Darker than black: Kuro no keiyakusha
(Darker than black: Kuro no keiyakusha)
Temnota
Naprosto úžasný seriál, díky kterému jsem se více zahloubal před lety do anime. Skvělý postavy, skvělý zvraty.... prostě nevím co víc napsat. Nejvíc jsem si oblíbil Yin a Heie, což s emi u hlavních postav moc často nestává. Jediný co je mi líto je, to že vlastně šlo o epizoidní seriál.
Temně světlé okamžiky
Po nějaké době opět cosi silnějšího. O to větší a milejší překvapení, když seriál užívá právě těch atributů, které na anime nemám rád. Protože později budu už jen chválit, mrkněme na ně i s vysvětlením, proč mi zrovna tady nevadí...
Superschopnosti - známe všechny ty batmany a supermany, z nichž jeden se dokáže skvěle dloubat v nose, druhý si umí přes hlavu přetáhnout oční víčko a třetí v podřepu tlačí bomby jak na běžícím pásu. Prostě každý umí něco, čímž je míněno něco jiného, a to ovšem umí víc než skvěle a jde jen o to, zda vytlačená bomba překoná vydloubaného holuba. Tady jsou superschopnosti rovněž. Ale velmi nápaditě zaobalené do mystického hávu a při nutnosti vykoupení protislužbou i jevící se značně zajímavě.
Roztomilé zvířátko - v jedenácti anime do tuctu se vyskytuje cosi malého a směšně roztomilého, něco jako R2D2 rozverně nacpaný místo do konzervy do heboučkého kožíšku. Tady máme obligátního kocoura. Jenže to s ním není jen tak, ono je to řádně složitější a roztomilá existence je pak spíše formální, tudíž i snesitelná, ba dokonce potěší. Mimochodem je to zatím nejzdařileji naanimovaná kočka, jakou jsem kdy viděl.
Harémovka - Japonci mají velice rádi, když po komplikovaném a tak trochu tragickém hlavním hrdinovi ženy a dívky jedou jak galuska po asfaltu. Holkám se to líbí, protože udolat žádoucího samečka není marné a kluci jsou taky v pohodě, protože se jim prostě líbí koukat na holky. Čím víc, tím líp. Po pár dílech i zde člověka bací do hlavy zjištění, že o harémovku jde. Nicméně umírněnou a v mezích příběhu sympaticky podružnou.
(Rádoby)komické postavy s praštěným humorem - jo, mávají rukama, dělají divné pohyby a vůbec se chovají zvláštně. Kupodivu se po prvních, značně temných, dílech i zde vynoří komediální dvojka, které jsem se z obavy před sabotáží celkového dojmu upřímně zděsil. Což o to, ulítlí jsou dost, ale světe div se, nakonec jsem si je oblíbil. Oba dva jsou totiž značně sví a přitom nejen prdlí, ale nesou i kladné hodnoty, což se ve vážnějších chvilkách projeví.
Podivuhodným způsobem se zmíněné podařilo smíchat do jednoho celku způsobem, který dává vyniknout tomu nejlepšímu, kvůli čemu vůbec podobné abstrakce vznikají a tvrdošíjně se nejenom v anime drží.
Pak je tady atmosféra, postupné odhalování pozadí příběhu a vůbec příběhové logiky a nakonec zdařile vylíčená vztahovost, protože každá z důležitějších postav dostane příležitost projevit se a dát najevo, proč je zrovna takovou, jakou je. Epizodičnost dějové linie někomu vadit může, mně nevadila ani trochu, naopak dodává celé pětadvaceti dílné sérii velkou pestrost.
A úplně na závěr si neodpustím říct, že Darker than Black: Kuro no keiyakusha (čili „černý kontraktor“) je ideální ukázkou, jak anime dokáže spatlat všechny klasické žánry dohromady a přitom se na to dá koukat víc než dobře.
Titulky máte na www.animeblog.cz, protože nevím, co je zač release, na který jsem je dělal, takže to řeším jinak. Dewa mata.