Sherlock

Sherlock: (k Magnusenovi) Něco si o mně zjistěte! Já nejsem hrdina. Jsem vysoce funkční sociopat! Veselé Vánoce. (Zastřelí ho.)

Watson: Jsou všichni, co jsem kdy potkal, psychopati?

matka: Mycrofte, to je tvůj notebook?
Mycroft: Na kterém závisí bezpečnost svobodného světa, ano. A ty na něm máš brambory.

Sherlock: Máte morfium?
paní Hudsonová: Nemám.
Sherlock: Tak k čemu tady vlastně jste?

(Sherlock a Watson se vloupali do jedné kanceláře.)
Sherlock: (potichu o Magnussenovi) Pořád tu je. Nahoře.
Watson: Zavoláme policii.
Sherlock: Během našeho vloupání? Vám tohle není moc přirozené, že ne?

Watson: Jaký případ?
Sherlock: Příliš nebezpečný, aby se do něj někdo rozumný pustil.
Watson: Snažíte se mě odradit?
Sherlock: Bože, ne. Snažím se vás nalákat.

(Watson navrhuje, aby jeli do nemocnice.)
Watson: Zavolám Molly.
Mary: Proč?
Watson: Protože Sherlock Holmes bude čůrat do skleničky!

(Watson najde Isaaca v drogovém doupěti.)
Isaac: Kde to jsem?
Watson: Na konci vesmíru s největší bandou světa.

feťák: Jste magor! Víte to?
Watson: Jsem jen zvyklý na kvalitnější zločince.

(Watson přepral feťáka.)
feťák: Zlomil jste mi ruku!
Watson: Ne, jen vymknul.
feťák: Cítím v ní dření. To mi to v ní má jako dřít?! Sáhněte si.
Watson: Jsem doktor. Umím vymknout končetinu.

Watson: Jsem dobrý soused.
Mary: Odkdy?
Watson: Od této minuty.

Moriarty: Chyběl jsem vám?

Sherlock: William Sherlock Scott Holmes.
John: Cože?
Sherlock: Jen kdybyste hledali jméno pro dítě.

Mycroft Holmes: Pošetilé, bratříčku.
(Sherlock mu zkroutí ruku za záda a přimáčkne ho ke zdi.)
Sherlock Holmes: Bratříčku, moc mě neštvi, když jsem sjetej.

(Watson přijel do domu feťáků pro syna sousedky.)
Isaac Whitney: Doktore Watsone? Kde to jsem?
Watson: Ve slepé uličce se spodinou lidstva. (Prohlíží ho.) Koukni na mě.
Isaac Whitney: Přišel jste pro mě?
Watson: Kolik myslíš, že tu mám známých? (starostlivě) V pořádku?
(Z vedlejší matrace se ne ně otočí Sherlock.)
Sherlock: Ahoj, Johne. Tebe jsem tu nečekal. Pro mě jsi přišel taky?

(Mycroft volá Sherlockovi.)
Mycroft: Ahoj bráško, jak je v exilu?
Sherlock: Jsem tu 4 minuty.
Mycroft: Tak snad ses z nich poučil. Podle všeho tě totiž potřebujeme.

(Sherlock a John práve zastavili pred 221b Baker Street a vystupujú z taxíka.)
Sherlock: Co tady delá múj bratr?!
John: Já to proste zaplatím, že?
Sherlock: Narovnal klepadlo, jako vždy. Je obsedantne kompulzivní, ani neví, že to delá.
(Sherlock klepadlo zas presunul na bok.)
John: Proč jste to udelal?
Sherlock: A co?
John: Nic.

(Magnussen Johnovi vysvětluje, že žádný trezor nikdy nebyl.)
John: Nechápu.
Magnussen: Dejte si to na tričko.
(Vyjdou ven a čekají na policii.)
John: Pořád to nechápu.
Magnussen: A to si nechte napsat na záda.

(Sherlock a Mycroft kouří před domem rodičů.)
Mycroft: Mimochodem jsem dostal nabídku, a rád bych, abys ji odmítl.
Sherlock: Odmítám tvou laskavou nabídku.
Mycroft: Přijímám tvou lítost.
Sherlock: Oč jde?
Mycroft: MI6 tě chce zpátky ve východní Evropě. Práce v utajení, během které bys asi do půl roku zemřel.
Sherlock: Tak proč nechceš, abych to vzal?
Mycroft: Je to lákavé, ale tady jsi užitečnější.
Sherlock: Užitečnější? Jak užitečnější?
Mycroft: Tady je drak. Takže se mnou nesouhlasíš. Jdu dovnitř. (Začne se dusit kouřem.)
Sherlock: Kupuj si lehký cigarety, kouříš jak prvňák.
Mycroft: A navíc... tvá ztráta by mi zlomila srdce.
Sherlock: (Začne se dusit.) Co mám na tohle sakra říct?
Mycroft: Veselé Vánoce?
Sherlock: Nesnášíš Vánoce.
Mycroft: Ano. Asi jsem měl něco v punči.
Sherlock: Zjevně... Dej si ještě.

