Příliš dlouho už válčí král Richard ve Svaté zemi. Už dávno neví, co se děje doma, netuší, že jeho bratr princ John, spolčený s věrolomnými šlechtici usiluje o jeho trůn. Robin si uvědomuje, jak nezbytně nutné je krále varovat, dát mu vědět, že by se měl v zájmu svém i celé Anglie co nejrychleji vrátit. Jenomže jak to udělat, když Gisbornovi muži zlikvidují každého, kdo by si troufl vydat se na tu dalekou cestu?
Možná, že by mu v tom mohl pomoci onen tajemný Lardner, jehož jméno vydechl těsně před svou smrtí Richardův posel. Jenomže kdo to vlastně je? A dokáže jej Robin najít dřív než šerif s Gisbornem?
(Robin žádá Marien o ruku, když zrovna pohřbili mrtvého.) Marian: Robine, jsi jediný muž na světě... Robin: Znamená to ano? Marian: Necháš mě domluvit? Robin: Promiň. Marian: Jsi jediný muž na světě, co mě může žádat o ruku nad čerstvým hrobem. Robin: Znamená to ne?
Marian: Tyhlety svoje projevy si nacvičuješ? Robin: Jaké projevy? Marian: "Budete prošpikováni šípy jako ježci". Robin: Ne, to mě zrovna napadlo. Marian: Nacvičuješ, přiznej se.
Robin: Tohle teda dělá Gisbornův poskok? Allan: Nejsem jeho poskok. Jsem jeho pravá ruka. Robin: Ach, tak. Na tvém místě bych se po ránu na sebe nedokázal podívat. Allan: No, já po ránu počítám peníze.
Robin: Kde je Will a Djaq? Much: Říkali, že jdou pro med. Ale jak se říká tomu, když něco řekneš, ale myslíš úplně něco jiného? John: Lež. Much: Ne. Marien: Eufémismus? Much: Přesně. Eufémismus. Ale proč oni dva, spolu? Med je jen záminka. Na můj vkus je tu až příliš medu. Will s Djaq se každou chvíli někam ztratí, ty (na Robina) a Marien chodíte na dlouhý procházky po lese. John: Žárlí. Much: Co se stalo? Kde je ten pořádek a disciplína? Proč se furt rozdělujeme na dvojice? A věřte mi (dá ruku kolem Johnových ramen) ta moje mi moc nevyhovuje. Zatím co vy jste někde vrkali.. Robin: Nikde jsme nevrkali, Muchi. Much: Já vím co jste dělali. Marien: Pohřbívali jsme mrtvolu. Much: Taky eufémismus?
Much: Zatím co vy jste někde vrkali... Robin: Nikde jsme nevrkali! Much: Moc dobře vím, co jste dělali. Marian: Pohřbívali mrtvolu. Much: Také eufemismus?
blázen: Dneska je můj šťastnej den. (Objeví se Gisborne a šerif.) blázen: Spíš byl.
Much: Na můj vkus je tady medu až moc. Will s Djag se každou chvíli někam ztratí, ty a Marian chodíte na dlouhé procházky po lese, (podívá se na M. Johna a poplácá ho po zádech)Jenom mně ta moje dvojice moc nevyhovuje...