Odpočívej v pokoji
(Six Feet Under)
Život
Zpočátku mi přišlo, že se jdu dívat na čistou černou komedii. Mýlila jsme se.
Celý děj se odehrává v pohřebním ústavu, který vlastní Fischerova rodina. Smrti klientů jsou zde vyobrazovány důstojně a řekla bych, že i realisticky.
Obcas členové rodiny vidí 'duchy' svých mrtvých klientů. Ti mají být jejich obavami, strachy, nebo současnými problémy.
Ve finále se mě celý seriál neskutečně dotkl.
Z pohledu diváka se rozčiluji nad vztahy hlavních postav. Pak ale pochopím, že jsme všichni lidi. A v jistých situacích se chováme jako blázni, odpouštíme, rozcházíme se..
Six Feet Under je prostě život.
I just wanna celebrate (yeah, yeah)
1. série - 85% - "There's a lot of sadness in this house." - "It's a funeral home." Dokonale poctivá vztahovka se vším všudy, která nejlépe umí vyprávět o tom, že rodinu, předurčené partnery a osud si nevybíráme. Naštěstí. K plné náloži chybí méně, než by se mohlo zdát, a brání tomu snad jen protivné (i když uvěřitelné) postavy typu Gilardiho nebo Gabriela Dimase. O to víc ale fandím celé rodině Fisherovic a jejich milým a blízkým, aby se dokázala se vším negativním na cestách jejich pohřebáku popasovat.
2. série - 90% - We really are just a biology, aren't we? Lezete mi pod kůži, milí Fisherovi. Zatímco takový Nate mi přirostl k srdci od chvíle, kdy se na obrazovce objevila kštice Petera Krauseho, k ostatním jsem si cestu klestil o něco déle, ale o to raději mám teď Claire nebo Ruth. Pořád trochu bojuji s vedlejšími charaktery, neumím docenit linku Keitha a v neposlední řadě kroutím očima téměř pokaždé, když začne Rico moralizovat, ale jako celek funguje Six Feet čím dál lépe. Přeji jim, aby se dokázali povznést nad věci, se kterými nic neudělají (David), aby vyhráli ten boj sami se sebou (Billy) a někdy jim prostě jenom vůbec nerozumím (Brenda). Přesto jsem se s tímhle nevysloveným bojem o každodenní štěstí pomalu, ale nenávratně ztotožnil.
3. série - 100% - I wouldn't change anything. If you change one thing, that changes everything. And some things are the way they should be. O tom, že život na nikoho nečeká. O tom, že můžete někoho milovat láskou nesmírnou, ale stejně ve vztahu nedokážete najít vlastní místo. O štěstí, které se skrývá v nejdepresivnějších situacích. O tom, že na vysoké se člověk může konečně najít, ale zároveň ze sebe hrozně moc ztratit. O životních zlomech, kdy jedni cítí beznaděj a druzí naopak záblesk světla na konci tunelu. A nakonec i o tom, že tohle všechno konečně chápu i já.
4. série - 90% - Maybe it’s true what they say, we all pick the same person over and over again. There’s something nice about that. Že někoho máme opravdu rádi, ukáže nejlépe situace, kdy dotyčnému nerozumíme a přesto za ním stojíme. A já tentokrát nerozumím hned několika z nich. Není mi jasný směr ani pravidla vztahu mezi Davidem a Keithem, nedokážu se vcítit do Brendy, když se pokouší o vážné pouto s Joem a nemůžu se ani dobrat pointám Ricových eskapád. Kladů je ale pořád nepočítaně a tím hlavním je snad čím dál naléhavěji jedna pohledná rusovláska. Claire Fisher se totiž bez zaváhání propracovává do pozice jedné z nejlepších seriálových postav vůbec a právě její cesta vzhůru mě v tuto chvíli zajímá nejvíc. Navíc i tentokrát smutně platí pravidlo nevyřčené, ale o to palčivější. Pokud máte z něčeho v životě strach a neustále se bojíte, že vás to přijde strašit, je velice pravděpodobné, že máte pravdu.