Mycroft: (o Magnussenovi) On je nutné zlo, nikoliv drak, kterého bys měl zabít.
Sherlock: Tak já jsem podle tebe zabiják draků?
Mycroft: Ne, to si myslíš ty.
paní Holmesová: Vy kouříte?! (Oba dva okamžitě schovají cigaretu za záda.)
Sherlock: To byl Mycroft.

(Sherlock, John a Mary přichází do Baker Street. John je naštvaný, že mu Mary lhala.)
John: Jsou všichni v mém životě psychopati?
Sherlock: Ano. Fajn, že jsme si to vysvětlili. A teď...
John: Zmlkni! A neotvírej hubu, protože tohle není vtipný! Tentokrát ne.
Sherlock: Neřekl jsem, že je to vtipné.
John: Ty! (na Mary) Co jsem kdy komu provedl? Abych si pak zasloužil tebe.
Sherlock: Všechno.
John: Řekl jsem ti, ať držíš hubu.
Sherlock: Ne, já to myslím vážně. Provedl jsi totiž úplně všechno.
John: Ještě slovo a ten morfin nebudeš potřebovat.
Sherlock: Byl jsi armádní doktor. Ani měsíc jsi nevydržel na předměstí, aniž bys nezmlátil feťáka v doupěti. Tvůj nejlepší přítel je sociopat, který místo užívání drog řeší zločiny. (Pousměje se.) Těší mě. I naše bytná vedla drogový kartel.
paní Hudsonová: Byl mého muže, já jen psala na stroji.
Sherlock: A tančila exotické tance.
paní Hudsonová: Jestli jsi byl na YouTube...
Sherlock: Johne, jsi závislý na určitém životním stylu. Abnormálně tě přitahuje nebezpečí a nebezpeční lidé, takže tě vážně překvapuje, že se zamiluješ do ženy, která do tohoto vzorce zapadá?

(Sherlock vyjde z koupelny po společné koupeli s Janine.)
Sherlock: (na Johna) Teď předpokládám, že na mě máš pár otázek.
John: Jednu dvě.
Sherlock: Přirozeně.
John: Tak ty máš přítelkyni?
Sherlock: Ano, mám. Ale zpět k Magnussenovi. (Začne mluvit o tom, jak mu je z Magnussena špatně.)
John: A to jen tak?
Sherlock: Co prosím?
John: Jen tak máš přítelkyni?
Sherlock: Ano, chodím s Janine. Přišlo mi to zjevné.
John: No to jo. (po chvíli) Ty máš vztah?
Sherlock: Ano.
John: Ty a Janine?
Sherlock: Ano, já a Janine.
John: Nechceš to rozvést?
Sherlock: Jsme na tom teď dobře. Je to... Ujišťující.
John: To máš z knížky.
Sherlock: To každý.
(Janine navrhne, aby John přišel s Mary na večeři a odejde. Sherlock se znovu rozmluví o Magnussenovi.)
John: (Přeruší ho.) Večeře?
Sherlock: (nechápavě) Jaká večeře?
John: Já a Mary máme dojít na večeři s... vínem a sezením.
Sherlock: Právě jsem ti řekl, kdo západní svět ovládá ze svého domu a ty tu meleš o večeři?

(Sherlock se hádá s Johnem.)
Sherlock: Ježiši, Johne! Řeším případ.
John: Stačil jedinej měsíc. Jeden.
Sherlock: Pracuju.
John: "Sherlock Holmes v drogovém doupěti." Jak to asi bude vypadat?
Sherlock: Jsem tu v přestrojení.
John: Ale nejsi.
Sherlock: No teď už ne!

Sherlock: Přinesl sis zbraň?
John: Proč bych na vánoční večeři nesl zbraň?
Sherlock: Je v kabátu?
John: Ano.

John: Kde mám křeslo?
Sherlock: Neviděl jsem přes něj do kuchyně.
John: Zjevně jsem ti tu fakt chyběl.
Sherlock: Byl jsi pryč, uzřel jsem příležitost.
John: Ne, uzřel jsi kuchyň.