Charlie: Tak, jseš připravenej na změnu? Alan: No, já si myslím, že jsem. Celou noc jsem na to myslel. Charlie: Celou noc? Neměl by sis radši pozvat šlapku?
Alan: Už musíme jít. Jake: Ne, já nesnáším nákupy. Alan: Nemůžeš tu zůstat. Jake: Proč ne? Alan: Ty víš proč. Jake: Ale já už nedám želvu do mikrovlnky.
Charlie: Víš, ty působíš jako starej už od 14 let. Alan: Co tím chceš říct? Charlie: No, kolik kluků v osmý třídě nosilo kufřík a kapesní hodinky? Alan: Všichni, co byli v Esperanto klubu.
(Přes balkon vleze do Charlieho domu Rose.) Rose: Štastné Díkůvzdání. Promiň, že jdu pozdě. Nevím, že máte párty. (Uvidí Lisu.) Já jsem Rose. Nebojte se, s Charliem jsem se vyspala jenom jednou.
Charlie: Není to skvělý, že tu jsme všichni pohromadě? Scházíme se a rozcházíme, ale přece jenom láska je láska a rodina je rodina. Alan: Už přestaň pít, Charlie.
(Charlie se snaží přemluvit Bertu, aby zůstala na Díkůvzdání u něj.) Berta: Můj bratr je v programu na ochranu svědků a já mám možnost s ním strávit Díkůvzdání na neznámým místě. Charlie: Dám vám 200 dolarů. Berta: Beru.
(Charlie se snaží přemluvit Judith, aby s Jakem přišli na Díkůvzdání.) Judith: Jake u tebe nebude. Charlie: Nejenom Jake. Ty přijď taky. I tví rodiče. Tak jako za starejch dobrejch časů? Judith: Jakejch dobrejch? Charlie: Kruci, proč mě všichni berou doslova?
(Charlie si obléká košili.) Alan: Co děláš? Charlie: Vybírán košili. Alan: Jo, tahle ti sluší. Charlie: Líbí se ti? Alan: Jo. Charlie: Takže tuhle ne. (Svlékne si košili.)
(Charliemu se do domu vetřelo plno lidí, které tam nechce.) Rose: Pořádáš vánoční večírek a nepozval jsi mě?! Charlie: Ale ne, to není vánoční večírek! Rose: A jak bys to nazval? Charlie: Začátek příběhu, kterej končí slovy: A pak obrátil zbraň proti sobě.
Alan: Moc oceňuji to, že jsi vstal dřív a odvezl mě do práce. (Charlie se na něj otráveně podívá.) Alan: Fakt jsem moc vděčný. Charlie: Můžeš být vděčný za to, že jsem tě kdysi neudusil v kolíbce. Alan: Za to jsem taky vděčný.
(Charlie sleduje film v televizi) Mužský hlas: Rád bych připil své ženě. Miláčku, dala jsi mi 20 nejšťastnějších let mého života. Charlie: Jo? Byla v kómatu?
Walden:(Cvičí řeč.) Tak jo. Zoey, víš, že tě miluju a chci žít s tebou navěky, ale musíme to dítě utratit. To radši ne. Co ji poslat do internátní školy ve Švýcarsku?
Ava:(o Waldenovi) Mami, může sir Schmidt s námi do ZOO? Zoey: Sir Schmidt? Hm, tak to nevím. Ava: Prosím, je to můj věrný poddaný. Zoey: Ano, pokud bude chtít. Walden: Já žiju, abych sloužil královně.
(první setkání Waldena s Avou) Walden: No ne, tohle je ta nejlepší voda, jakou jsem kdy měl. Dělala jsi ji sama? Ava: Ne, hlupáčku, teče už tak z kohoutku. Walden: No, tak na zdraví. Ava: Jsem královna. Walden: Vážně? Ava: Královna Ava. Walden: Dobře. A kdo jsem já? Ava: Nemám nejmenší tušení. Walden: Walden Schmidt, Vaše Veličenstvo. Ava: Moc mě těší, pane. Budu ti říkat Sir Schmidt.
Ava: Mami, táta mě o víkendu nechce vzít do ZOO. Zoey: No výborně, prostě výborně. Ava: Budete se teď s tátou hádat? Zoey: Ne, máma tě vezme do ZOO místo táty. Nigel: Skvělé, děláš ze mě padoucha. Zoey: Nikdo z tebe padoucha nedělá. Narodil ses tak. Walden: Víš co, Avo? Mám žízeň. Možná bys mi mohla ukázat, kde tu dostanu sklenici vody. Ava: Mám se o něj postarat? Zoey: Ano. (k Waldenovi) Dobrý nápad. Ava: Tak pojď. Teď se budou hádat. Walden: Já vím.
(Všichni zúčastnění i hledaná Zoey jsou sjetí.) Walden: Tak jo, hoši, na pláži určitě není. Jake: Žádnej strach, určitě někde je. Eldridge: To je pravda. Každej někde je. Walden: Jo, hluboká myšlenka, Eldridgi.
Zoey: Děkuju za tvůj zájem, ale jsem dokonale spokojená s našimi tělesnými styky. Walden: Vážně? S tělesnými styky? Zoey: Jak chceš, abych tomu říkala? Walden: Hele, rozdíl mezi tělesným stykem a tím, jak tomu říkám já, nemá přijatelnej kompromis.