Průměrňákovi

(Frankie leží s kocovinou v koupelně vedle záchodu, Mike a děti na ni koukají.)
Mike: Vidíte, děti? Pít se nevyplácí.
Frankie: Miku, řekla jsem jim, že mám chřipku.
Mike: Vidíte, děti, lhát se taky nevyplácí.

(Brick se ztratil v kukuřičném bludišti, Axl ho hledá.)
Axl: (na holku) Můj bože! Pomoz mi prosím najít bratra! Ztratil se. Mám strach!
holka: Co má na sobě?
Axl: Má na sobě žlutou bundu a žlutou čapku a můj ty bože, je oblečený jako kukuřice. Nikdy ho tady nenajdeme!

Pan Ehlert: Poslouchejte, zisky jsou mimořádně mizerný, proto přecházíme na systém 365 dnů v roce, jako ten motel na silnici 7. Dost se mu daří.
Frankie: Počkat, počkat. Chcete tím říct, že budeme pracovat na Díkuvzdání? Pane Ehlerte, to je pěkně ošklivé.
Pan Ehlert: Asi jako šlohnout zemi bandě indiánů, ale nejsi za to vděčná?

Axl: Máma šla do lochu. První jsem tam měl jít já, ale šla máma, to je paráda!
Frankie: Jo? Tohle je fakt paráda. Ani nevím, co na tom bylo nejparádnější. Možná braní otisků prstů, nebo focení před stěnou. Nebo všechny ty hodiny sezení na hodně studený lavičce, kde jsem čekala až si pro mě má rodina přijde, protože přece určitě nesedí v kuchyni u stolu a vůbec se necpou pizzou a nekašlou na svou vlastní matku!
Axl: Mám mobil na vibrace.
Sue: Omlouvám se.
Mike: Vybitá baterka.
Brick: Kam se poděl můj mobil?

(Franke je ve vězení, protože Brick údajně nevrátil knihu zpět do knihovny.)
Frankie: Radši si mě vyfoťte dvakrát, protože až se vrátím domů, zabiju svýho syna!

prodavač: Sehnat si v dnešní době práci je dřina. Ještě že jsem skoro mrtvej.

Mike: Axle, omluv se své matce!
Axl: Proč by se jí měl omlouvat, ona snědla mí nehty jednou, my jíme její jídla každý den.

(Sue chce, aby jí Brick navštívil na univerzitě.)
Brick: A máte tam ňákou knihovnu?
Sue: Maj tady knihovnu Bricku a v ní 52 000 svazků. Můžeš si knížku vyžádat a oni ti jí pošlou dolů výtahem. Mají výtah pro knížky.
Brick: Výtah pro knížky? Počkej, dej mi chvilku. Točí se mi hlava.

Sue: (na Axla) Buď zticha! Můžeš tu bydlet jenom kvůli tomu, že jsem moc hloupá a moc hodná... a taky protože se pořád ještě bojím říct tátovi ne.

(Mike radí Sue.)
Mike: Na světě je spousta pavouků,a já tam nebudu, abych je za tebe zabil. Jeden jedovatý tě kousne ve spánku a jsi mrtvá.
Mike: Pozdě v noci budeš mít poruchu, budeš u krajnice, nikdo v dohledu. Musíš vyměnit pneumatiku, nebo jsi mrtvá.
(Mike zaklepe na dveře.)
Sue: Ahoj, tati.
Mike: Nezeptala ses, kdo to byl. Byl to zlý cizinec, a jsi mrtvá.

Brick: Když to holky chtějí, chtějí to hned, nebo můžu nejdřív dočíst knížku?

mariňák: Když jde o teroristy, je to občas zrádný.
Frankiin otec: My se nemusíme bát teroristů, ale vlastně spíš cukru, ten zabije mnohem více lidí, než nějaká Al-Káida.
Frankiina matka: Nemusíš všechny těma svýma kecama unavovat. V bance se před ním schovávají.
Frankiin otec: Ty jenom závidíš, protože já schazuju kila. Ona má totiž milostný poměr s lepkem. Když už jsme u lepku, máte rádi fotbal? Mého syna totiž zítra čeká velký zápas.

