Moje malá princezna
(Kizim)
Klenot ze země půlměsíce
Několik tureckých seriálů už za sebou mám, nicméně tento považuji za jednoznačně nejlepší, jenž jsem z této destinace shlédl a jeden z nejpovedenějších seriálů celkově. Dokonce mě zaujal natolik, že jsem jej shlédl v rekordním čase pouhých čtyř dnů a nocí téměř bez spánku. V žádném případě se nejedná o kýčovitou telenovelu, jde o čisté sociální drama s mnohými humornými prvky, dojemnými scénami a bohatým dějem se svižným tempem. Vycpávkových scén je tu naprosté minimum, zejména pozdější epizody dramatičnost silně vyostřují. Základní příběh tvoří postupné sbližování otce s právě nalezenou osmiletou dcerou, tudíž je zde kladen veliký důraz na patriarchát. Sice v průběhu seriálu pomalu vzniká i láska mezi zlodějíčkem Demirem a veterinářkou Candan, ale v rámci důležitosti jde o sekundární a poměrně upozaděnou zápletku. Mnohé situace mě hluboce dojaly a nebojím se to přiznat, dokonce i rozbrečely, což se mi u seriálů natočených po roce 2000 takřka nestává. Bavil jsem se nad vynalézavými nápady Demira a Uğura, především v době, kdy byli na útěku a aby mohli tajně navštívit Öykü v dětském domově a bezpečně se pohybovat po Istanbulu, byli nuceni vystřídat několik přestrojení od klaunů přes starce, německé turisty až po ženy. Úsměvné též byly situace, kdy Demir žárlil na pozornost, kterou Öykü věnovala Mertcanovi nebo jak nešikovně se Uğur dvořil učitelce Sevgi. Naopak mě hluboce dojímal nezáviděníhodný osud Öykü, čím vším si musela projít od opuštěním nevlastní tetou přes zastrašování a únos Cemalem a Jiletem a později Ahmetem a Reşatem, manipulaci citově oploštělou matkou alkoholičkou, šikanováním spolužačkou Ilaydou, požár domu až po dočasnou amnézii a opakované kolapsy způsobené Niemann-Pickovou chorobou. Představitelka Öykü, Beren Gökyıldız, podala skvělý herecký výkon, taktéž ostatní herci, scénáristé a další tvůrci. I slovenský dabing je na velmi profesionální úrovni, hlasy na postavy skvěle pasují (český dabing je podstatně horší). Poslední epizody mají klidnější tempo pomalu uzavírající všechny dějové linky. Jediné, co mi v závěru schází, že se Candan nedozvěděla, že to Murat jí na kliniku podstrčil zakázané léky. Pro tato všechna pozitiva nemohu jinak, než Moji malé princezně udělit zasloužený plný počet.
Netradiční seriál z Turecka
Netradiční příběh mezi otcem a jeho dcerou, o které neměl tušení, než se mu objevila u dveří. Rozhodně to není klasická novela, ale spíš seriál zaměřený na rodinu a přátelství, kde partnerská láska je odsunutá až na druhou kolej. Sice hlavní hrdina má svou „love interest“ ale ta tady hraje spíš až druhé housle. Opět jsem si k seriálu našla cestu až po pár dílech, ale zápletky se tady hrnuly jedna za druhou… je fakt, že znovu bych se už asi nepodívala, ale ne proto, že by to nebylo zajímavé, ale jsem spíš na tu romantiku než na „sociální dramata“. Rozuzlení celého příběhu je pěkné.