5. série - 100% - “Time flies when you’re having fun, huh?" - “No, time flies when you’re pretending to have fun." Všechno, co se může pokazit, se také zákonitě pokazí, ať už v podobě nenápadných prasklin, tak v podobě nečekaných zlomů či krutých hrátek osudu. V každém takovém okamžiku ale ze seriálu cítím pocit posledního nádechu. Možná nikdy neporozumím Keithově povaze, možná je Ricovi souzeno být až do konce podivně sobecky zaměřeným nevděčníkem, ale to přece nevadí. To je život a v něm mi také není každý blízký člověk srozumitelný. Poslední série mi bez ustání dává do hlavy otázky vlastní identity, budoucnosti a bohužel i smrtelnosti a i těm nejslepějším ukazuje (nejen v absolutním finále), jak všeobjímající celé Odpočívej v pokoji je. Protože každý z nás někdy chce nebo dokonce bytostně potřebuje onu krásnou chvíli zachytit. Jakkoli bolestivě marná taková snaha pokaždé je. You can’t take a picture of this. It’s already gone.
Když zapomenete dýchat
Tato pohřebácká rodinka umí něco neskutečného. Buď vás některá z postav tak nasere (omlouvám se za tento výraz), že máte chuť a dokonce si přejete, aby zmizela z povrchu seriálového, nebo se s ní a s jejími názory ztotožníte a milujete ji. Je to tak trochu zvrácené. Máte oblíbenou postavu, která je vám sympatická... přiznáte si "radost pohledět" - v mém případě to byl Nate... Pak ta vaše oblíbená postava něco neskutečně a šíleně zvoře... viz Nate v poslední sérii a jste rádi, že ... no, že jste rádi (nebudu spoilerovat). My, diváci tohoto seriálu, jsme se stali tak nějak jeho oběťmi. Bičoval nás, týral, dovolím si tvrdit, že i znásilňoval naše pocity. Spojitostmi se zesnulými (kteří skonali vždy na začátku dílu) jsme v sobě možná nalezli něco, o čem jsme nevěděli. Ale jedno jsme pochopili velmi dobře. Život se neobejde bez smrti, stejně jako se smrt neobejde bez života. Tento seriál je o životě. Teď nemyslím o životě jako stavu ale spíše o časovém intervalu, ve kterém milujeme i nenávidíme ostatní, zažíváme konflikty, dramata ale také období, ve kterých se prostě a jednoduše nic neděje. Tohle přesně může vidět člověk, který sleduje Odpočívej v pokoji. Jsou zde momenty romantické, děsivé, dramatické, trapné, vtipné, nudné, zajímavé, rozčilující, sebezničující, dokonalé, smutné, brutální, sexuální, psychotické, nepochopitelné, ironické, paradoxní, nechutné, osudové i náhodné. Hodně života a také hodně smrti. V našem životě taky není všechno jen dramatické, někdy se zkrátka nic neděje a čas kolem jen prostě plyne - a takto jsem to cítila i při sledování seriálu.
A konec?
Konec je úžasný. Nádherný, jakoby mírumilovný. Nikdy jsem neviděla poklidnější a šťastnější konec seriálu! A hlavně UZAVŘENÝ… Posledních 10 minut seriálu jsem zažívala vnitřní emocionální výbuch spokojenosti, dojetí, smutku a radosti. Teď k opěvování závěrečné písně: Breathe me, o kterou se postarala Australanka Sia (která si minimálně jednou písní získá snad každého) – A tak jsem zažila zase jedno nádherné seriálové odrovnání nakonec. Více vhodný song bychom snad ani nenašli.
