Mazané služky

Evelyn: Zajímalo by mě jak jsme dokázali přežít tolik jiných párů.
Adrian: Řekl bych, že je to díky smyslu pro humor.
Evelyn: Já bych to připsala naší schopnosti tolerovat cizoložství a zvrácenost.

Rosie: Jestlipak to není Tucker Westmore?
Carmen: Ty mu říkáš Tucker, já zase Ďábel.
Rosie: Proč?
Carmen: Je tady dvě hodiny, už mi naplival na boty, rozbil lampu a to co udělal té plence bylo čisté zlo.

Carmen: Počkejte. Kde má klec?
agent Peri: Jakou klec?
Carmen: Myslím takovou tu věc, kam se zavírají děti, aby neutekli.
agent Peri: Myslíte ohrádku?
Carmen: Ano, tu budu potřebovat.
agent Peri: Nechávám vám jí sem poslat. Přeju hodně štěstí.
Carmen: Děkuju.
agent Peri: Mluvil jsem s tím dítětem.

(Periin agent se snaží přemluvit Carmen, aby si vzala Spencovo dítě.)
Carmen: Nenene, Spence tady není a já děti nesnáším.
agent Peri: Nemusíte ho milovat, prostě ho jen udržte naživu.
Carmen: To vám nemůžu slíbit.

Adrian: Musím říct, že mě překvapilo, když jsi zavolala. Je to už dlouho.
Genevieve: Cítím se strašně. Tvojí a Evelyninu společnost si užívám.
Adrian: Vážně si přišla jen tak? Když jsi volala, zaslechl jsem v tvém hlase náznak zoufalství.
Genevieve: Máš pravdu, přišla jsem, protože něco potřebuju.
Adrian: Pak jsi přišla na správné místo. Takové krásné tvářičce nemůžu říct ne. Co potřebuješ?
Genevieve: Ledvinu.
Adrian: Co prosím?
Genevieve: Selhávají mi ledviny, tak žádám lidi, aby se nechali otestovat. A doufám, že kdyby se někdo shodoval, tak by mi svojí ledvinu dal. Tak co?
Adrian: Požádat mě o půjčení tryskáče nebo jachty je jedna věc, ale my se tady bavíme o důležitém životním orgánu, který jsem si oblíbil.
Genevieve: Vím, že je to velká laskavost. Proto se ptám jen nejbližších přátel.
Adrian: Možná nastal čas, abychom si přiznali, že tak blízcí nejsme.

Pablo: Dobré ránko.
Zoila: A sakra. Měli jsme včera sex?
Pablo: Ne.
Zoila: Bože děkuju.
Pablo: Milovali jsme se.
Zoila: Děkuju ti za nic.

Genevieve: Zlato, byla si 22 let vdaná. Je úplně normální, že jsi zapomněla, že mají lidé sex.

(Marisol otevře dveře a na druhé straně stojí Zoila s Rosie.)
Marisol: Ahoj. Co tady děláte?
Rosie: Volala nám Carmen.
Zoila: Řekla nám o tajném lesbickém šuplíku.
Rosie: Kde je?

Carmen: Proč jí musíš nosit oblečení?
Marisol: Dokonce i mrchy musí mít oblečení na cestu z nemocnice. (Carmen zamíří ke skříni) Carmen! Ani se tam nepřibližuj.
Carmen: Ale já se ráda hrabu lidem ve věcech.
Marisol: Já vím, ale jestli to Opal zjis... (Carmen překvapeně vydechne) Co je?
Carmen: Podívej se na všechny ty příšerný boty.

Genevieve: Bazén vypadá úžasně. Nikde ani lísteček, jak to děláš?
Ethan: Vezmu tohle a jeden po druhém je vyndavám. Dokud tam nic nezůstane.
Genevieve: To je tak úžasně jednoduché.

Spencer: Tak co, vrátila jste tu bundu?
Carmen: Vrátila.
Spencer: A jak to Ty vzal?
Carmen: Rozhodl se, že mi dá něco jiného.
Spencer: Doufám, že jste odmítla.
Carmen: Člověku se těžko mluví, když má v puse jazyk někoho cizího.

Evelyn: Dovezla jste panu Powellovi ty knihy?
Valentina: Ano. Ptal se po vás.
Evelyn: Aww.
Valentina: Musíte být hrozně šťastná.
Evelyn: To mluvíte se mnou?
Valentina: Hrozně vás miluje.
Evelyn: Asi jsem vám omylem naznačila, že se ráda bavím se zaměstnanci. Ve skutečnosti to tak není. Přijmete mojí omluvu a radši se vydáte drhnout záchody?

