Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na festival zasvěcený bohu Šivovi, za indickou rychlovýrobou palmového vína a rybařením, ke kterému jsou zapotřebí alespoň čtyři muži.

Kérala je malý svazový stát na jihu Indie s bohatou historií a kulturou. Vymyká se však téměř 99 procentní gramotností a nejnižší mírou korupce. A rozhodně také patří mezi nejkrásnější. Jeho území je protkáno sítí vodních kanálů, které napájí nejen množství řek, ale také vzedmutá mořská hladina během přílivu. Vznikl tak dokonalý ekologický a ekonomický systém, kolem kterého se tradiční život tamních obyvatel mění jen velmi zvolna. Týká se to třeba rybolovu, který byl vynalezen v severní Číně v dobách mongolského chána Kublaje. K obsluze a vyvažování sítě zavěšené na bambusových a týkových kůlech jsou zapotřebí minimálně čtyři muži. Komplikovaný způsob rybolovu pomalu mizí. Na rozdíl třeba od tradičního tanečního dramatu Kathakali, které se zrodilo v sedmnáctém století právě v Kérale. V průběhu staletí se gesta stala rafinovanější, rytmický doprovod preciznější a masky propracovanější. Na jevišti se také čím dále tím častěji objevují nová témata.