Everyone's Waiting
Začal jsem to sledovat hlavně kvůli vychválovanému finále, chtěl jsem hrozně moc vědět, jak takové geniální zakončení vypadá a už to vím a absolutně souhlasím. O tom později, celý seriál je vynikající, realné drama o životě, občas vtipné, morbidní, sprosté, geniální, dojemné, prostě jako život, celý seriál se točí okolo smrti, ale také o kráse života a proč bychom si ho měli vážit. Ke každému seriálu patří dobré postavy, ty tady rozhodně jsou a není jich málo, nejsou tu zlí a špatní, ale jsou tu lidi s jejich problémy, stěštím, sledujeme jak se mění podle toho co se v jejich životě děje. Nevím co dál, musím už psát o finále, které bylo to nejgeniálnější co jsem v životě viděl, každý kdo má rád svůj život a párkrát už ho napadlo co je vlastně smrt, musel být z finale nadšený, protože SFU skončilo jako skončí život každého z nás. A bylo to krásné, dojemné, promyšlené, skvělá hudba, po 2. v životě jsem brečel u seriálu, to se do ted povedlo jen LOST a už jen za to Six Feet Under ve mně zůstane, nejsou tu žádné zvraty, zrady podobné kraviny, je tu jen život, tak jako ho prožíváme my, neskutečně lidský a procítěný seriál. HBO thank you !!!
Seriál, jako život sám.
Mám blízko k černému humoru. Není v tom žádná zlomyslnost, radování se z cizího neštěstí, jen neodbytná potřeba vynést všechny bolístky, všechno neštěstí, co život přináší, z tíživé temnoty na denní světlo a třeba si z toho i neuctivě vystřelit. To zlé sice nezmizí, ale náš strach z hrozivého se pak zmírní. Proto jsem ráda, že jsem se pustila do tohoto seriálu, který jsem tak dlouho z nepochopitelných důvodů přehlížela.
Six Feet Under se nebojí smrti a co je stejně tak důležité, nebojí se ani života. Na ploše pěti sérií a na osudech jedné pohřebácké rodiny a jejich přátel, se pouští snad do všech problematických či kontroverzních témat, od psychické nemoci, homosexuality, nevěry, kriminality, ztráty blízkých až třeba po incest a spousty ostatních, ať už velkých či malých trápení. Nemoralizuje, nesoudí, neomlouvá, jen nechává své postavy žít a dýchat a to je taky ten důvod proč jsem si je tolik zamilovala.
Rusovlasou Claire, která se postupem času mění z nejisté, do sebe zahleděné puberťačky v nádhernou (nejen ve fyzickém slova smyslu) mladou ženu, idealistického Natea, který i přes soucitnou povahu, dokáže někdy až necitelně zraňovat, trochu slabošsky působícího homosexuála Davida, jehož zvláštní zakódovaná slušnost a poctivost, spolu s občasnými úlety, z něj udělala moji asi nejoblíbenější postavu vůbec. A nesmím zapomenout ani na hledající se maminku Ruth s její sbírkou svérázných nápadníků, nekonvenční Brendu a její pošahanou rodinku nebo drsňáka Keitha. Všechny je mám moc ráda (i přes to, že mě často svým chováním štvali), snad až na Lisu, ta mi k srdci nikdy nepřirostla a to je hádám jeden z hlavních důvodů nejslabší třetí série.
Zvědavost, jaký způsob smrti se objeví vždy na začátku každého dílu, byl už jen pověstnou třešničkou. Obvykle, když mě nějaký seriál takhle chytne, sjedu ho v co nejkratším časovém úseku, to ale v tomto případě nebylo možné. Na to je příliš tíživý, příliš reálně působící a já potřebovala vždy nějakou dobu na jeho vstřebání. A posledních pár epizod ve mně svou emocionální smrští doznívá ještě teď.
Hodnotené po pilote
SFU sa mi zarylo šesť stôp pod kožu. A to už prvým dielom. Pretože už ten ukazuje, ako obrazom a atmosférou špecifický seriál to bude. Morbídne, neotrelé, pôsobivé.
Topka
Six Feet Under je jeden z najlepších a pre mňa jeden z najobľúbenejších seriálov vôbec. Ako inak, keď je jeho tvorcom samotný Allan Ball (American Beauty, True Blood), ktorý to s perom proste vie čo dokázal aj tu. Skvelá dráma o rodine, ktorú som si tak obľúbil, je dopĺňaná skvelým čiernym humorom a zápletkami, 5.sérii ubehlo ako voda a pre fanúšikov kvalitných seriálov je to povinná jazda.
