Dream High
(Deurim hai)
Umělé slzy na plac
Ou, to zase bylo spotřebováno plato kapek na umělé slzy. Brečeli kluci, holky i starší a pokročilí. Ale přesto to nebylo na závadu, protože to vyvážila místa, kdy jsem se prostě musela smát nahlas. Místa, která mě strhla, že jsem zapomínala dýchat a místa, kde jsem byla neskutečně naštvaná (no ano, pochopitelně jsem fandila tomu druhému). Jenže to naštvání mi vydrželo jenom chvilku. Protože Dream High patří k seriálům, u kterých se Korejcům opravdu povedl konec. OST dobré, ale zase mi nepřišlo nějak extra výjimečné. Už jsem slyšela lepší i u seriálů, které nebyly hudební. To ale napravilo obsazení, které mi neskutečně sedlo. Ústřední šestice + hlavní trojice učitelů, to byla nádhera. Všichni svoje role hráli skvěle a hlavně s chutí. Užila jsem si to a repríza je už v téhle chvíli téměř na 100 % jistá.
Něco jako korejské glee s mnohem lepším scénářem
Sice už jsem z puberty vyrostla, ale tenhle seriál miluju, začala jsem to sledovat po tom co jsem měla depresi z konce Iris :D a rozhodně mě to nezklamalo. Líbí se mi u korejců jak nevytvářejí černobílé postavy (dobrý/zlý) takže i hlavní hrdinové mají většinou nějaké nešvary a záporáků je vám občas i líto :D Člověku co nezná korejské dramata a filmy budou možná některé postupy ve vyprávění a styl vadit, ale když se do toho dostanete, tak se vám ten prapodivný styl koreských seriálu může zalíbit (dokonce tak že začnete sjíždět jedno drama za druhým.. :D)