyčejná kriminálka, kterou vídáte na každém rohu. Vyjmenovávat zde vše netypické by zabralo zbytečně moc času a prostoru, ale argument se dá podpořit samotným základem – příběhem. Vraždy jsou tu na vedlejší koleji. Naopak seriál se zabývá tématy, které nejsou v krimi vodách úplně vyždímané, a to padělky, finančními podvody a vymyšlenými identitami. Hlavním hrdinou je navíc typický bad boy. Inteligentní chlapík, který je ochoten vše obětovat pro pravou lásku a své principy. Je neskutečně sexy, zvlášť v na míru padnoucím obleku, bezchybně oholený, s lišáckým úsměvem a jiskrou v oku. My víme, že ani zdaleka není napravený, přesto mu fandíme a tleskáme mu, když se mu povede ošálit nepřítele, ale i Petera.

Sympatických hrdinů je v seriálovém světě celá řada. Tím Neala rozhodně nesnižuju, naopak, patří mezi jejich špičku. Čím se ale White Collar může pyšnit jako jeden z mála seriálů, je vztah Elizabeth a Petera. Toto duo se nedá nazvat jinak než dokonalý pár. Fanoušci už skoro očekávají všemožné krize a tragédie, je až zarážející, že nikdy žádná nepřijde a jejich láska překoná vše. Musím říct, že je osvěžující vidět, že i v seriálech může existovat něco jako absolutní štěstí a bezkonfliktní vztah. Za to od nás seriál dostává jedno velké významné plus!

Od čtvrté série atmosféra mírně zvážněla, seriál se stal temnějším a mnoho lidí na tuto změnu nereagovalo kladně. Mně osobně to ale zas tak výrazné nepřišlo. Za ty tři roky jsme se mohli s postavami podrobně seznámit a přijde mi přirozené, že i ony procházely vývojem a že každý den se nemůže prožívat s vtipem na jazyku a dobrou náladou.

Nejsem si úplně jistá, jak se stavět k poslední epizodě. Prvních 30 minut je klasický White Collar, akcí nabitá epizoda, ale nevypadá to, že bychom se blížili k nějakému závěru. Pak ale začnou padat "wow" momenty jeden za druhým. Nealův dokonalý podfuk na chvíli ošálil i mě, hlavně tím skokem v čase, opravdu už jsem si myslela, že ho odstavili úplně. Samotný závěr nechal pootevřená dvířka pokračování, třeba ve formě filmu, které, pokud někdy vznikne, si rozhodně ujít nenechám.

White Collar je originální seriálový počin, ve kterém si každý televizní fanoušek najde něco svého, díky čemu si tento seriál zamiluje. Určitě ho všem doporučuju všemi deseti a sama se k němu někdy ráda vrátím.

Plakát
Newsroom

15. prosince 2014

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
86 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 7 lidí

Every story needs a final word.

Co k tomu říct? Zamilovala jsem se. Ne do nějakého hezounka, kterých se zde také pár najde, ale do celého seriálu, a také do HBO, která seriál odvysílala a umožnila mi zhlédnout jedno z nejlepších seriálových dramat v historii.

S Aaronem Sorkinem jsem měla tu čest před pár lety, kdy jsem sledovala Studio 60. Tenkrát jsem jeho talent ještě ocenit nedokázala, ovšem po Newsroomu přemýšlím, že bych dala šanci jeho největšímu úspěchu, politickému dramatu The West Wing.

Moc se mi líbí, jak seriál dokáže pracovat s různými úrovněmi příběhu a žánrovým prolínáním. V první řadě se jedná o novinařinu, samozřejmě s velmi silným politickým nádechem. První série se v každé epizodě zabývá zpravodajským zprostředkováním významných světových událostí posledních let včetně dopadení a zabití teroristy Usáma Bin Ládena. Druhá série je koncipována jinak. Jeden příběh je rozdělen do celé řady, na začátku vidíme výsledek a retrospektivně se vracíme do minulosti a objevujeme, jak se k němu došlo. Třetí řada je podobná sérii druhé, ovšem na začátku nevíme, jak celá záležitost dopadne. Je také více soustředěná na osudy hrdinů než na samotné zprávy.

