Southcliffe
(Southcliffe)
Southcliffe
Nečekala jsem tak silné, sice fiktivní, ale zcela reálně působící drama. Mně se při sledování Southcliffe například vynořil v mysli okamžitě Breivik z Norska a tam bylo těch obětí o hodně víc. Ale naplno jsem se chytla až po druhém díle a trochu jsem zápolila s prolínáním časových linií, to se upřímně přiznávám.
Tvůrcům se ale skvěle podařil ponor do pocitů a psychiky lidí, kterých se masakr nějakým způsobem dotknul, jak těch pozůstalých po tak příšerné události a nebo tady v tom případě i televizního reportéra, který se tam narodil. Možná by neškodilo věci, trochu víc rozvinout Stephanovu postavu například ohledně jeho mládí. Silně emotivně na mě zapůsobil Andrew v podání Eddieho Marsana, který zahrál otce zavražděné Anny maximálně věrohodně. A Shirley Henderson, moje oblíbená herečka už z filmu Zkrocení zlé ženy, tak té role Clarie sedla jak přišitá na míru.
Celkově to bylo po herecké stránce vynikající. Studená, mokrá a temná atmosféra celého městečka ještě víc umocnila ten smutek a beznaděj.
A konec byl přesně takový jako sám život, když se něco tak strašného stane.
Southcliffe
Southcliffe je deprese dávkovaná do čtyř dílů. Mlha, neustálý déšť, bažiny, průmyslové město dávno za zenitem, tak to je Southcliffe, město, ve kterém se zdánlivě nic neděje. Tahle studená atmosféra ještě umocňuje tragédii, která město postihla. K tomu ještě všechny hlavní postavy před danou událostí prožívají určitá traumata (Claire a Andrew podstupují umělé oplodnění, Paulovi zemře otec, Chrisovi jeho kamarád z armády, Stephen se stará o nemocnou matku) a vy si připadáte, že na tom místě není žádná naděje.
Herecky je to výborné, o tom není pochyb. Sean Harris je prostě uvěřitelný jako Stephen Morton, muž, který rozpoutal pro Southcliffe peklo na zemi, co se týče Shirley Henderson a Eddie Marsana jako rodičů, kterým byla zabita dcera, tak tam jsem se musela chvílemi dívat stranou, protože se to nedalo vydržet.
Southcliffe začíná masovým vražděním, pak se pomalu vracíme do minulosti, abychom zjistili, co danou skutečnost mohlo způsobit. Tou událostí bylo ovlivněno tolik lidí, že je občas obtížné sledovat, kdo je kdo, a co s tím měl společného. Když se do toho ještě přimíchají různé časové linie různých lidí, je to docela zmatek. Nelíbí se mi ani práce s kamerou. Zaprvé, je tu zas ta lítající kamera ze strany na stranu a mně se z toho dělá špatně. Zadruhé, se často zabírají stěny, okna, dveře, cesty, cokoliv jen ne lidi.
Celkově se v seriálu spousta věcí a linií jenom naťukne, aby se k nim později už nevracelo. Připadá mi to takové prázdné, přitom to má tak dobře vybudovanou depresivní atmosféru, v řadě scén je hrozně tíživé ticho (v celém seriálu není téměř žádná hudba, když už tam je, tak ji postavy aktivně poslouchají), ale něco mi tam chybí, nebo spíš přebývá. Je to strašné rejpání se v žalu a v bolesti, že to z toho dělá pro mě nepříjemný divácký zážitek.
Po finále si připadám podvedená. Čekala jsem nějaké uspokojivé zakončení a dostanu jedno velké NIC, prostě jenom totální prázdnota, což určitě bylo záměrem tvůrců, ale mně se to teda vůbec, ale vůbec nelíbilo.
Southcliffe je naprosto depresivní zážitek od úvodních až po závěrečné titulky, ze kterého se nebudete moci dlouhou dobu vzpamatovat. Sousthcliffe si rozhodně nemíním v nejbližší době zopakovat.