Já a robot

(Dorian nastoupí do Johnova auta s dalším robotem, který vypadá úplně přesně jako on a pracuje jako opravář v nemocnici.)
Dorian: Tohle je DNR 494. Vezmeme ho s sebou.
John: Ne. Ne. Ne, ne, ne. Nevezmeme. Doriane, je to majetek nemocnice. Vrať ho zpátky.
Dorian: Je to vysoce vyznamenaný policejní důstojník. Android, který má umělou duši. Tak jako já. Je navržený, aby byl ve spojení s lidmi. Není to opravář! Je to polda.
John: Byl polda, Doriane. Byl polda. Teď je z něj údržbář s nářadím na opasku, vrať ho zpátky.
Dorian 2: Směna mi skončila, kámo.
John: Hele, brácho, udělej mi laskavost. Neříkej mi kámo, jasný?
Dorian: Jen si procvičuje bežný hovor.
Dorian 2: Jen si procvičuji běžný hovor.
John: Jo, jo, já to chápu. Tohle je ale mé auto, jasný? A to se nehne, dokud v něm bude sedět. (Dorian ho na dálku nastartuje.) Hele, co to děláš?!
(Auto dvakrát poskočí dopředu.)
John: Hele, hele, necháš už toho?!
Dorian: Nechám, ale on s námi pojede na projížďku.
John: Doriane, ty tohle auto neřídíš.
Dorian: Myslíš si, že je to poprvé, co jsem tohle udělal? (auto znovu poskočí)
John: Hej, hej! Doriane, porušuješ tak všechna... (auto znovu poskočí) Mohl bys už...
Dorian: Měl bys porušit jedno nebo dvě pravidla, Johne. Budeš pak vypadat dobře.
John: Fajn, může jet s námi.

(John a Dorian přijdou do nemocnice, kde Dorianova kopie opravuje stroj.)
John: Musí být divné vidět jinou verzi sebe.
Dorian: Je divné vidět jednoho z nás dělat něco takového. Jsme navrženi jako poldové.
John: Ty jsi navržený jako polda?

Dorian: Teď jsi projel na červenou.
John: Byla oranžová.
Dorian: Červená.
John: Oranžová.
Dorian: Červená.
John: To byla oranžová.
Dorian: Johne, byla červená už 2,4 sekundy. Mám ti vytisknout fotku?
John: Jasně, co kdybys mi vypsal i pokutu, když už jsi v tom?
Dorian: Dobře, už se stalo.
John: (pohoršeně) Ale no tak. Dej mi pokoj.