Na cestě

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem za zpěvem a tanci na rýžových polích, megalitickými monumenty a starověkými rituály, při kterých teče lidská krev.

Většina turistů, kteří míří do Indonésie skončí na Bali, aniž by tušili, že dál na východ se rozkládá zapomenuté území s kulturou stejně unikátní jako je ta balijská. Ostrov Sumba, který je od Bali vzdálený pouhou půl hodinu letu, zůstával po dlouhá staletí stranou zájmu místních vládců i kolonizátorů. Díky tomu se zde rozvinula velmi svérázná náboženská tradice a kultura, která dodnes vzdoruje i vlivům moderní civilizace. Každodenní život a práce se na Sumbě stále řídí podle zásad animistické víry Marapu. Ať už jde o sázení rýže nebo starověké bojové rituály, jejichž součástí jsou i lidské oběti, vše je podřízeno tomu, aby byla zachována přízeň předků. Jen oni mohou totiž v společně s duchy a božstvy zajistit dobrou úrodu a šťastný život na ostrově. A nejde přitom jen o nějaký abstraktní duchovní systém. Na každém kroku se můžete setkat s obřími kamennými hrobkami, stády buvolů určených pro obětní obřady nebo ženami, které při sázení rýže tančí a zpívají duchům, aby zajistili pro ně a jejich rodiny bohatou úrodu. Bez příslušné oběti a komunikace s předky se zde dokonce neobejde ani stavba nového domu. Ještě před tím, než jsou položeny základy, musí se stavitel nejdřív dotázat duchů, zda je místo, kde rozhodl stavět, vhodné. Duchovní náboj zde dokonce nepostrádají ani oblíbené neřesti, jako je třeba žvýkání betelových ořechů. I když jde o zlozvyk, který prokazatelné poškozuje lidské zdraví stejně jako kouření, na Sumbě ho považují za nezbytný prostředek k posílení míru.