Já a robot

(John s Dorianem jedou autem a John mluví o svých rekordech.)
John: Hele, kámo, říkám ti, že když dneska přijdeš do tý tělocvičny a podíváš se nahoru na trámy, všechny mý rekordy tam ještě budou: nejvíc bodů v sezóně - Kennex 3256 bodů, nejvíc touchdownů v historii školy - Kennex.
Dorian: Největší samochvála: Kennex.

(Richard právě přinesl přívěšek Maye, která je médium a dokáže se spojit s mrtvými tím, že se dotkne nějaké věci, která jim patřila... )
Richard: Tady, to bylo její.
Maya: Je mi líto. Nic neslyším. Jak je to dlouho, co vaše žena zemřela?
Richard: Bývalá žena. (zasměje se) Jen jsem doufal, že už je mrtvá.

(Rudymu se právě moc nevyvedl začátek jeho první akce v utajení, a tak se za ním vydal Dorain...)
Richard: Fakt super, Johne. Poslali jsme tam opravdu ty nejlepší z nejlepších.
John: Jo, proto tam nejsi ty.

(Dorian nastoupí do Johnova auta s dalším robotem, který vypadá úplně přesně jako on a pracuje jako opravář v nemocnici.)
Dorian: Tohle je DNR 494. Vezmeme ho s sebou.
John: Ne. Ne. Ne, ne, ne. Nevezmeme. Doriane, je to majetek nemocnice. Vrať ho zpátky.
Dorian: Je to vysoce vyznamenaný policejní důstojník. Android, který má umělou duši. Tak jako já. Je navržený, aby byl ve spojení s lidmi. Není to opravář! Je to polda.
John: Byl polda, Doriane. Byl polda. Teď je z něj údržbář s nářadím na opasku, vrať ho zpátky.
Dorian 2: Směna mi skončila, kámo.
John: Hele, brácho, udělej mi laskavost. Neříkej mi kámo, jasný?
Dorian: Jen si procvičuje bežný hovor.
Dorian 2: Jen si procvičuji běžný hovor.
John: Jo, jo, já to chápu. Tohle je ale mé auto, jasný? A to se nehne, dokud v něm bude sedět. (Dorian ho na dálku nastartuje.) Hele, co to děláš?!
(Auto dvakrát poskočí dopředu.)
John: Hele, hele, necháš už toho?!
Dorian: Nechám, ale on s námi pojede na projížďku.
John: Doriane, ty tohle auto neřídíš.
Dorian: Myslíš si, že je to poprvé, co jsem tohle udělal? (auto znovu poskočí)
John: Hej, hej! Doriane, porušuješ tak všechna... (auto znovu poskočí) Mohl bys už...
Dorian: Měl bys porušit jedno nebo dvě pravidla, Johne. Budeš pak vypadat dobře.
John: Fajn, může jet s námi.

(John a Dorian přijdou do nemocnice, kde Dorianova kopie opravuje stroj.)
John: Musí být divné vidět jinou verzi sebe.
Dorian: Je divné vidět jednoho z nás dělat něco takového. Jsme navrženi jako poldové.
John: Ty jsi navržený jako polda?

Dorian: Teď jsi projel na červenou.
John: Byla oranžová.
Dorian: Červená.
John: Oranžová.
Dorian: Červená.
John: To byla oranžová.
Dorian: Johne, byla červená už 2,4 sekundy. Mám ti vytisknout fotku?
John: Jasně, co kdybys mi vypsal i pokutu, když už jsi v tom?
Dorian: Dobře, už se stalo.
John: (pohoršeně) Ale no tak. Dej mi pokoj.

Maya: Už vám, Johne, někdo řekl, jakou máte energii?
Dorian: Já ano.
Maya: Jste obklopen silnou červenou aurou.
John: "Silnou červenou aurou." Bezva.
Maya: Je to barva vzteku a frustrace.
John: Nebo taky jablek a Vánoc.
Maya: Odhání od vás lidi. A to vy nechcete.
John: A víte, že chci?
Maya: Nechcete. Když jsme se potkali poprvé, měla jsem vizi.
John: Já mám jednu právě teď!

John: Proč jste odešla z policejní stanice? Co jste si myslela?
Maya: Já jsem nemyslela, jen jsem naslouchala, což byste se taky mohl naučit.
Dorian: O tom mi povídejte.