Kromě toho ovšem nechybí ani osobní dramata a milostné lovestory. Jsou však do příběhu zasazeny tak nenuceně/přirozeně, že vám v žádném případě nepřijdou klišovité nebo nehodící se. Dokonce i Willova žádost o ruku, ačkoliv kdekoliv jinde by vypadala neuvěřitelně klišovitě, se sem hodila a vehnala mi slzy do očí.

Nejlepším aspektem seriálu je hudba. Hlavně v první sérii jsou písničky voleny v širokém spektru všemožných žánrů od orchestrálních kompozic až po popové hity. Všechny se však k příběhu hodí, vyvolávají v divákovi emoce, které vyvolávat mají. Právě díky hudbě jsem se do děje zažrala na sto procent, připadalo mi, že jsem v místnosti s nimi a vidím vše, co se děje při vzniku zpráv, z první ruky.

Finále seriálu mě dostalo do kolen. Posledních deset minut jsem regulérně probrečela, neskutečně emotivní epizoda. Moc se mi líbilo, jak lehce si díl pohrával s divákovými emocemi, jedním dialogem ho dojak a vzápětí přišla Willova cynická poznámka nebo rychlá výměna dialogů mezi ním a Mac nebo Sloan a hned jsem se smála víc než u mnohých sitcomů... Tato hodina byl perfektní způsob, jak vzdát hold Charliemu, ale také celému seriálu a poděkovat divákům za jejich podporu. Flashbacky do minulosti se perfektně hodily, návrat Neala je jedna z nejlepších scén v televizní historii a hudební scéna v garáži byla tak mocná, že si troufám říct, že na ni dlouho nezapomenu. Poslední záběr pak byl přesně to, co od seriálu, který hodnotím plným počtem, očekávám.

Aaron Sorkin se nechal slyšet, že po skončení Newsroom s televizní tvorbou končí, protože dle jeho slov dokázal uspět pouze s jedním pokusem (The West Wing). Dovolte mi nesouhlasit. Ačkoliv Newsroom nedosahuje slávy Game of Thrones nebo třeba ani True Detective, jedná se o dílo, které zaujme nejen fanoušky kvalitní zábavy nebo vystudované žurnalisty. Jsem přesvědčená o tom, že každý seriálový divák si zde najde kousek, který ho vtáhne dovnitř, ať už jde o nastínění politické scény, chytré dynamické dialogy, skvělé herecké výkony, impozantní hudbu, geniální působení na lidské emoce prostřednictvím autentických událostí nebo lovestory v pozadí.

Sbohem, News Night. Newsroom je seriál, který by si zasloužil mnohem více epizod i sérií. Musíme se ale spokojit s tím, co máme, a být vděční, že podobně kvalitní díla stále ještě mají místo mezi záplavou podprůměrných sitcomů a emočně prázdných dramat, které plní programy televizních stanic.

Plakát
Vegas

14. prosince 2014

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
50 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřili se 4 lidé

Let the sin begin.

Vegas je jeden z nezdařených pokusů stanice CBS o nový retro hit. Kombinace hvězdného hereckého obsazení, neonového pozlátka Las Vegas 60. let, country hudby a hromady mrtvol bohužel u amerických diváků nezafungovala. To ovšem neznamená, že se jedná o nepodařený kousek, ba právě naopak.

Vegas není určen divákům mimo oblíbence cílového žánru. Pokud (podobně jako já) příliš neholdujete gangsterům a mafii, budete se do seriálu zakoukávat o dost déle. Naopak, pokud právě tohle je váš šálek kávy, hned první díl vás chytne a až po zbytek série nepustí.

Vegas je kriminálka, ale zároveň je to i mnohem více. Vztahy mezi účastníky jsou stejně důležité, ne-li důležitější, než vyšetřování zločinů. Šerif Lamb také není typický hrdina. Stojí na pomezí hrdiny a antihrdiny, klaďase a záporáka. Je to drsňák, který má však dobré srdce a neexistuje téměř nic, co by ho dokázalo vyhodit ze sebejistoty. Hlavním záporákem je Vincent Savino v podání Michaela Chiklise, kterého jsem po No Ordinary Family nemohla ani z dálky cítit, ale zde mě opět nahlodal tak, že se na The Shield možná vážně někdy podívám :) Jejich scény fungují, oba jsou jasnými tahouny celého seriálu.