Poslední Epizoda 100%
Já musím trochu netradičně napsat názor ne k celému seriálu ( i když ten je vážně skvělý ) ale hlavně k poslední epizodě seriálu. Nikdy jsem neviděla lepší poslední epizodu než tady - dokonalý konec - každá postava měla svůj konec, nemusíte domýšlet jak kdo asi skončil - tady je jasná linka bez výjimek a to se mi moc líbí + skvělá píseň na konec - celej seriál to dokonale zakončilo. Prostě poslední epizoda 100% .
Six Feet Under
Velmi působivé. Prvky dramatu mě od shlédnutí seriálů i filmů většinou odrazují, protože drama prostě není zábava... O Six Feet Under toto neplatí. Seriál je originální, vzbuzuje silné emoce a herecké obsazení je zcela prvotřídní a přesvědčivé. Prostředí pohřebního ústavu je jedinečným a roztomile morbidním prvkem, který se prolíná životy všech postav. Rozhodně výjimečný seriál.
Sterilne...
Sterilne, sterilne, sterilne. Snazil som sa opakovane zhliadnut roze epizody. A nie, neda sa. Mal som konstantnu chut pretacat vacsinu scen. Za mna, neodporucam.
Six Feet Under
Celé tohle dílo jsem si vloni pracně stáhla v originále a schramstla je s titulky maratonem. Zanechal ve mně nesmazatelné pocity a myslím, že každý seriálový maniak by měl mít přímo povinnost ho vidět.
Když jsem se začala dívat, musela jsem pokračovat až do konce, prostě se nedalo přestat. Chce to ale vidět poctivě všechno od začátku, jinak není možné pochopit počínání a povahy všech postav (u některých se to nepovede až do nenapodobitelného konce). Všechny postavy jsou neuvěřitelně svérázné a jejich jednání nepředvídatelné. Je jasné, že seriál je pro poněkud náročnější diváctvo, žádná odlehčená zábava, nicméně, jak pro koho. Dost humoru, i když poněkud bizarního a černého, jsem v něm taky našla, ale možná jsem malinko ujetá. Citlivým povahám, inklinujícím k depresi nedoporučuji, ale seriáloví maniaci bývají otrlouši :-), takže kdo neviděl, směle do toho.
Nevím, jak seriál vyzněl v dabingu a jestli tím neutrpěl na kvalitě. Každopádně, já za originál nic jiného, než stovku dát nemohu.
Every day above ground is a good one.
Six Feet Under je dospělácký seriál. Nic pro děti, kteří si chrochtají u každé minuty TVD nebo PLL (nic proti těmto seriálům!). Ono to, že to nebude žádná procházka růžovou zahradou, napovídá i fakt, že seriál vysílala kabelovka HBO, která si nedělá s nějakými výrazy nebo podělanými životními příběhy vůbec těžkou hlavu. Otázkou jen zůstává, do které kategorie patřím já. Jsem z těch, kteří dokáži Six Feet ocenit? Nebo pořád ještě s vděkem přijímám většinou nesmyslné americké příběhy pro teenagery? Popravdě na to nedokážu odpovědět.
Six Feet mě něčím zaujalo. I když obecně k seriálům na kabelovkách přistupuju s rezervou a zapomenu na ně hodinu potom, co je dokoukám, tento seriál ve mně zanechal stopu. Možná to je tím, že je starší a spoustu herců, kteří zde hráli hlavní role, znám z jiných seriálů a tudíž ač chtěně, či nechtěně, tyto jejich dvě role porovnávám. Nedokážu ani přesně říct, čím Six Feet zaujme. Je to jedinečným tématem? Postavami? Jejich příběhy? Vztahy? Hudbou? Představami či halucinacemi, které seriál doprovází? Možná kombinací všeho.
O co tedy jde... Rodinka Fisherů vlastní pohřební ústav. Po smrti hlavy rodiny podnik převezmou jeho synové, kteří pohřbívají mrtvolky s jednou lepší smrtí než druhou. I když téměř všechny epizody začínají něčí smrtí, paradoxně jsou u tohoto seriálu maximálně v pozadí. Jde hlavně o to ukázat posrané životy a šílená životní rozhodnutí členů této rodiny. Ať už jde o vztahy, peníze, drogy nebo hledání smyslu života, Fisherovi šlápnou vedle snad vždy, kdy dostanou příležitost. Ne, barvím to až příliš černě. Pravda je taková, že seriál ukazuje pouze syrovou pravdu o tom, jak mnohdy naše rodiny vypadají. Odhaluje to, o čem se "normálně" nemluví.