(Axl leze do domu Suiným oknem a přitom zakopne a spadne.)
Sue: Ááááá, mám tady pistoli. Ne, pistoli ne. Mám tady klacek.
Axl: Bože, ty jsi blbka, i když ti jde o kejhák.

(Frankie se modlí.)
Frankie: Také se nám ztratil ovladač, ale to jenom kdybys neměl do čeho píchnout.

(Brick měl shrabat listí na zahradě.)
Brick: Hotovo.
Mike: Skvělé. To co by jinému trvalo hodinu jsi zvládnul za jedenáct dní.

(Frankie a Mike probírají s dětmi svou špatnou finanční situaci a řeší, jak si utáhnout opasky.)
Axl: Já bych se zbavil Bricka jako nejslabšího článku. Vysadíme ho v lese a odjedem.
Frankie: Svělej návrh, ale co kdybych přestala kupovat hotovky a začala vařit?
Brick: Zkusím přežít v tom lese.

(Brick chodí koledovat na halloweena a nikdo neví, za koho je převlečený.)
Brick: Hele nejsem Hannah Montana, školník Willy ani nikdo ze Super drbny.

(Frankie porovnává svoji novou fotku na řidičském průkazu s tou starou.)
Frankie: Co se mi to stalo?
Mike: Tehdy jsi byla mladá, zářila jsi energií a čekala jsi na zázraky života. A teď už znáš realitu.

Frankie: Proč mi nikdy neříkáš, že mě miluješ?
Mike: Neřekl jsem ti to na svatbě? Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět.

(Frankie je v noci zavřena v supermarketu a když pro ni přijede rodina, mluví s nimi přes skleněnou výlohu.)
Frankie: Měla jsem dost času na přemýšlení, zatímco jsem tu trčela. A pár věcí je mi jasných. Víte, nejspíš budou nějaký rodiny kdesi na světě, kde nemusí máma řvát. Ale je mi líto... (Začíná křičet.) My k nim nepatříme! Víte vůbec proč vás peskuju a štvu vás, lezu na nervy a řvu jako nějakej magor?! Protože vy byste jinak nic neudělali. Takže se k tomu, miláčci, zase vrátíme a je mi jedno, jestli si budete myslet... (Ostatní stojí před výlohou supermarketu a pozorují Frankie, ale neslysší ji.)
Brick: Co máma říká?
Mike: Já nevim. Jen zklopte hlavy, že se stydíte. Kývejte jakože rozumíte.

(Sue a Axl mají společně pracovat na školním projektu.)
Axl: Můžeš se uklidnit? Máme na to dva týdny. Přijď za mnou za 13 a půl dne.
Sue: Ale, Axle, nemůžeme začít den před prezentací!
Axl: Jasně, že můžem, to od nás očekávají.
Sue: Co?
Axl: Je to tak Sue. Vědí, že projekt trvá vypracovat jen den, ale nechtějí nám dávat zadání každý den, aby to nemuseli každý den známkovat. Nechtějí to oni, ani my. Je to nepsané pravidlo. Kdo jsi, že chceš měnit americký vzdělávací systém? Nejsme jedničky ve světě pro nic za ni. Trhni si, Číno! Proto nám všechno vyrábí.

Axl: Ááá... došly chipsy! Dobrá práce, mami!

(Axl představuje rodičům svou dívku Kate.)
Axl: To jsou lidi, kterejm jsem se narodil. Lidi, Kate.

(Axl má říct Sue něco hezkého.)
Axl: Máš hlavu ideálně velkou k tělu.
Sue: Vážně? Neříkáš to jen tak?
Axl: Ne, akorát ten zbytek těla ti to celý kazí.

(Brick se pozoruje v zrcadle.)
Sue: Bricku, co to tam děláš?
Brick: Občas mě to kopíruje, ale občas, když se podívám pozorně... tak ne!