Penelope : Dobrý den. Přišli jsme, abychom vyzvedli svatební dort pro dva muže. Mason: Pokud tomu věříte. cukrářka: Jasně, bude to 250 liber. Mason: Řekli nám, že už je to zaplacené. cukrářka: Není. Penelope: Oh. Budu zde tedy stát dokud nezemřu, spíše než zaplatím za tu dortu. Mason: Dobře. I tak jsem chtěl tyto peníze utratit za kardiostimulátor.
Penelope: Gratulujeme. Stuart: Co tu oba děláte? Penelope: Přišli jsme na svatbu. Stuart: Ale ta není nejbližších devět hodin. Mason: Co už. Tak zde tedy počkáme.
Ash: Je tu něco, co bych pro vás mohl dnes udělat, Stuarte? Stuart: Nevedl by si mou matku uličkou? Ash: Bude mi ctí. Stuart: Aw! Ash: Vím, jak moc to pro vás znamená mít ji tam. Stuart: Děkuji, Ashi. Přišel jsem na to, že nejjednodušší způsob, jak s ní hýbat je řídit její hrb.
Freddie: Nevěřím, že tvá matka bude na naší svatbě. Co si myslím, že nám dá? Tedy kromě husí kůže! Stuart: Víš, jak moc to pro mě znamená. V poslední době se pohybuje pomaleji. Zajímalo by mě, jak ji dostaneme uličkou? Freddie: No, možná bychom ji mohli vystřelit z děla.
Freddie: A máš prstýnky? Ash: Jsem váš svědek, Freddie, nezapomněl bych. Freddie: Ne, jistěže ne. Mason: Pořád nemůžu uvěřit, že je svědkem on a ne já. Freddie: Proč bych tě žádal, abys byl mým svědkem? Mason: Protože jsem tvůj bratr! Freddie: No a?
Freddie: Ashi, zeptáš se prosím Stuarta, kde bude dnes spát? Protože v mém bytě už není vítán. Ash: Stuarte, kde dnes přespíte? Stuart: Povíš Freddiemu, že už ho nebudu obtěžovat? A já se nastěhuju nahoru k tobě. Ash: Zůstanete u mě? Stuart: Když na tom trváš, ano. Povíš to prosím Freddiemu? Ash: Zůstává u mně. Freddie: Doufám, že máš rád zvuk vykašlávání hlenu, od půlnoci do šesti.
Violet: Freddie, čaj je hotový! Freddie: Po padesáti letech Stuartova vysokého, pištivého hlasu, je osvěžující, že mě k čaji volá mužský hlas. Violet: Děkuju?
Ash: Jak dlouho myslíte, že zůstanete? Ne že by nebylo super, že tu jste. Stuart: Jen do doby, než se postavím na nohy. Ash: Dobře. Stuart: Nejvíc rok.
(Ash a Vviolet spolu volají.) Ash: Ahoj. Violet: Pomoz mi, drahoušku. Ash: Violet! Podívej, ohledně toho, co se stalo... Violet: Promluvíme si o tom později. Ale musíme- Freddie: S kým to tam mluviíš? Violet: S nikým! Jen se psem! Zvláštní. Má sluch jako netopýr. Ash: Chápu, jak to myslíš. Stuart: Co to bylo? Ash: Nic! Violet: Musíme se setkat. Ale až poté, co Freddie usne. Nechává mě odejít jen na nákupy jídla. Jak to jde vám? Ash: Stuart změnil můj byt na Victoria and Albert museum. Violet: Musím jít. Blíží se. Napíšu ti místo. Neodpovídej na to. Kontroluje mi telefon.
Freddie: Přemýšlel jsem. Když jsem opět nezadaný, měl bych začít randit. Samozřejmě, s někým věkově přiměřeným. Řekněme kolem 35. Ale s nikým nad 40. To by bylo odporné.
Stuart: Freddie! Neměl bys jít na konkurz? Tu práci opravdu potřebujeme. Freddie: Ano, dobrá, dobrá. Rozcvičoval jsem hlas a vypadl mi zub. Místo toho jsem tam vrazil pepermintku. Poznáš to? Stuart: Vůbec ne. Ve skutečnosti to vypadá líp. Všechny bys měl dělat takhle.