(John šel pro Doriana do místnosti, kde bydlí s ostatními roboty. Tam se srazil s jedním nahým robotem, který "dole" vypadá jako Ken.)
John: (Řídí auto a nervózně se ošívá.) Nemůžu to dostat z hlavy!
Dorian: O čem to mluvíš?
John: O tom Kenovi v životní velikosti.
Dorian: To tě tak žere? To já s nimi musím žít! Nemám žádný soukromí, zírají na mě těma svými neživýma očima, jsem chudák. Musíš si promluvit s kapitánem Maldonadovou.
John: S Maldonadovou? A jako o čem?
Dorian: Potřebuju vlastní byt.
John: To si snad děláš srandu.
Dorian: Viděl jsi, jak je to tam děsný.
John: Jo. Vypálilo se mi to na věky do mozku.
Dorian: Vítej v mém světě.
John: A ty... víš, nevypadáš... tam dole jako oni, že ne?
Dorian: Ne, že by ti do toho něco bylo, ale můj návrhář byl mnohem chytřejší. Vypadám jako člověk.
John: Dobře, fajn.
Dorian: Ukážu ti to. (Rozepíná si kalhoty.)
John: Ne, ne, ne. Co to děláš? Ne, ne. (Podívá se.) Panebože. To všechno je jen pro jednoho chlapa? Kámo, dej to pryč. Počkat. Jsi robot... Co s tím děláš?
Dorian: Asi to samé, co děláš ty s tím svým... Nic.
John: Já toho se svým dělám spoustu.
Dorian: Och, jo?
John: Spoustu.
Dorian: Jo? Jak to jde s detektivem Stahlovou?
John: Co je s ní?
Dorian: To, jak se na tebe směje... To, jak říká tvoje jméno... (Přeprogramuje si hlas, takže zní jako ona.) Johne.
John: Prosím tě, nech toho.
Dorian: Líbíš se jí.
John: Pracujeme spolu, takže...
Dorian: (Zase si změní hlas.) Johne, tvoje umělá noha je fakt sexy.

(John zatknul dealera Tonyho, se kterým měl co do činění už v minulosti.)
Tony: Myslel jsem si, že seš mrtvej.
John: Jo, v posmrtným životě jsi stále dealer.

(John se chystá vejít do baru pro známého dealera, od kterého chce pomoc.)
John: (na Doriana) Hele, tady v tom baru moc nemají rádi Androidy. Možná bys měl počkat venku. (Vejde dovnitř a za chvíli proletí oknem zpátky ven, Dorian se na něj škodolobě usmívá.) Možná bys mohl jít tentokrát se mnou.

John: Pokaždé, když přijdu do téhle čtvrti... Lidi jsou tu tak chudí, bez iluzí, osamělí.
Dorian: Jak by na tom mohli být ještě hůř?
John: Mohli by dostat za parťáka tebe.

(Policejní tým řeší případ drogového bosse, který shání kuchaře pro silně návykovou drogu Bends.)
John: Mohl bych se za toho kuchaře vydávat.
Sandra: Ale no tak, Johne, nezvládnete uvařit ani polévku, natožpak Bends.
John: Hele, polívku bych zvládl. (Sandra se na něj významně podívá.) Nebo bych si ji objednal.

John: Cooper byl jediný z mého ročníku, kdo mě dokázal předběhnout, přestřílet...
Dorian: Takže jste byli v ročníku jenom dva?

(John jí v japonské restauraci. Dorian vedle něj sedí a čeká. Sleduje je číšník Nuri.)
Dorian: Johne, pojď už. Měli bychom být na cestě.
John: No tak, chlape. Zranil bys Nuriho city.
Dorian: On tady není ten bezohledný.
John: Nabízel jsem ti.
Dorian: Já nejím.
John: Ale já ano, takže pokud s tím máš problém, počkej v autě. To nevíš, že v Japonsku je neslušné opustit stůl před dojedením? Půjdeme, až můj talíř bude úplně prázdný.
Dorian: (na Nuriho japonsky) Zdravím. Tady můj přítel sice vypadá jako člověk, ale žere jako prase.
John: Co jsi mu řekl? (Dorian pokračuje v japonštině.)
Dorian: Nuri se mi líbí, je to srandista.
John: Jo, taky ho mám rád. Co jsi mu řekl?
Dorian: Dobrou chuť.
(Nuri postaví před Johna talíř s hýbajícím se červem.)
John: Vždyť je to živý!
Dorian: Přeci nechceš Nuriho urazit.
John: Za to mi zaplatíš.

Dorian: Děkuju za to, co jsi tam udělal. Zachránil jsi mě.
John: Žádnej problém. Navíc... nikdo si nebude vyskakovat na můj ohřívač kafe.

