Dalo by se říct, že Jotaro začal tam, kde Takemoto (Honey and Clover) skončil. A Ikuta Toma se vrátil do kůže někoho, kdo neví, co má dělat. Nebo spíš, čeho by chtěl v životě dosáhnout. Jeho cesta za hledáním snu je krásně civilní. Tempo seriálu je spíš pozvolné a přesto tvůrci dokázali do těch deseti dílů dostat několik lidských osudů, které začnou diváka zajímat a je zvědavý na to, co která z postav v sobě ukrývá, kdy to odhalí, a nakonec jak se s tím vypořádá. To všechno spěje k reálnému a svým způsobem nečekanému konci, který byl pro mě naprosto dokonalý. To všechno rámuje nádherná krajina okolo Shimanta a víc než povedený opening, který jsem schopná si pustit klidně několikrát za sebou. Pokud nikam nespěcháte, máte rádi Japonsko a zajímá vás, jak se žije v jeho odlehlých koutech, pak je to seriál právě pro vás.