Marchlands
(Marchlands)
Marchland
Další z výtečných britských minisérií, tentokrát balancující mezi psychologickým dramatem a tak trochu mysteriózní detektivkou. Ačkoliv se dějová linka neustále prolíná třemi časovými rovinami, pokaždé s jiným osazenstvem, neměla jsem nejmenší problém se mezi nimi orientovat a co je obdivuhodnější, každá z nich má natolik zajímavý příběh, že mě nikdy neotravovalo, když jsem se z šedesátých let přenesla do současnosti a hned nato do osmdesátek.
Z poměrně neznámého hereckého obsazení jsem identifikovala jen Alex Kingston, kterou mám ráda jako skvělou River Song v Doctorovi Who a pak také Jodie Whittacker, která tu sehrála stejnou roli trpící matky, jenž přišla o dítě, jako v Broadchurch, ale tentokrát byla o moc přesvědčivější a její postava mně zasáhla asi nejvíc. Marchland si mě získal svou mírně tajemnou atmosférou (v žádném případě však nejde o horor), neuspěchaným tempem, pečlivě propracovanými charaktery a dokonce mě nezklamalo ani závěrečné rozuzlení i když jsem z něj část vytušila asi tak po třetím dílu. Dokonce i prostou zápletku já osobně vidím jako plus, seriál tak netrpí zbytečnou překombinovaností, která by mu spíše uškodila. U mě velká spokojenost.
NIC MOC NA UK MINISERII
Vydařeně a citlivě kombinované tři časové linie (s restrospektivami v rámci jedné každé z nich) až do závěru, kde se prolnou. Jednotlivá časová údobí se rychle a opakovaně přepínají a tím postupně odhalují zápletku. S tímto způsobem podání příběhu - ve kterém střídání času není rušivý módní výstřelek, ale jednoznačně nenásilný prvek, dokreslující atmosféru - jsem se setkal poprvé. K tomu jako bonus UK reálie a atmosféra - tím ale bohužel výčet kladů končí (nicméně za ně přidávám 10%).
De facto je to roztažený béčkový film - duchařina se závěrem, který se moc nepovedl. Jedna z miniserií, kterou když neuvidíte, tak o nic nepřijdete a když ji uvidíte, tak si na ni další den nevzpomenete.