Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem do středověké barvírny, za oslími zásobovači starobylé mediny a na ojedinělé vinice v muslimském světě.

O Fesu se říká, že je jedním z mála středověkých měst současnosti. Už kolonizátoři z Francie začali marocké město památkově chránit, takže neprošlo modernizační proměnou a mnohá místa zůstala téměř nedotčena. Symbolem autenticity jsou tamní koželužny, kde se turisté se snítkou máty u nosu přesunou v čase o pár století zpátky. Starobylá „medina“ je plná obchodů, tržišť a restaurací. Všechny je nutné neustále zásobovat novým zbožím, ale uličky jsou příliš úzké a křivolaké, než aby do nich bylo možné vjet auty. Osvědčeným zásobovacím prostředkem tak zůstal oslí hřbet. Ještě v polovině dvacátého století žila ve Fesu velká židovská komunita. Většina jejích členů už odešla do země zaslíbené, ale pár rodin uprostřed muslimského moře stále zůstalo. Stejně jako tradice pěstování vína, kterou do Maroka přinesli francouzští kolonizátoři.