Stuart: Kdo by si to pomyslel? Budeme se brát. Napadlo tě někdy, že se toho dočkáš? Freddie: Nemyslel jsem si, že se dožiju dnešního ranního čistění zubů. Stuart: Vyčistil sis je? Freddie: Dostanu se k tomu. Stuart: Mám spoustu plánovaní. Jídlo, pití. Obřad. Freddie: Nenechej se unést, Stuarte. Nezapomeň, že utratíme jen peníze za mou reklamu na inkontinenční pleny. Stuart: Nemáš zítra konkurz? To velké krimi? Peníze by se nám hodily. Freddie: Ano, ale ještě jsem ji nedostal. Je to jen šest epizod. Hraju majitele obchodu s knihami, kterého teenageři napadnou páčidlem. Stuart: To bych rád viděl. Freddie: Děkuju.
Freddie: Mrzí mě to, Vi. Violet: Je to v pořádku, drahý. Důležité je, že jsme spolu. Stuart: To je pravda. Jsme tu pro tebe. Cokoliv potřebuješ. Violet: Děkuji, drahý. Mohla bych zůstat přes noc? Stuart: Ne.
Freddie: Jsme rádi, že ses zase stavila, aniž bys nejdřív zavolala, Vi. Stuart: Manžel pořád nic? Violet: Od Jaspera ani slovíčko. Ale mluvila jsem s některými z jeho bývalých manželek a očividně mizí celkem často. Takže to je povzbudivá zpráva! Freddie: A kolik bývalých manželek má, Vi? Violet: Kolik je podle vás hodně? Stuart: Víc než dvě. Violet: Vynásobte to třemi. A přidejte jednu.
Stuart: Pojďme na mražený jogurt! Freddie: Ne, děkuju. Na ten podvod neskočím. Zmrzlinu si můžeš dát, jak dojdeme domů. Stuart: Co takhle si koupit lístky na Mamma Mia!? Slyšel jsem, že tě donutí, aby se ti to líbilo. Freddie: Raději bych, aby mě ponořili do sudu plného vařícího oleje. Stuart: Nikdy se mnou nechceš nic podnikat! Je mi zle z toho, jak jsem doma a sleduju, jak se rozkládáš. Jako bych bydlel s kaluží kůže a dvěma zubama.
(Freddie a Stuart jdou po ulici.) Stuart: Kdo ví, jestli bude pršet. Hlásili ho, ale vždy se pletou. Vypadá to na déšť. I když, pršet nemusí. Nebo může. Freddie: Kdyby bylo možné někoho unudit k smrti, a tak už bys zmasakroval celou tuhle ulici.
(Freddie a Stuart jdou po ulici. Stuart nese všechny tašky.) Stuart: Nejsem tvůj sluha. Freddie: Nikdy bych na tebe nemyslel jako na mého sluhu. Stuart: Dobře. Freddie: Myslím na tebe jako na mou hospodyni. Je to mnohem důležitější přínos.
(Ash jde do posilovny.) Stuart: Mohli bychom jít s tebou, Ashi? Právě jsem říkal, že se musíme dostat do lepší formy. Freddie: Mluv za sebe. Já jsem ve fantastické formě. Lidi vždycky zírají na můj zadek. Stuart: Protože ti visí u kolen!
Stuart:(o Freddiem) Minulý měsíc vydělal jen 300 liber. To byl šek za reklamu na cigarety, kterou dělal před 47 lety. Freddie: Na tu reklamu jsem pyšný. Spousta lidí kvůli mně začala kouřit.
Freddie:(k Chloe) Určitě si nedáte pořádné pití? Ash: Ne. Ona nepije. Že, Chloe? Chloe: Je to tak. A nic mě nemůže tak pozvednout jako být s Ashem. Freddie: Zkoušela jste kokain?
(Ash mluví o své nové přítelkyni.) Stuart: Proč ji nepřivedete na večeři? Dneska. Ano? Ash: To by bylo skvělé. Ale je veganka. Stuart: To je v pořádku. Máme kuře.