První díl nám představuje šéfa a pracovníky kanceláře papírenské firmy Dunder-Mifflin ve Scrantonu. Šéf Michael Scott se snaží vytvořit před kameramany ukázku skvělého pracovního prostředí a zároveň se začíná řešit otázka snižování stavů.
Michael Scott: Lidi říkají, že jsem ten nejlepší šéf. Říkají "Nikdy jsme v takovém prostředí nepracovali. Jsi skvělý. A dostáváš z nás to nejlepší". Myslím, že tohle to celkem shrnuje. (Michael ukazuje hrníček s nápisem "Nejlepší šéf na světě".) Michael Scott: Koupil jsem to ve Spencerových dárkových předmětech.
Michael Scott: Co je to nejdůležitější pro společnost? Je to cash flow? Je to majetek? Ne, ne. Jsou to lidé. Lidé. Moment, na který jsem tady nejvíc hrdý, nebyl, když jsem zvýšil zisky o 17 procent nebo když jsem snížil výdaje bez ztráty jediného zaměstnance. Ne, ne, ne, ne, ne. Byl to mladej kluk z Guatemaly. První práce v téhle zemi, skoro nemluvil anglicky. Přišel ke mně a řekl mi: "Pane Scotte, šel byste za kmotra mému dítěti?" Michael Scott:(po chvíli) Nevyšlo to. Museli jsme ho propustit. Byl k ničemu.
Michael Scott: Lidé, které obdivuji, moji hrdinové, by byli Bob Hope, Abraham Lincoln, rozhodně. Bono. A patrně Bůh by byl čtvrtý. Myslím si, že všichni tihle lidé opravdu pomohli světu. Tak moc, že se to ani nedá slovy vyjádřit. Je to nevyčíslitelné.
Michael Scott:(telefonuje) Dobře. Dohodnuto. Děkuji vám mockrát, pane. Jste gentleman a učenec. Oh, omlouvám se. OK. Omlouvám se. Moje chyba. (zavěsí) To byla žena, s kterou jsem mluvil, takže... Měla velice hluboký hlas. Asi kuřačka.