Důvodem poměrně nízkého hodnocení (na to, jakou tu zatím pěju chválu), jsou dvě postavy. Všichni mi v průběhu seriálu v jednu chvíli pili krev. Six Feet opravdu nemá nikoho, koho bych zařadila do svého žebříčku oblíbených postav. Ovšem Brenda a Ruth by se s přehledem dostaly do top 10 postav, které bych nejraději flákla kladivem. Brenda je šílená, stejně jako její bráška. To, jak Nateovi kazila život... br, nedokázala jsem to pochopit. Co Nateovi, ale i sama sobě! Copak se někdo může nenávidět tak moc, že si celý život upírá trochu štěstí? První dvě série byly nejhorší. Když se do seriálu vrátila po rozchodu s Natem, už se dala snést. Na druhou stranu Ruth... no to prostě nešlo. Od vzhledu, přes oblečení až po chování a šílený dabing (no jo, první čtyři série jsem měla stáhnuté v češtině). A když už to skoro vypadalo, že bych ji mohla začít snášet, tak přišly díly 509-512 a to byl konec. Chápu, že když matka přijde o syna, asi dost trpí. Ale na Ruth jsem prostě byla alergická. Ani jsem s ní nedokázala soucítit. Pardon. Na tuhle herečku už se nikdy nikde netěším (a to mě prý čeká znovu v AHS).
Každopádně musím pochválit finále seriálu. Kdo neviděl, ať nečte, asi budou spoilery. Nechápu, že mě tohle nenapadlo. Vždyť jinak tento seriál ani skončit nemohl. Claire odjela žít vlastní život a s jejímy záběry v autě se střídaly scény z budoucnosti, ve kterých členové Fisherovic rodinky padaly jak mouchy. Infarkty, přirozená smrt.. na všechny to jedou přišlo. A všichni byli staří a umřeli šťastní, obklopení svými milovanými. Trošku mě zamrzelo, že si Claire vzala Teda, přišlo mi to až moc umělé, přece jen jsme ho my, diváci, tak dlouho neznali (stejně jako se v Charmed rychle vdaly Phoebe a Paige). Ale vidět ji, jak umírá s úsměvem na rtech a následně na nás kouká zase mladá a krásná (a zrzavá; budoucnost totiž byla až podezřele laděná do bíla), bylo prostě fajn. Konec Six Feet jsem obrečela, i přes to, že jsem si ho vyloženě nezamilovala, mi ten seriál nějakým zvláštním způsobem přirostl k srdci. Dost ale nostalgie, upřímnou pravdou je, že jsem ráda, že tuhle depku mám za sebou, teď to chce nějaký lehký hloupý sitcom na odreagování :)
SFU
Nenapodobitelný. Není ani takový ani makový, je svůj, je to originál. Pro mě je to hodně intimní záležitost a tak končím pouze tím, že žádné lepší drama jsem neviděl. Prožijte si jej sami.
Dokonalost :-)
málo který seriál mě zaujme toli, že ho musím dokoukat celý. A tento seriál jsem zhltla jedním dechem.
Ano, je lehce depresivní, ale málo kdo si troufne natáčet seriál z prostředí, kde se připravujou pohřby.
Každá hlavní postava má něco do sebe. Přiznám se, že nejdřív u mě vedl Nate, ale ve třetí sérii jsem se zaměřila víc na Claire a v duchu si říkala, proč já nemám tak prořízlou "hubu". :-)
Každý díl má něco do sebe. Ale nejpovedenější díl je pro mě úplně ten poslední. Hlavně posledních cca 7 minut. I když se na něj kouknu za rok, dva... Vím, že mi ukápne slza.
Opravdu silná deprese
Jen s velkým sebezapřením jsem dokázal dokoukat první sérii. Hlavním důvodem bylo herecké obsazení protože oba bratři se mi zamlouvají, herecky ne postavy. Michael "Dexter" C. Hall i Peter Krause jsou dobrý, ale tenhle seriál mi prostě vůbec nesedl, takže se k němu nejspíš už nevrátim.