Valentina: Chystám se jít nakupovat.
Evelyn: Nemůžete se stavit u Neimana? Potřebuji nový hydratační krém. (vytáhne peníze z kabelky a podá je Valentině) Tohle by mělo stačit.
Valentina: 300 dolarů? Proč je tak drahý?
Evelyn: Hlavní přísadou je slavičí trus.
Valentina: A kvůli tomu si připlácíte?
Evelyn: Pomáhá to. Moje pokožka díky tomu vypadá o deset let mladší.
Valentina: A proč to teda nepoužíváte i na ruce?
Evelyn: Používám.

Marisol: Nick jde zítra na operaci a je docela možné, že umře. Požádal mě, abych si ho vzala.
Carmen: Samozřejmě, vždyť jste zasnoubení.
Marisol: Ne, požádal mě, abych si ho vzala ještě před tou operací.
Zoila: Zítra? Cos mu na to řekla?
Marisol: Co si myslíte, že jsem řekla? Leží tam s tváří plnou modřin, a z rukou mu trčí různé tubičky.
Rosie: Nechám se poddat. Cos mu na to řekla?

Rosie: Jsem si jistá, že Nick není tak zlý, jak si ona myslí.
Zoila: No fajn, to může být tvůj proslov na svatební hostině.

Genevieve: Zoila? Zoila! (Zoila se s trhnutím probudí) Díky bohu! Myslela jsem, že jsi mrtvá!
Zoila: Proč?
Genevieve: Měla jsi na obličeji strašlivý výraz.

Adrian: Proč vypadáš tak vyčerpaně?
Evelyn: Nejspíš, protože velká část mých dní začíná podobným rozhovorem.
Adrian: Ne, vážně se o tebe bojím. Máš dostatečně pohodlnou matraci?
Evelyn: Musí být pohodlná, když na ní trávím osm hodin denně.
Adrian: A to celou dobu spíš?
Evelyn: To se mě ptáš, jestli trpím nespavostí?
Adrian: Samozřejmě, na co jiného bych se ptal?

Evelyn: Adriane, četl jsi noviny? Nicholase Deeringa přejelo auto. Měli bychom se tam zastavit a koupit mu třeba květiny. Marisol je alergická na růže, takže ty mi příjdou jako logická volba.

Evelyn: Marisol, líbí se mi, jak jste to tu vyzdobila.
Marisol: Nic jsem tu nezměnila.
Evelyn: Já vím.

Genevieve: Podle mě by bylo jednodušší si nějakou ledvinu koupit. Zoilo, ty musíš znát někoho, kdo by pro peníze udělal cokoliv.
Zoila: (mexicky) Pane bože.
Genevieve: Super, tak mu zavolej.
Remi: Mami, lidé nemůžou svoje orgány jen tak prodávat.
Genevieve: Proč ne? Chudí lidé mají orgány a bohatí je potřebují. Proč musí vláda pořád omezovat malé podnikatele?

Remi: Co kdybychom zavolali bratránkům do Oklahomy? Třeba budou vhodnými dárci.
Genevieve: To ne. Tu část rodiny nesnáším. Kdybych jim dovolila, aby mi dali důležitý životní orgán, mysleli by si, že mají právo mě navštěvovat a využívat můj bazén.

Velma: Chcete zpátky svůj zvonek?
Zoila: Nechte si ho. Jako suvenýr.
Velma: Už mám zabalený všechny tašky. Nevím, kam bych ho dala.
Zoila: Jeden nápad bych měla.

Zoila: Velmo, už toho s tím zvoněním nechte. Nejsem pes.
Velma: Já vím, pes by přiběhl rychleji.
Zoila: Panebože, kde máte vršek?
Velma: Opaluju se. To jste ještě nikdy neviděla prsa?
Zoila: Tam dole ne.

(Adrian požádá Evelyn o to, aby si s ním zatančila tango.)
Evelyn: To myslíš vážně?
Adrian: Proč ne? Tony je pryč. Nikdo nás neuvidí.
Evelyn: Nebylo by jednodušší zatancovat si valčík?
Adrian: To by sice bylo, ale přiznejme si, že nám dvěma bylo předurčeno tančit tango.

Adrian: Tony, zrovna jsem si chtěl dát skleničku brandy. Přidáte se?
Tony: Radši ne.
Adrian: Dělím se s váma o manželku, snad byste si se mnou mohl alespoň napít.