Patrik: Ach jo. Tomáš: Co ti je? Patrik: Ale, jímá mě deprese. Když si představím, jak dlouho budu muset čekat, než všechny holky přestanou nosit tyhle neforemný svetry a bundy, a než na nich budou zase vlát ty maličký sukýnky a tílka s výstřihama. Tomáš: Hele, Patriku nech toho, už začínám slintat.
(Tomáš předstírá, že zvracel.) Honza: Co se tady děje?! Tomáš: Ale nic. Jenom mi nesedla večeře, víš? Honza: Večeře, no. Večeře. Jen aby to bylo jenom tím jídlem a ne nečím jiným. Patrik: No, taky by to mohlo bejt z toho učení. Mě je z toho vždycky taky úplně blivno.
(Patrik se vrátil z koupelny k Tomášovi do pokoje.) Patrik: Ona mě vyhodila. Chápeš to! Vyhodila! Já tomu nerozumim. A ten, ten váš táta to je teda divnej pavouk, divnej pavouk, víš? A měli byste si vyměnit šampon v koupelně. Je to asi dobrý afrodiziakum, ale, ale lepí to. A podívej co to s člověkem udělá. S takovejma vlasama. Nemůžeš teď nikam vyjít. Tomáš: To víš. Asi si nalítl Ondrovi. Hele velká rodina. Stres, spěch, ponorka, blbý vtipy. Dyť to si chtěl zažít ne?
(Lucie, Soňa, Eda a Honza hrají flašku.) Lucie:(na Honzu) Vadí, nevadí? Honza: Vadí. Lucie: Vadí? Honza: Úplně klidně vadí a já žádám trest. Lucie: Úkol dostaneš! Počkej. Tak- pudeš za mojí matkou a řekneš jí, že ji máš strašně rád. Honza: To není úkol, to je trest. To je horší než trest smrti.
Soňa:(ke třídě) Předpokládám, že jste zapomněli na pravidla písemné práce, tak vám je připomenu. Kdo bude opisovat nebo pomáhat opisovat, má za pět. Kdo bude používat taháky, dostane pětku. Kdo bude mluvit, dostane pětku. Používáme propisku, ne tužku, nejsme ve školce. Kdo ji bude používat... třída: ... dostane pětku. Soňa: Ne vy chytráci. Strhnu mu jeden bod.
(Eva poradila Tomášovi, aby si každé dějepisné datum spojil s událostí ve svém životě.) Tomáš: 1769- rok narození Napoleona Bonaparte. 17- náš věk a 69... napadá tě něco?
(Honza se učí s Ondrou na test z češtiny.) Honza: Je to jasný jako facka, "nacházet se" je sloveso. Ondra: To jo, "nacházet" sloveso je, ale co je "se"?! Honza: Co je "se", co je "se"... To je taková jako... k tomu taková... příloha. Ondra: Ale tati, to je doplněk. Příloha je k masu! Honza: Dej mi tu učebnici prosim tě! Ty bys poplet i Komenskýho!
(Eda se zapsal do filmařského kurzu.) Eda: Jo a taky říkali, že máme natočit nějaký praktický cvičení z místa, který je nám blízký. A co já sem si vybral? No ho... ho... Filip: Hovno. Eda: Ale houby. Standa: Houby? Eda: Ale... Hospodu!
(Eda se zapsal do filmařského kurzu.) Eda: Stačí když budu citlivej a budu mít pozorovací talent. A co já tady každej den dělám? Přesně tohle - citlivě pozoruju. Honza: No když tomu zevlování říkáš takhle...
(Eva a Tomáš skládají písničku.) Tomáš: ...dívám se do zrcadla... Eva: Jo, dívám se do zrcadla a tam nikdo není. Tomáš: Jak tam nikdo není? Eva: Tak tam nejsem já. Tomáš: Tam nejseš ty? Eva: Ale ne já, ty. Tomáš: No dívám se do zrcadla a tam nejseš ty. Eva: Ne, ty. Tomáš: Jo takže, dívám se do zrcadla a tam není Tomáš. Eva: Ježiš, ty seš blbej!