Osobně mi však do oka padly spíše vedlejší postavy, konkrétně Mia a Jack. Hodili se k sobě, ale zároveň bylo zajímavé sledovat, jak jejich rozdíly vytváří mezi nimi překážky a jak se s nimi pár vyrovnává.

Seriál bych určitě nezařadila mezi největší klenoty svého žánru. Ale kladně mu svědčí zasazení do 60. let, barevný svět luxusu v kasínech a nesoustředění se jen a pouze na případy. Bonusovým bodem je pak hudba, která střídá neznámé country interprety i největší dobové hudební klasiky. Mnohdy hudba lépe naplňuje atmosféru než samotný děj.

Pro milovníky žánru je Vegas povinnost, ostatní seriáloví nadšenci si najdou části, které si budou vychutnávat, a celkově budou seriál vnímat jako oddychovku, která ne úplně nadchne, ale rozhodně ani neurazí. Jde o seriál, který si užijete během sledování, po týdnu už ale nebudete vědět ani jméno hlavní postavy.

Plakát
Olive Kitteridgeová

17. listopadu 2014

80 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
80 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 5 lidí

There's no such thing as a simple life.

Asi stárnu. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale myslím, že je to pravda. Olieve Kitteridge je seriál, který bych ještě před pár lety přetrpěla a rychle na něj zapomněla. Nyní ovšem to byl přesně můj šálek kávy a já celou minisérii se zájmem zhltla.

Olive je ten typ seriálu, kde se nic neděje. Žádná akce, v průběhu vůbec netušíte, jak to bude dál pokračovat, v polovině nevíte, o čem bude ta druhá půlka příběhu, protože vám připadá, že už bylo řečeno do poslední kapky všechno, co být řečeno mohlo. A přesto ze seriálu nemáte pocit, že by byl moc dlouhý nebo že by se příběh táhl. Vše odsýpá, přesně jak má, vy sledujete vývoj něčího života, reálného života, který můžou prožívat úplně stejně vaši rodiče, stejně jako vaši sousedé.

Skrze styl zpracování poznáte na míle daleko, že Olive vznikal pod záštitou stanice HBO. Ta si totiž u minisérií libuje právě v této jednoduchosti, autentičnosti a působivého dopadu na diváka, které podkládá kvalitními hereckými výkony. Frances McDormand v roli Olive předvádí špičkový výkon, ovšem nic jiného by se ani od držitelky oscara neočekávalo. Zdatně jí sekunduje Richard Jenkins v roli manžela Henryho. Oba herci jsou natolik přesvědčiví ve svých rolích, že na moment zapomenete, že sledujete pouze seriál, a přijde vám, že se díváte na opravdový život těchto manželů.

Příběh začíná v současnosti poměrně zásadním rozhodnutím hrdinky, které vás donutí zvýšit pozornost hned v prvních minutách. Vždy, když pak cítíte, že už je dlouho klid a vše je monotónní, přijde opět událost, která se vryje do paměti a zase vás naláká na další vývoj příběhu. Samotné finále je pak částečně očekávané, ale rozhodně vhodné a správné, perfektně ladí k celému vyznění příběhu. Moc se mi líbilo, jak se jednotlivé postavy objevovaly na scéně, vždy v nějaké nevýznamné scénce, pak na dlouhou dobu zmizely, jen aby se mohly znovu objevit a říct v kostce, co se jim za tu dobu událo. Příběh v rozmezí 25 let není jednoduché odvyprávět, zvlášť když na to máte pouze čtyři hodiny. Olive Kitteridge si může gratulovat, protože právě toto splňuje. Kombinace všech prvků od herectví po malebnou mizanscénu vytváří dílo, které by měl zhlédnout každý náročnější divák. Nominace na Emmy a Zlatý glóbus, které přijdou, beru jako samozřejmost!

Plakát
Machři a šprti

12. listopadu 2014

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
38 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 8 lidí

Everything you remember from high school... that you choose to forget.

