Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do nejospalejší světové metropole, na největší tichomořský festival, za maorskými kulinářskými specialitami a za bojovým tancem hakka.

Přestože má Auckland má podobnou rozlohu jako třeba Londýn, je to nejřídčeji osídlené velkoměsto na světě. Na ospalé poměry Nového Zélandu se možná jedná o pulsující metropoli, ale v porovnání se zbytkem světa se nabízí spíše pojmenování provinční. Několik „nej“ ale Aucklandu upřít nelze. Jde o největší polynéské město a také nejvýchodněji položené velkoměsto. S trochou nadsázky by se dalo říct, že zatímco místní finančníci počítají své výdělky, burza na Wall street se teprve probouzí. Snad i to je důvod, proč v určitých ohledech je Auckland a s ním i celý Nový Zéland v lecčems napřed. Právě tady totiž poprvé vyšly k volebním urnám i ženy. Boj za práva slabších a účast v nejrůznějších dobrovolných prospěšných spolcích (od starosti o imigranty až po členství v záchranářských četách) patří k dobrému bontonu Novozélanďanů.