Za svitu měsíce

žena: Spíte v rakvi?
Mick St. John: Ne, to jsou pověry. Spím v mrazáku...

Josef Konstantin: Jak vypadali?
Mick St. John: Ten co mluvil byl vysokej, tmavý vlasy, silný, sebejistý.
Josef Konstantin: Někdo se nám zamiloval?

Lee Jay Spalding: Nikdy nenechte nikoho, aby vás držel zpátky. Je jedno, kdo oni jsou, nebo jak silní si myslíte, že jsou.
(Podívá se na Micka.)
Lee Jay Spalding: Podívejte se jim přímo do očí a řekněte "Jsem lepší než ty. Jsem silnější než ty. A já vyhraju."

Beth Turner: Máš vůbec ponětí, jak je těžký najít dárek, který by vyjadřoval... "Díky, žes mě zachránil před psychopatickým masovým vrahem?"
Mick St. John: Poděkování nestačí?

Mick St. John: 60 let je dlouhá doba, pro odpírání doteků ostatních. Ale děláte to. Protože prostě nemůžete snést ten pocit, vidět sám sebe jako zrůdu v očích někoho jiného.

(Muž se snaží zabít Beth.)
Mick St. John: Nenechám tě, abys jí ublížil!

(Kameraman dává Beth do podprsenky mikrofon.)
Beth Turner: Trvá ti to dost dlouho umístit ten mikrofon.
kameraman: Snažím se to dostat přesně na místo.
Beth Turner: Zahrnuje to ošahávání?

Mick St. John: Jo a nezapomeň, že jsem tvůj jedinej kamarád, kterej tě nemá rád jenom pro tvoje peníze.
Josef: To je pravda. Smutný, ale pravdivý.

(Mick vešel do svého bytu a na pohovce sedí Josef se sklenicí krve.)
Mick St. John: Buď tu jako doma.
Josef: Už se stalo a naservíroval jsem si drink. Ty fakt tyhle věci piješ? Je to jako netučná, sojová, vegetariánská krev?
Mick St. John: Pokud ti to nechutná...
(Mick sahá po sklenici Josefa.)
Josef: To jsem neřekl!
Mick St. John: Jsi si jistej?
Josef: Dej pokoj.

Josef: Nechceš nějaký občerstvení?
Mick St. John: Ne, díky.
Josef: Jsi si jistý? Je výtečná. 1982 byl dobrej ročník.

Josef: No, viděl jsi zprávy? O té strašné věci, co se stala v západním Hollywoodu? Je to všude. Upíří vražda otřásla L.A.
Mick St. John: Jo, já vím. To pro nás nevypadá dobře.
Josef: Ohrožuje to naše utajení. Co to má bejt? 20. léta 17. století? Jsme diskrétní. Nenecháváme těla válet se po okolí. Teď musíme být obzvláště opatrní. Žijeme v době otisků prstů, testů DNA, genetických manipulací...
Mick St. John: Josefe, klid, jo?
Josef: Já jsem v klidu. Tohle je klid. Tobě je jenom 90. Nikdy jsi nebyl pronásledovaný davem nesoucím pochodně.

hlas: Jak zabijete upíra? Dřevěný kolík, že?
Mick St. John: Ne, dřevěný kolík nezabije upíra. Oheň zabije upíra. Nebo pokud ztratíme hlavu. Myslím doslova.

hlas: Takže pijete krev?
Mick St. John: Proč? Nabízíte ji?

hlas: Tak jaké to je být upír?
Mick St. John: Být upír je na prd.

Mick St. John: Držet ji v objetí bylo jako kdybych mohl cítit, že by to mezi námi mohlo fungovat. Ale příšery nikdy nežijí šťastně až do smrti.

(Baví se o vraždě Tirney.)
Beth Turner: Možná její kluk lže, aby zakryl svoji vinu.
Mick St. John: Ne. Jeho jediný zločin je, že dělá emo muziku.

Beth Turner: Tu noc, kdy jsme se poprvé potkali... nebo znovu potkali, to je jedno... Co jsem měla na sobě?
Mick St. John: Modré džíny, bílou proužkovanou košili a krémovou bundu.
Beth Turner: A co moje boty?
Mick St. John: Byla jsi bosá.
Beth Turner: Jak si to můžeš pamatovat?
Mick St. John: Protože tě miluju.

Mick St. John: Pokud jde o pomstu a upíry, krev je odplatou.

Mick St. John: Na konci dne jen málo odděluje život a smrt.