Novinka pod lupou: Son of Zorn

Úplně jsem se vrátila do dětství, když každý víkend ráno v televizi běžely takové ty disneyovské animáky. Tohle má sice méně pěknou (líbivou) grafiku, ale tady to propojení hraného a animovaného světa už Disney před lety udělal v různých filmech, takže nejde o naprostou novinku.

Každopádně v seriálovém světě je to hodně svěží zpracování. Upřímně kdyby to bylo celé hrané, bylo by to asi ještě lepší, ale chápu, že ač šílené, nemělo by to ten wow faktor, který ze seriálu čiší nyní. Zpracovat něco takového je samozřejmě hodně obtížné. V pilotu jde často vidět, jak je animace do hrané scény uměle vložena, především v případech, kdy se postavy dostávají do kontaktu se Zornem. Dochází k nepřesným pohybům, porušení plynulosti přechodů, nebo se třeba herci dívají trošku jinam, než by měli. Celkově to pravděpodobně nepůsobí až tak rušivě, jak si to představuju, ale tím, že já nemám nakoukány animáky a nevím, jak moc přirozeně/nep­řirozeně se tam postavy pohybují, tak tady mi to trošku vadilo.

Příběhově se mi to líbí moc. Sice si moc nedovedu představit, jak došlo k početí jejich synka, ale o tom asi nemáme přemýšlet :-D Každopádně osobnost Zorna je natolik zábavná sama o sobě, že vystačí k tomu, aby celý děj pozvedla o třídu výš. Jinak by totiž šlo jen o obyčejný příběh syna, o něhož se celých 17 let otec nezajímal a teď to chce dohnat. Tvůrci jsou vlastně dost chytří. Protože ke klasickému klišé příběhu přistoupili svěžím způsobem, abychom si říkali, že tohle tady ještě nebylo. Za to palec nahoru.

• nedokonalé propojení hrané a animované části
• ostatní postavy jsou nudné

Ajaj. Jsem zklamán. Hluboce. Jak mi to přišlo podle traileru relativně super, tak výsledek vyšuměl do ztracena. Samotný Zorn se snaží seč může, ale ostatní hrají děsně toporně, jako kdyby sami byli namalovaní. Celou dobou jsem se tedy bavil tím, že jsem si představoval, jak hercům muselo být trapně při natáčení, když se museli bavit s někým, kdo bude později doanimován.Nakonec úplně nejlépe funguje scéna, kde Zorn komunikuje se svými spolubojovníky prostřednictvím mobilu. A kde není z našeho světa nic vidět. Škoda.

• nápad
• místy nekorektní humor
• ostatní herci
• málo nekorektního humoru

Son of Zorn je jedna z mála věcí, na které jsem se tuto sezónu těšil, a tak nějak… dostal jsem, co jsem chtěl. Ale nic navíc. Celý pilot se vlezl do traileru a kolem se vytvořila jen kecací omáčka o společné historii postav (ok, rozšířená scéna s orlem nebyla zas tak špatná).

Osobně mi to přijde jako taková ujetější verze filmového Thora o dvacet let později. Ta animace je pak takový bonus, který určitě musel dát víc práce, než je z něj užitku, na druhou stranu je to značka seriálu a jsem si poměrně dost jistý, že je za tím připravena nějaká zajímavá mytologie. Lord s Millerem sice na nějakou historii u Last Mana kašlou, tady se ale přímo nabízí, aby zabředli do minulosti. Poslední záběr navíc napovídá, že to se společným životem lidí a Zephyřanů.

Samotný humor pak plyne ze střetu rozdílných kultur Zorna a lidí kolem. Sice je poměrně zvláštní, jak lidé poměrně ochotně přijímají kreslené drahokamy jako platidlo, ale doufám, že se to časem nějak vysvětlí. On ostatně střet dvou názorů, kultur nebo čehokoliv jiného je základem každé komedie. Tady se to daří poměrně dobře.

• animace
• Zornův humor
• nic navíc oproti traileru

Ehm… Jak začít? Son of Zorn je originální kousek. Tak a je to. Z definice toho slova si vypůjčím ještě: osobitý, neobvyklý, zvláštní. V dobrém slova smyslu? Eeehhh… No, nevím. Přistupovala jsem k téhle novince jednak s nadšením z nového konceptu a potom trochu s obavou, že to bude pekelná blbost. Takže vlastně s otevřenou myslí.

Animovaný začátek hlavně díky úvodním vtipům vypadal, jako že celá epizoda bude jedno velké zklamání, protože mi připomínal animáky na Cartoon Network (což je stanice pro děti). Rozhodla jsem se úvod ignorovat a hodnotit až od té části, kdy se animovaný hrdina dostane mezi živé lidi. Poprvé jsem se zasmála, když se velký hrdina pokoušel opětovně a okázale představit sám sebe i se všemi tituly a v obou případech si ho nikdo nevšímal. Doufala jsem, že je to dobré znamení, že od teď už se to celé rozjede. Marně. Za celou epizodu jsem se nahlas zasmála třikrát (přesně třikrát – počítala jsem to). Pousmání byla dvě, nebo tři a jinak jsem doufala, že už to brzo skončí, protože někdy už ten humor sahal až téměř za stupeň trapnosti, který jsem ještě schopna snést.

• snaha o originalitu
• pár lepších vtípků
• závěrečné titulky s mrtvolkou v popelnicích a smýváním krve
• herecké obsazení a herecké výkony
• nudný a místy až trapný humor
• rušivý element kresleného hrdiny mezi živáky, na který bych si zvyknout časem mohla, ale nechci