Zen
(Zen)
Zen
Zen je příjemná starosvětská kriminálka. Žádná supermoderní technika, jenom stará dobrá detektivní práce. Zen není úplně typická syrová britská detektivka odehrávající se v odtažitém městě a převážně potmě, má asi i kvůli prostředí Itálie takovou poklidnou atmosféru. Tady je cítit, že ať se stane cokoliv špatného, nakonec to skončí stejně dobře.
Hlavní hrdina Aurelio Zen nepatří mezi ty vlastními démony stíhané detektivy, nemá žádné velké trauma z minulosti, které by ho pronásledovalo. Je asi jediným poctivým policistou v Římě a to může být často na obtíž. Zen tak musí neustále balancovat mezi nejrůznějšími zájmovými skupinami, které chtějí ovlivnit výsledek vyšetřování ve svůj prospěch.
Všechny Zenovy případy jsou určitě zajímavé, ale nejsou zase tak výrazné, aby odlišily seriál od jiných kriminálek. Co ho podle mě odlišuje, je to, že vizuálně je to naprostá krása. Různá zákoutí Říma, italský venkov, slunná atmosféra, Rufus Sewell v obleku, Caterina Murino v úzké sukni s rozepnutým knoflíčkem na halence.
Pro mě je hlavním tahákem seriálu Rufus Sewell, který se dokáže proměnit z malého kluka, když mluví se svou matkou, na tvrdého protivníka, když vyjednává o odměně za splněný případ. Jeho Aurelio Zen je okolím docela podceňován a on to ani moc nevyvrací a díky tomu se pokaždé zdánlivě náhodou dostane na kobylku pachateli.
Trochu vtipné na seriálu je to, že všechny postavy mluví anglicky a v pozadí lidé štěbetají italsky.
Detektiv se smyslem pro humor
Už dlouho jsem se tak nezasmála při sledování detektivního seriálu. Aurelio Zen je dříč (v porovnání se svými kolegy úplný stachanovec) a čestný polda, který má to "štěstí", že jeho pověsti chtějí využít lidé na vysokých postech. To, že je nakonec vždycky využije naopak Aurelio, je třešnička na dortu důmyslných detektivních příběhů, které lehce odkazují na holmesovský kánon. Koneckonců autor knižní předlohy si jeden pastiche také střihnul hned zpočátku své kariéry. Rufus Sewell je perfekně obsazený a podává zatraceně dobrý výkon. Ostatní herci jsou rovněž výborní. Potěšilo mě, že se tvůrci rozhodli nechat je mluvit anglicky bez italského přízvuku. Trilogie funguje skvěle, ale kdyby bylo víc dílů, rozhodně by mě to potěšilo.
Dle knižní předlohy..
Se seriálama podle knižní předlohy je potíž. Zvlášť pokud jste nejdříve četli knihu a až pak narazili na seriál. A tady to byl můj případ, četla jsem nejdřív Vendettu od Michaela Dibdina, která je předlohou pro první díl a tak nastalo nevyhnutelné srovnávání. V určitých místech se samozřejmě od knihy značně odlišuje, ale v konečném důsledku to není zas tak na škodu.
Kniha je samozřejmě lepší, jak to tak bývá, ale i tak je Zen plnohodnotnou a v jistém smyslu jedinečnou kriminálkou. Zaprvé představitel hlavního hrdiny je sympaťák a role mu seděla jako ušitá, o zajímavých lokacích nemluvě. Jistou zvláštností je, že tu jsou anglicky mluvící lidé v italském prostředí, ale na to si člověk zvykne.
Ale v čem je vlastně Zen tak jedinečný? Aurelio Zen, víceméně čestný polda, se vyskytuje v prostředí plné zkorumpovaných policajtů a politiků. A způsob, jakým pokaždé okolí přesvědčí, že v tom jede s nima, ačkoliv pravdou je pravý opak, mě prostě dostal.