Divnost která baví
Všechno, co jste kolem smrti považovali za tabu, se tu bere jako normální věc. Perfektní úvodní titulky a některé postavy mne nikdy nepřestanou fascinovat.
Bezkonkurenčně nejlepší postava maminky.
Divný divný divný!
Normálně 100% nedávám ale tentokrát musím. Tento seriál je divný, normálně takto označujeme věci, které se nám nelíbí ale já mám divné věci rád a to je důvod, proč se mi líbí tento seriál.
Každá postava v seriálu je něčím divná a pokud je normální tak se časem u ní vyskytnou nějaký psychotický záchvaty. Většinou si všichni povídají s dušemi mrtvých, někteří dělají z ničeho nic divné věci. Brendu vzrušuje když si to může rozdat hned na poprvé s někým úplně cizím, Nate má občas kompulzivní poruchy a divné představy, David sem tam ujede na drogách, sem tam se s někým vyspí na ulici atd. Claire je taky divná, patří do takové té skupiny divných umělců. Matka z rodiny je nejcitlivější, takže občas udělá drahej nákup, občas uklidí celý dům, občas prohraje pár tisíc na záskách dostihů.
A když se objeví nová postava, vždycky ji odhadneme a vždycky špatně, na začátku je každý úplně jiný než potom, potom jako by odhalil svoji tvář, všichni nás tam pořád překvapují.
Některé scénky hrají hodně na city, dovedou člověka donutit přemýšlet o smrti a o všech těch věcech, dovede člověku i hodně pomoct a uspořádat si to v hlavě. Tento seriál je skutečně ze života, žádná ordinace v růžové zahradě, život na zámku, nebo jiho americký telenovely, já vím, vidíte postavy, mají problémy a řeší vztahy a smrt a deprese a řekneme si ANO TO JE ZE ŽIVOTA! Jenže tyto seriály postrádají bláznivost, kterou six feet under má (Např. Lidská noha ve skříni). Když totiž o tom přemýšlíme, zjistíme, že život je bláznivý, všude samá ironie, dějí se často divné věci, něco nedokážeme pochopit, občas máme psychické výkyvy, občas hledáme útěchu v povádání si s mrtvými, s dělání bláznivých věcí, v drogách..
Ne skutečně, tento seriál je ze života z takového, jaký je.
A nejdivnější ze všem postav je Artur.
Lahůdka
To byl úžasnej seriál - téma, postavy (Claire měla snad nejlepší hlody), prostředí...líbilo se mi, jak díly začínaly praštěnou smrtí, líbilo se mi, jak si povídali s duchama, ale nejvíc mě uchvátil závěr. Tenhle jedinej díl mám nahranej a můžu se na to koukat pořád dokola. Ono to vlastně není žádná velká pecka, ale já nevim, nějak mi to prostě sedne - pěkná písnička a jak se s námi postavy "loučí"...dávám 100% taky proto, že už to další série nemůže pokazit.
Edit: Ten závěr pecka přeci jenom JE! Po delší době jsem viděla posledních 10min seriálu a zase mě to úplně odrovnalo...nejlepší konec seriálu, co jsem kdy viděla (a slyšela).
Docela se líbil
Je takový jiný. Má něco do sebe, hlavní hrdinové jsou docela podivné osobnosti(občas). A vůbec nápad udělat seriál z prostředí pohřební služby...
Hrobaři jsou magoři
VELMI povedený seriál. Asi ne ten nejlepší, ale od Alana Balla se nedá čekat nic špatného. Navíc si myslím, že i přesto, že se Thomas Newman neustále vykrádá a opakuje, titulkový hudební motiv je naprosto strhující. Nejlepší je ale maminka :o)
Velmi zajímavé
Jsem rád,že si tenhle seriál získal mnoho příznivců i u nás,protože jinak bych neměl možnost si o něm popovídat.Jako divák mohu jen dodat,že jsem na každý díl čekal s očekáváním,co se zase stane a vždy jsem byl překvapen,co se v takovém pohřebním ústavu může odehrávat.Myslím,že panu režisérovi se povedl i výběr herců a k mému překvapení se povedl i dabing.