Po odsledování všech epizod mám rozporuplné pocity. Pro dnešní dobu je Freaks and Geeks neskutečně neaktuální. Na druhou stranu ale dokáže pobavit, ať už dobrými scénami a napsanými dialogy, nebo možná částečně nechtěně svou trapností, která vzniká časovým odstupem.

V seriálu se to jen hemží známými jmény, herci, kteří se později proslavili jinými rolemi. FaG jsou jejich začátky, ale nedá se mluvit o legendárních rolích, díky kterým byste si je připomněli. Vidět mladého Sweetse z Bones nebo Marshalla z HIMYM bylo k nezaplacení. Už tato naše současná znalost, kdy máme hromadu herců před kamerou zafixovaných v jiných rolích seriálu nechtěně dodává na komičnosti, jelikož v nás scény evokují pocit, že se takto chovají nám známější (pozdějí) postavy.

Sám problém jsou ale postavy zdejší. Takové nesympaťáky jsem dlouho neviděla. Neoblíbila jsem si vůbec nikoho, a to ani ze skupinky machrů, ani ze skupinky šprtů. Machři (český název nepřesně překládá slovo "freaks", které se zde hodí mnohem lépe) jsou smažky, o které byste si ani neopřeli kolo, natož abyste se s nimi stýkali mimo školu. Šprti jsou pak neskuteční ňoumové, kteří si svým vzhledem a chováním o šikanování přímo říkají. Asi je škaredé, že to říkám takto, ale řekněte mi, komu by Bill Haverchuck přišel jako cool sympaťák...

V mnoha případech mě až třepala zimnice, jak mi bylo při sledování nepříjemně. Žádné nechutné scény nebo tak, ale spíš příběh a chování účastníků směrem ke mně vysílalo takové negativní emoce, že jsem to místy skoro nemohla vydržet. Jednání postav, především šprtů, bylo často nelogické, trapné a podobně. Sama Weira jsem přímo nesnášela, neskutečný blbec, hlavně v první polovině seriálu. Naopak Daniel se dal ze začátku přežít, ale v posledních dílech s ním tvůrci dělali nějaké experimenty, tvářil se věčně jak kakabus/sjetý a nebyl k vydržení. Paradoxně nejpříjemnější byli rodiče Weirovi, a to rodiče v seriálech obecně nemusím.

Každopádně co rozhodně oceňuju, to jsou hostující hvězdy. Stejně jako u hlavních předstvitelů šlo tenkrát o neznámé lidi, ale v současnosti je mám moc ráda z jiných rolí (Joanna Garcia, Lizzy Caplan, Busy Phillips...).

Seriál byl podle mnohých ukončen neprávem předčasně, dle mého názoru ale jedna řada stačila, ačkoliv by tam se závěrem seriálu byl potenciál na pokračování. Možná je ale moje hodnocení zkreslené tak velkým časovým odstupem, kdy přece jen v dnešní době řešíme trošku jiné věci trošku jiným způsobem.

Plakát
90210: Nová generace

28. října 2014

100 % lidí si myslí, že se jedná o kvalitní názor
100 % lidí s názorem souhlasí
Vyjádřilo se 6 lidí

New drama. Same ZIP code.

Hotovo! Maraton 114 epizod, které se na škále pohybují od naprosto geniálních a zábavných až po nudné a neuvěřitelně trapné, je za mnou. Pořád vlastně nevím, co si o tomto seriálu mám myslet.

Asi nebudu tak kritická, jako mnoho jiných. Souhlasím s tím, že kvalita jednotlivých řad hodně kolísala a seriál mě spíše sestupnou tendenci. První série byla něco nového, moderního, tuna dramatu, poznávání postav a propojení se starým Beverly Hills. Během toho, než jsme došli do konce, jsme byli svědky snad všech možných druhů tragédií, které v lidském životě existují, od závislostí, přes těhotenství a znásilnění až po smrt, o podvodech a lžích nemluvě. Přesto tohle není hlavní mínus, které seriál má, přece jen to je v jeho jádru, snaží se za každou cenu udržet divákovu pozornost. Jen náhodou jde o CW seriál a k tomu navíc v žánru teen drama, takže je vlastně v jeho popisu práce být trošku přehnaný.