(Dorian má díru v hlavě po kulce a nemůže chodit. John vytáhl vatovou tyčku z odpadkové koše.)
John: Dobře, pojďme tě zpravit. Co mám dělat?
Dorian: Měl by jsi vidět fialový vodič. Přestřihni ho.
John: Dobře. (Přibližuje se s tyčkou k jeho hlavě.)
Dorian: Hele, je to čistý?
John: Jo.
Dorian: Jsi si jistý?
John: Naprosto. (Strčí mu to do hlavy. Dorian se s bolestným výkřikem odvrátí.)
Dorian: Řekl jsem fialový!
John: Byl fialový.
Dorian: Ne, to byl levandulový.
John: Levandulový? Je tam snad padesát odstínů fialové!
Dorian: Říkám ti, že tenhle byl levandulový!

John: Co se děje?
Dorian: Kulka mi poškodila rozvody dynamického napětí.
John: Nemohl bys to říct trochu míň komplikovaně?

(John a Dorian stoupají po schodech do 25. patra.)
Dorian: Víš, že každý člověk zakopne průměrně asi po každých 2 222 schodech?
John: (ironicky) To je fakt zajímavý.

Richard: Hej, ksichte, dones mi vodu.

(Pachatelé jsou ve 25. patře a vyřadili výtah. John se vydává po schodech.)
Dorian: Jaký je plán?
John: Nemám tušení. Ale máme 25 pater na to, abychom ho vymysleli.

Dorian: Víš, co mám na tobě nejradši? Tvoji přesnost.
John: O čem to mluvíš?
Dorian: Máš zpoždění. A v autě je cítit olivový olej.
John: (Podá Dorianovi dva drátky, které začínají v jeho kávě.) Podrž tohle a tohle.
Dorian: Co to dělám?
John: Zahříváš mi kafe. (Dorian drátky pustí.) Hej! Mám ho rád horký.
Dorian: Nejlepší je mezi 58,3 a 79,4 stupni. Většina lidí dává přednost 79,4 stupňům. (Strčí svůj prst do kelímku, aby zmeřil teplotu kávy.) Ty ho máš rád při 73,8 stupních, a právě tolik teď má.
John: Víš, jak mám rád kafe?
Dorian: Ano, já na rozdíl od tebe věnuju pozornost detailům, jako kolik je hodin nebo v kolik hodin mám vyzvednout parťáka cestou do práce.
John: Já věnuju pozornost detailům. Jako třeba tomu, že jsi mi strčil prst do kafe!
Dorian: Jestli chceš, strčím ho i někam jinam.
John: Tak moment. Vrať se zpátky.
Dorian: A kam?
John: Do dob, kdy jsem neměl parťáka a mohl jsem jezdit do práce v klidu.
Dorian: Vím, že jsi poslechl mou radu a použil na svou nohu olivový olej, Johne, a ono to funguje. Jsi jen moc tvrdohlavý, abys mi poděkoval, ale nemáš zač.
John: Jedl jsem salát. Řecký salát.
Dorian: V deset ráno?
John: Ježíš, ty jsi ale detektiv.

Valerie: Skvělá práce.
John: Díky.
Valerie: Měl byste to oslavit.
Dorian: Taky oslaví. Máš rande.
John: Cože? Ne, nemám.
Dorian: Ano, máš. S tou ženou ze seznamky. (Valerie se uchechtne.)
John: (Snaží se dělat, že o ničem neví, protože se cítí trapně.) Co...? Ne.
Dorian: Má úžasný profil. Očekává tě v sedm.
John: (na Valerii) To je jenom vtip. On je... Já mám spoustu žen. Tedy ne hodně, chápete...
Valerie: Hlavně to nějak oslavte. Užijte si rande.
John: Díky.
Dorian: Dobrou noc. (Valerie odejde.)
John: Benedict Android opět zasahuje.

(Dorian založil Johnovi profil na seznamce, na který se ozvala jedna žena.)
John: Jak vypadá?
Dorian: Jak bys chtěl, aby vypadala?
John: Hnědooká, oduševnělá.
Dorian: Výška?
John: Tak průměr. Mám rád brunetky.
Dorian: Chtěl by ses seznámit s někým z profese nebo radši mimo?
John: To je asi jedno. Mám rád chytré ženy, chytřejší, než jsem já.
Dorian: To nebude těžký... Uvědomuješ si, že jsi právě popsal detektiva Stahlovou, že jo?
(Johnovi zazvoní telefon. Volá mu dektektiv Stahlová, která mu oznámí nové informace k případu.)
John: (nervózně) Jo, dobře, děkuju, detektive Stahlová, díky.
Dorian: (Imituje Johna.) Dobře, děkuju, detektive Stahlová.
John: Sklapni.

Rudy: Tihle albíni moc dobře věděli, co dělají.
John: Albánci.
Rudy: Teď už to dává větší smysl.