Ruská panenka
(Russian Doll)
Umírající panenka
Russian Doll je další z řady seriálů, které na nás v poslední době chrlí neúnavný kolos jménem Netflix. Některé mají větší reklamu a některé menší a tenhle podle mě mohl dostat i silnější podporu, protože patří k těm zajímavějším.
Trailer k Russian Doll mě zaujal několika věcmi. V prvé řadě má seriál nabízet zápletku podobnou situaci ve filmu „Groundhog Day“ nebo o dost novější (a přesnější) „Happy Death Day“. V druhé řadě má známou tvář v podobě Natashy Lyonne, která po Prcičkách udělala díru do světa jako Nicky z OITNB. A ve řadě třetí má mezi tvůrci jméno také Amy Poehler. Shrnuto a podtrženo to vychází jako seriál, který by mě měl bavit.
Samotný úvod mi dal trošku zabrat. Hlavní problém jsem měl, že v Nadii jsem prostě viděl Nicky. Ale postupem času jsem nějak otupěl a přijal to. Zápletka s opakováním narozeninového dne mě zaujala a těšil jsem se na to, kolik různých variací nabídne. Vážně zajímavý je vývoj seriálu během pouhých 8 epizod. To, co začíná jako opilecká epizoda ze života nezajímavých postav se postupně rozvíjí v drama, kde atmosféra houstne a k závěru to má vážně grády. Druhá řada není třeba, závěr se podařil.
Po dokoukání druhé řady se budu opakovat - tohle vážně pokračování nepotřebovalo. Jako jednohubka s časovou smyčkou to fungovalo, ale druhá řada už tomu nedokázala přinést nic zajímavého. Cestování časem mám rád, ale tenhle nápad s vlakem 6622 mi moc neseděl a nedával smysl. Je vidět, že Natasha Lyonne si roli Nadii užívá, ale to bohužel nestačí. Alan už byl jako postava v podstatě zbytečný a Annie Murphy sice potěšila, ale nezachránila to. Bohužel je to o dost slabší než první řada a to je škoda, protože to tím zkazilo dojem.
neurazí nenadchne
Na Russian Doll jsem začala koukat kvůli Natashe, její Nicky je jedna z mých nej postav z Orange is the new black. A upřímně, nebýt jí asi bych seriál na netflixu přešla skoro bez povšimnutí.
Děj je vtipný, má relativně spád, postavy, které milujete i ty, které nesnášíte. Díly jsou krátké, celou sérii jsem dala za jedno odpoledne. Nijak unešená z toho všeho ale nejsem, nemám potřebu říkat lidem "to musíš vidět, to je super" a upřímně dost se bojím, že druhá řada tuhle jakousi plytkost jenom prohloubí. Ale možná se pletu, moc ráda bych se pletla. Natasha a Charlie jako hlavní postavy mi k sobě neskutečně sedly.
Perfektní role pro Nicky
1. série - podle mne výborná, mám ráda filmy s časovou smyčkou, mám ráda Natashu Lyonne, pro mne bude navždy Nicky, moje nejoblíbenější postava ze seriálu Orange is the new black, takže u mě se vše potkalo, byla jsem spokojená se seriálem a i s jeho zakončením.
2. série - tady mi už ani obliba Natashy nepomohla, v další řadě se chaoticky cestuje do minulosti, obsazují různá těla svých předků, chaos. Jako by tvůrci naplácali různé nápady a : vyznejte se v tom. Nebavilo mě to, chytala jsem se za hlavu, co to proboha oba dva vyvádějí. Vypadali jako rozmazlenci z doby, kdy žili v bezpečí a jen pro tu srandu to šli do minulosti zavařit svým předkům do doby, kdy si lidé zase až tak růžově nežili.
Happy Death Day to Nadia
Russian Doll mě nakonec docela příjemně překvapila. Zprvu docela nepříjemná postava Nadii, a celkově její parta přátel a dějová linka, se po propojení s Alanem stala vážně zajímavou a z opilecké parodie na Všechno nejhorší se stala docela pěkná existenciální sonda do života dvou zcela odlišných lidí, sem tam pěkně doplněná nějakou psychologickou, fyzikální či IT moudrostí. Autoři se sice snažili obměňovat prostředí a chování postav tak, aby se ani po desítkách restartů nezdálo vše stejné, ale musím se přiznat, že tak nějak ve 4-5 díle jsem se doslova štítil všech scén u Nadii doma a doufal jsem, že tam konečně skočí něco nového.
Trošku mě mrzí, že nebyla více objasněna záhada proč se to stalo a jak a celkově více detailů. I ten konec byl takový... sice hezký, ale hodně ošulený stylem "domyslete si sami". Výsledek ale stál za to, sledovat zprvu povrchní postavy (opilka co nikdo nemá rád a téměř až autistický perfekcionalista), jak se odhalují a sbližují jak mezi sebou, tak i s divákem, bylo prostě hezké - jsem ale jediný, koho mrzelo, že každý zůstal ve své realitě a nesetkali se v jedné společné, kde by si vše pamatovali a byli spolu? Jsem zvědavý, o čem bude další série, ale chci tam Nadia-Alan romanci. :P
Gotta Get Up, Gotta Get Out
1. série - 55% - Jedna z nejlepších zápletek pro samostatnou epizodu nebo film, tedy časová smyčka, je v poslední době podezřele nadužívaná a Russian Doll dělá od samého začátku všechno, aby diváka natěšeného na časohrátky odradila. Ničím neosvěžený námět, nepříliš sympatická hlavní hrdinka, absurdně protivné vedlejší postavy a hromada prázdných řečí, které jen ředí už tak dost nevýrazné a stokrát viděné pokusy o vytěžení námětu. Nebýt sezóna tak krátká, zvažoval bych oproti všem svým zvyklostem seriál nechat plavat. Naštěstí se do děje včas přimíchá sympaťák Alan, Natasha Lyonne potvrdí dramatický i komediální um a poslední dva překvapivě napínavé díly mě zastihly nepřipraveného natolik, že jsem hlavním charakterům nepokrytě držel palce. I proto nechápu, že hvězdná parta scénáristek dobrovolně balancuje na hraně neúspěchu ve snaze přijít s další várkou (nebo dokonce várkami) epizod.
2. série - 20% - První sezóna vzala všechno zábavné z časových smyček, ta druhá bere všechno zábavné (a bohužel i veškerou smysluplnost) z časového cestování. Nevěřil jsem, že se tu ledabyle vtipkuje o druhé světové, o mateřství, o drogách, hlavní hrdinka se tváří pořád stejně nad věcí (i když k tomu nemá sebemenší důvod a často se přetvařuje jen sama před sebou) a ještě se mě někdo pokouší přesvědčit o smysluplnosti všeho přeskakování. Alan je degradován na figurku, která se jen zmateně ptá na to, co se děje a ve většině případů je mu odpovědí "Já nevím" nebo "Děláš si srandu?". Zkrátka volba pokračování metodou pokus-omyl, která dokazuje, že některé minisérie pokračování nikdy nepotřebovaly.