Co mi vadilo spíš, byly neuvěřitelné osobnostní proměny hlavních postav. Možná je to tím, že jsem celý seriál viděla najednou a ne v rozmezí pěti let. Každopádně mi přišlo hodně zvláštní, jak se každý do krve rozhádal a potom se zlo napravilo a vše najednou bylo supr dupr v pohodě, jako by se nic nestalo. Neznám nikoho, kdo by prošel tolika tragédiemi, jako tito lidé. Každopádně jsem si docela jistá, že kdyby na mě někdo udělala třeba jen jeden z těch podrazů, tak bych nebyla schopná nikdy odpustit. Nejde ale jen o tohle. Liam je na začátku drsný bad boy, který se s nikým nepřátelí, nikoho si nepustí k tělu. Zarytě se brání jakékoliv slávě (a paradoxně se jí nemůže zbavit - to bych chtěla vidět, komu takhle vnucují peníze). A najednou mávnutím kouzelného proutku je z něj filmová hvězda, která se podepisuje fanynkám a chodí na večírky jako slavná hvězda. Takový příklad by se dal napsat úplně u všech.

Kapitola sama o sobě jsou milostné vztahy. Budou spolu/nebudou spolu se od počátku stalo samotným základem seriálu. Musím říct, že mé sympatie se docela stěhovaly, jednou jsem fandila jednomu páru, potom jinému... Začala jsem u Naomi a Liama, potom mu to ale dobře sedlo i s Annie... Naomi a Max byli pro mě tutovka, samozřejmě tato situace v reálu nemůže nikdy nastat, ale bylo ironicky vtipné sledovat, jak pro jednou geek sbalil školní královnu (já vím, už jsme to viděli v The OC, ale Naomi je ještě vyhrocenější verze Summer :-) ). Jediným problémem pro mě byli Navid a Adrianna. V první sérii pro sebe byli stvoření, jiskřilo to mezi nimi a všechno bylo perfektní. Jak se k sobě ale po letech ke konci seriálu vrátili, necítila jsem vůbec nic. Po tom, čím vším si prošli a co si vzájemně provedli, si nedokážu představit, že by se spolu zase bavili, natož si vyznali lásku na věky.

Přes to všechno jsem totální cíťa. Poslední minuty jsem obrečela. Vůbec mi nevadilo, že scéna s motorkou byla jak vystřižená z nějaké parodie nebo soap opery, že Annie a Liam neměli poslední měsíce vůbec nic (krom bytu) společného, že padl na kolena a ona bez zaváhání řekla ano... Moc se mi líbil rozhovor Naomi s Annie před letadlem, věřila jsem jí, když odhodila tu svou masku drsné a bezchybné ženy. A potom ten závěr, kdy se přátelé radují ze zásnub, skvělé reakce a perfektní zakončení celého seriálu. Místy to byl boj, ale poslední scéna mi všechen prosledovaný čas více než vynahradila.

Nedá mi to, abych se na závěr nezmínila o CW stylu. Doprovodná hudba bezkonkurenční, pamatuju si, jak jsem si ji už chválila u nového Melrose Place před lety; ani 90210 v tomto ohledu nezklamalo. Moc se mi líbilo, že se sem tam objevila nějaká hostující hvězda, většinou hudebníci, seriál se s nimi uměl skvěle sehrát, připadala jsem si jako na koncertech :-) Taky Ade byla moc dobrá zpěvačka, líbilo se mi, že jí scenáristé vepisovali do příběhu i písničky. Celkově vizuální styl seriálu je perfektní, jako bych koukala na můj osobní americký sen. Komu by se nelíbilo žít v Los Angeles v bohatství, válet se na pláži nebo u bazénu v luxusním domě, chodit na letní koncerty, na jarní prázdniny odjíždět do Cabo a utrácet tisíce dolarů za boty a oblečení? O takovém životu si můžu nechat jen zdát, proto jsem ráda, že jsem mohla alespoň prostřednictvím 92010 na chvíli zapadnout mezi americkou mladou smetánku :-)

Předchozí
Preacher