Kapitán Venturi, který doma našel hodinky navlas podobné těm, které měl terorista, přivolává do svého bytu skupinu, aby zajistila stopy. Pokud se nejedná o originál – což by nemělo, protože terorista je oficiálně mrtvý – jde asi o dokonalou napodobeninu. Fabio, Giorgia a patoložka Morandiová zatím odjíždějí do nemocnice, kde byla při noční službě brutálně zavražděna ošetřovatelka Sarah Reggianiová. Zdá se, že měla hodně milenců a jednoho z nich, s nímž se náhodně potkala v baru v noci před službou, si dovedla na pracoviště a vyspala se s ním. Na kameře se ukáže obličej Marokánce Ahmeda, který se v nemocnici dopustil krádeže léků...
Venturi, v jehož bytě se nenašly žádné stopy, které by vypovídaly o tom, že se tam dostal terorista, nechává sejmout otisky z hodinek. Jsou tam jen jeho, vypadá to tedy, že hodinky jsou skutečně teroristův originál. To Venturiho přivede k ještě větší horlivosti, s níž se pustí do pátrání, přestože jeho kolegové jsou přesvědčeni, že už se stal obětí vlastní posedlosti...
Venturi donutí Vincenza, aby s ním prohlédl archiv, kam hodinky uložil a odkud se s největší pravděpodobností ztratily. Bezpečnostní kamery ale nezachytily přítomnost cizí osoby. K dovršení všeho objeví Venturi na svém stole pod dokumenty přívěsek v podobě žáby s klíči od domu rodičů, který dal kdysi Anně. Okamžitě povolává skupinu vyšetřovatelů a přikáže jim, aby hledali stopy přímo v jeho kanceláři…
Kolegové marně namítají, že tam se rozhodně nikdo cizí nemohl dostat. A protože jsou na přívěsku opět nalezeny pouze Venturiho otisky, Vincenzo nakonec s těžkým srdcem povolává generála Tossiho. Kapitán Ricardo Venturi je až do odvolání postaven mimo službu...